Vysloužilé spotřebiče, telefony a další zařízení mohou dobře posloužit i poté, co se jich původní majitelé zbaví. Vznikají z nich druhotné suroviny, čímž se šetří nejen peníze, ale také životní prostředí. Jak tento proces funguje a jakou roli v něm sehrává evropská legislativa?
S rozvojem nových technologií a postupnou digitalizací v celé řadě sektorů, od dopravy přes zdravotnictví až po energetiku, narůstá poptávka po elektrických a elektronických zařízeních. S poptávkou roste i nabídka, ale na druhé straně i množství vysloužilých zařízení.
Podle Zprávy OSN za rok 2019 dosáhl po celém světě objem vyprodukovaného elektroodpadu více jak 53 milionů tun, na jednoho obyvatele připadá v průměru 7,3 kilogramu. Nejvíce ho pocházelo z Asie. Odhady ukazují, že takový objem bude dále narůstat.
Ruku v ruce s tím však klesá jeho životnost zapříčiněná využíváním méně kvalitních výrobních postupů a materiálů, které lze jen obtížně opravit. Dochází tak k častější obměně zařízení, což zatěžuje nejen životní prostředí, ale také výdaje samotných spotřebitelů.
Tomu mohou pomoci nejen nové požadavky na ekodesign výrobků, které jsou součástí balíčku legislativy k oběhovému hospodářství, ale také zpětný odběr a recyklace elektrozařízení. Ten však zatím podle zprávy OSN celosvětově představuje pouze něco přes 17 procent elektroodpadu. Ve srovnání se zbytkem světa je však Evropa na tom nejlépe – zde se elektroodpadu sesbírá a zrecykluje až 42,5 procenta.
Jak uvádí web ministerstva životního prostředí, smyslem zpětného odběru elektroodpadu je vést výrobce k produkci takových výrobků, které budou obsahovat co nejmenší množství nebezpečných látek. Tím zároveň zjednoduší následné využití výrobku, nebo jeho částí, po ukončení jeho životnosti. Jeho opětovné použití či recyklace tak sníží nadměrný odpad.
Zpětný odběr elektrozařízení má i řadu jiných výhod. Šetří energii, chrání ovzduší a přírodu před zbytečným znečištěním a brání plýtvání pitnou vodou. Například kolektivní systém ASEKOL uvádí, že se mu během loňského roku podařilo ušetřit elektrickou energii ve výši téměř 380 tisíc MWH, zhruba 33 milionů litrů ropy, 1,5 miliardy litrů vody a také se mu podle jeho dat podařilo snížit emise uhlíku o 60 tisíc tun.