Ukrajina se stala příkladným vzorem ostatním zemím Východního partnerství. I přes znatelné pokroky však stále nelze mluvit o výrazné prosperitě a stabilitě. Opravdový krok vpřed přijde až s vyřešením otázky konfliktu na východě země.
Gruzie, Arménie i Ázerbájdžán mají odlišné představy o svém budoucím směřování, společný postup je vyloučený. Bezpečnostní situace v regionu nutí země usměrňovat svoji zahraniční politiku s ohledem na zájmy Ruska. Nekonzistentní politika EU navíc napomáhá posílení vlivu Moskvy v regionu.
Konflikt s Ruskem, problémy s korupcí a nedostatečným prosazováním lidských práv, ale také postupné provádění reforem a rozvoj demokratických institucí. To a mnohé jiné se podepsalo na vztazích Evropské unie s šesti zeměmi Východního partnerství.
Státy Perského zálivu dlouhodobě exportují extremistickou islamistickou ideologii do zemí západního Balkánu. Kosovo je ukázkovým příkladem toho, jak lze zabránit šíření extremismu mezi domácí populací.
Čína působí v regionu západního Balkánu výrazněji od roku 2012, kdy byla založena platforma 16+1, která slibuje významné investice. Jsou to však čínské půjčky, které Evropskou komisi znepokojují. Evropská unie musí na novou situaci rychle reagovat.
Se změnou priorit v zahraniční politice USA v roce 2001 a stagnujícími hovory o rozšíření Evropské unie se zeměmi západního Balkánu tito dva zahraniční aktéři v regionu oslabili a otevřených příležitostí začali využívat další hráči. Jaké jsou strategie mocností a je pozice EU na západním Balkánu v ohrožení?
Je jasné, že stagnaci rozšiřování EU nelze připsat pouze balkánským státům nebo ruskému vlivu. Váhavý přístup EU narušil politickou vůli obou stran, co se procesu rozšiřování EU týče. Mimoděk se tak otevřely příležitosti i pro novou světovou mocnost – Čínu
