Německo hlásí nejvyšší nezaměstnanost v poválečné historii

Německé statistiky hlásí nárůst lednového počtu nezaměstnaných oproti prosinci 2004 o 573.000 více lidí bez práce. V Německu je toto číslo nejvyšší od konce druhé světové války.

Za meziměsíční nárůst statistiky může kromě klasického zimního výpadku stavebního průmyslu hlavně to, že byla uvedena do praxe reforma vyplácení dávek v nezaměstnanosti a sociální podpory nazvané po svém tvůrci Hartz IV. Mnoho lidí, kteří žili z dávek jiného člena rodiny, bylo zahrnuto do statistiky práce schopných nezaměstnaných. Takto bylo do statistiky některými úřady sociální péče započítáno mnoho dětí – studentů nebo matek samoživitelek, kteří by podle německého spolkového ministra průmyslu Wolfganga Clementa neměli být do počtu nezaměstnaných vůbec započítáni.

Celková nezaměstnanost dosáhla v Německa počátkem roku 2005 dvanáctiprocentní hranice. Již několik let po sobě se nedaří v zemi nárůst nezaměstnanosti zpomalit. Dávky v nezaměstnanosti a sociální dávky zatěžují státní rozpočet, který je několik let po sobě deficitní a již třikrát překročil rozpočtová kritéria Paktu růstu a stability. Hlavním problémem německé nezaměstnanosti je její nerovnoměrné rozložení. Bývalé západní Německo je postiženo nezaměstnaností výrazně méně než nové spolkové země. Na západě Německa se nezaměstnanost pohybuje kolem osmi procent, což je zhruba průměr EU, zatímco průměr východních spolkových zemí přesahuje osmnáctiprocentní hranici. Za nezaměstnanost na východě Německa může chybný vývoj při sjednocování země. Předčasným zavedením měnové unie, tj. rozšířením platnosti západoněmecké marky i do tehdy ještě existující Německé demokratické republiky v poměru 1:1, byla zlikvidována většina fungujících východoněmeckých podniků a výrobci ve východním Německu se dostali do velice nevýhodné pozice – jejich produkty se totiž staly příliš drahými a oni nedokázali rychle zareagovat a snížit své náklady tak, aby uspěli v konkurenci západoněmeckých podniků.

Neméně významným problémem nejen pro východní regiony Německa je přílišná regulace na německém pracovním trhu. Pro zaměstnavatele je příliš riskantní někoho dočasně zaměstnat, protože pracovníka nelze operativně a hlavně levně propustit. Tato skutečnost zřejmě vedla k tomu, že východní spolkové země nepřesvědčily přes mohutné investice do infrastruktury a služeb dostatečné množství investorů, aby investovali do nových výrobních projektů nebo do obnovy starých průmyslových podniků.

Posledním pokusem o změnu současného stavu jsou tzv. Hartzovy reformy, které mají zpřísnit vyplácení dávek v nezaměstnanosti. Jejich základní ideou je vyvíjet na nezaměstnané silný, především finanční tlak, aby si práci hledali sami nebo neodmítali nabízená místa. Zřejmě by ale mělo dojít k uvolnění pravidel pro vznik a zánik pracovního místa tak, aby zaměstnavatelé mohli při dočasném zvýšení potřeby pracovníků někoho zaměstnat bez obav z toho, že je při nutnosti zrušení pracovního místa zaměstnancovo odstupné finančně zruinuje.