Orbán neustále zdůrazňuje, že sankce EU vůči Rusku jsou katastrofální a že představují „atomovou bombu“ pro maďarskou ekonomiku. Pouští se tak na tenký a neprobádaný led, píše v komentáři Oszkár Roginer-Hofmeister.
Oszkár Roginer-Hofmeister je hungarista a projektový manažer programu Global EU v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.Viktor Orbán přednáší již od roku 1999 svůj každoroční projev o stavu národa. Jedná se o pečlivě komponovaný projev, fungující dle zavedeného modelu výročních projevů, ve kterém interpretuje úspěchy uplynulého roku, nastiňuje výzvy pro dohlednou budoucnost a propojuje je se strategickými cíli a národními zájmy.
Projev prokládaný zábavnými lidovými vtipy a vágním humorem je však mnohem víc než jen ukázkou toho, jak chce maďarský premiér prezentovat domácí záležitosti a zahraniční vztahy. Živě vysílaný projev ve státní televizi umožňuje bezkonkurenční demonstraci toho, jak by se občané měli dívat na „škodlivé snahy“ EU a jak těmto hrozbám maďarský establishment čelí.
EU se sice na Maďarsko dívá s narůstajícím podezřením, Orbán však ve svých militantních postojích a slovní zásobě nepolevuje. Jeho publikum roste a vztahy mezi EU a Maďarskem v loňském roce prošly významnou radikalizací.
Příkladem je nedávné setkání novinářů a mediálních osobností v oficiální rezidenci Viktora Orbána v rámci mezinárodní konference Mathias Corvinus Collegium, kde údajně nešťastně odpověděl na otázku, zda by Maďarsko mělo setrvat v EU. Po rozhodném „Určitě ne!“ ale dodal, že Maďarsko nemá jinou volbu, jelikož je 85 % jeho obchodu směřováno do členských států EU. Jeho prohlášení způsobilo poměrně velký skandál v maďarském tisku. Jeho neobratná odpověď, původně publikovaná v The American Conservative novinářem Rodem Dreherem, byla následně opravena a interpretována do jednoduchého, ačkoliv ironizujícího textu s tím, že byla vytržena z kontextu.
I když se zesměšňování a ponižování kulturních norem a hodnot EU stalo pro Fidesz a Orbána standardním způsobem komunikace, Orbán často opakuje, že pro Maďarsko neexistuje jiná budoucnost než ta v EU. Málokdy si ale nechá ujít příležitost, aby této pozici nabídl protiváhu argumentem, že Maďarsko by se také mohlo obejít bez EU, ale zůstat v ní je zkrátka pohodlné. Často také dodává, že si budoucnost evropské kultury představuje jinak a jeho práce se soustředí na to, aby se tak změnila.
Za špatnou ekonomiku může Brusel, říká Orbán
Žoviální cynismus k EU a také nevyhnutelná nutnost patřit do jejího trhu charakterizuje to, jak Orbán rád prezentuje svůj vztah k Bruselu. Ekonomický aspekt je ale novým prvkem tohoto antagonismu. Zatímco kultura je středobodem jeho opovržení vůči EU od roku 2010, evropské ekonomické fungování kritizoval jen zřídka. Postoj Fidesz k ekonomice ale výrazně změnil začátek ruské agrese na Ukrajině.
Odsouzení sankcí a obviňování Bruselu z růstu cen energií, pohonných hmot a životních nákladů, i ze stále rostoucí inflace, kterou má Maďarsko v porovnání se státy EU nejvyšší, posouvá negativní obraz EU na další úroveň. Od výmluvných výsměchů v celostátních médiích až po špinavé protibruselské kampaně v populárních pořadech a blozích se snahy označovat EU a její sankce za příčinu všech maďarských problémů jeví jako dominantní narativ již od začátku války.
Odsuzování Evropy nad rámec kulturního kontextu a konstatování, že „chybné sankce Bruselu“ jsou příčinou všech problémů v Maďarsku, vyvolává celou řadu nepříjemných otázek. Svalování veškeré viny na Brusel zpochybňuje důvěru a spolehlivost Maďarska jako partnera v oblasti obchodu, obrany, bezpečnosti a dalších sektorech. Od Orbánova výročního projevu se dá nicméně očekávat revidovaná vize a s ní spojené předpokládané úspěchy. Zejména proto, že Maďarsko bude jedinou evropskou zemí (po Rusku hned na druhé příčce), která se letos podle předpokladů propadne do recese.
Místo šesti rovnou 22 miliard eur. Komise hodlá Maďarsku blokovat všechny peníze z kohezních fondů
Maďarská podpora členství v EU klesá
Ačkoli chvíli trvalo, než se nepřátelská rétorika promítla v průzkumech veřejného mínění, hmatatelného dopadu ve volebních obvodech Fidesz nakonec dosáhl.
Zatímco podle průzkumu provedeného v listopadu 2020 agenturou Median podpořilo členství v EU 85 % maďarské populace a 77 % voličů strany Fidesz, v prosinci 2022 klesla podpora na 64 %.
Podle posledních průzkumů Eurobarometru z října a listopadu loňského roku vyvolává EU negativní obraz u 15 % lidí, což je o 4 procentní body více než na jaře. Přesto, bezprostřední nebezpečí „HUXITu“ neexistuje a neexistuje zároveň žádná seriózní politická varianta, která by jej iniciovala. Výrazný pokles podpory členství v EU by ale stejně mohl být důvodem k jistým obavám.
V nejnovější „národní konzultaci“
(průzkum veřejného mínění založený na posílání obálek jménem maďarského státu do každé domácnosti – pozn. red.), která se zabývala názorem veřejnosti na „bruselské sankce“, vyjádřilo přibližně 97 % vrácených hlasovacích lístků nesouhlas se sankcemi, které byly v dotazníku uvedeny. Jakkoli může procento nesouhlasu znít působivě a dobývat titulky napříč médii spojenými s režimem (včetně TASS), výsledky lze jen stěží považovat za reprezentativní, jelikož pouze 17 % voličů dotazník vyplnilo a odeslalo zpět.
Podobnými otázkami se souběžně zabýval i podzimní průzkum Eurobarometru, který dospěl k závěru, že pouze 12 % Maďarů důrazně schvaluje a dalších 44 % spíše schvaluje kroky EU vůči Rusku. Tyto výsledky ale bohužel nehrají v provládních zpravodajských médiích žádnou roli. Média nakloněná režimu se dokonce pokusila výsledky zdiskreditovat zveřejněním výzkumu institutu Nézőpont, podle kterého je průzkum Eurobarometru zkreslený a zastaralý.
Orbánovy výroky o rasách jsou hloupé, říká Vondra. Ke kritickému stanovisku EP se však konzervativci nepřipojili
Orbán se pouští na tenký led
Protibruselská kampaň sílí postupně s každým balíčkem sankcí. Rozšiřování protievropských nálad v ekonomickém kontextu se od loňského února rozrůstalo spolu s tím, jak se objevovalo v Orbánových měsíčních rozhlasových rozhovorech, na vládních plakátech, v rozhlasových a televizních stanicích spojených s režimem, novinách a na on-line portálech.
Zdůrazňováním, že jsou sankce katastrofální, že představují „atomovou bombu“ pro maďarskou ekonomiku a že se evropská ekonomika „střelila do vlastních plic“, se Orbán pustil na tenký a neprobádaný led. Ačkoli se plakát s bombovou tématikou podle průzkumu veřejného mínění Publicus líbil pouze 2 % Maďarů a pouze 7 % jej považovalo za reprezentaci reality bruselských sankcí, jejich přítomnost hrála výraznou roli při šíření ekonomického argumentu a symbolu bomby ve veřejném prostoru. I když výzkum ukazuje značnou odolnost proti této rétorice, svalování viny na EU pravděpodobně zmírnilo kritiku vůči odpovědnosti vlády. Podle průzkumu, který loni v listopadu provedl 21. Kutatóközpont, pokládá vládu za zodpovědnou pouze 46 % obyvatel, zatímco 37 % obviňuje z ekonomické situace EU.
Orbán zaměřil veškerou pozornost z hlediska finančních potíží na Brusel a zopakoval, že je to právě EU, kdo záměrně zatlačuje Maďarsko do kouta kvůli obrovským ideologickým rozdílům. Tato oficiální rétorika však měla teprve premiéru a její nový repertoár si ještě musí najít své místo v systému protiunijních argumentů. Blížící se výroční projev Viktora Orbána proto poskytne možnost k jejímu podrobnému nastínění.
Výroční projev se koná v únoru a je považován za svátek stranických funkcionářů a sympatizantů. Je mezníkem, kdy se symbolicky zastaví politický čas. Kromě měsíčních rozhlasových rozhovorů a Orbánových každoročních rozhovorů na Tusványosu v Transylvánii během léta (
jde o letní školu a workshopy, které jsou součástí maďarsko-rumunského dialogu a politické výměny – pozn. red.) jsou výroční projevy časem, kdy se maďarská politická elita zabývá globálními problémy, vyjmenovává přátele a nepřátele, vymezuje národní zájmy a avizuje, v co mohou „maďarské rodiny a podniky“ nadcházející rok doufat.
Orbán vystupuje před publikum mimo zmíněné platformy jen zřídkakdy. Výroční projev, který se letos uskuteční 18. února, nám tak umožní nahlédnout do jeho výkladu toho, co by Maďaři měli očekávat od EU, a jak tomu bude vláda čelit. Ještě důležitější ale je, že nám poskytne vhled do kritiky sankcí EU z ekonomického hlediska a propojí ji s kritikou kultury, která na rozdíl od té ekonomické, leží na stole již více než deset let.
