Agenda 2010
Ač o nutnosti reformy systému pracovního trhu hovoří stále častěji kromě odborníků i politici z různých politických stran, zatím se nepodařilo dospět k uspokojivému řešení. Agenda 2010 kancléře Gerharda Schrödera (SPD) přinesla zatím jen částečné reformy. Jednou z nich je rozšíření zaměstnávání na snížený pracovní úvazek, tzv. mini-job. Tento pracovní úvazek je omezen příjmem 400 eur měsíčně a podléhá nižšímu zdanění, o které se dělí zaměstnanec i zaměstnavatel. Původní vize vlády byla donutit kontrolami většinu pomocnic v domácnosti a jiných občasných pracovních sil, které jsou zpravidla odměňovány načerno, aby se nechaly převést na úvazek mini-job. Toto mělo být umožněno i zahraničním pracovníkům s legálním pobytem v SRN. Po vlně kritiky musela vláda od hrozby pokut a kontrol odstoupit. Negativním efektem návrhu je, že jsou nyní ve velké míře právě na mini-joby převáděna běžná pracovní místa. Mini-joby ale přináší dvě zásadní nevýhody: pro stát je nevýhodná nižší daňová sazba a pro zaměstnance nižší odvod na důchodovém připojištění, tzn. v budoucnu i nižší důchod. Opatření tedy zhorší sociální situaci budoucích důchodců.
Další reformou byla přeměna úřadů práce (Arbeitsamt) na Spolkovou agenturu práce (Bundesagentur für Arbeit), která má mnohem flexibilněji zajišťovat pracovní příležitosti pro nezaměstnané. V souvislosti s touto změnou vznikne celá síť soukromých personálních agentur. Ty se stanou pronajímateli pracovních sil na krátkodobý úvazek, které budou moci zaměstnavatelé zaměstnat bez nároku na odchodné a na ochranu před výpovědí. „Zaměstnanci“ takových agentur se budou rekrutovat z řad nezaměstnaných registrovaných Spolkovou agenturou práce. V případě získání zaměstnání budou nezaměstnaní pobírat mzdu od personální agentury, samozřejmě sníženou o provizi. Pokud jejich místo nebude dále poptáváno, obdrží od Spolkové agentury práce podporu v nezaměstnanosti, která bude vypočítaná z výše platu na posledním klasickém pracovním místě. Nezaměstnaní si tedy prací v personální agentuře nemohou zvýšit částku, ze které se vypočítává podpora v nezaměstnanosti.
Zkraťte pracovní týden!
Oba tyto kroky kritizují odbory jako zneužívání nekvalifikované pracovní síly a vytváření slabé sociální vrstvy do budoucna. Nejhorší je podle nich tendence převádění klasických pracovních míst na jiné druhy, které jsou pro zaměstnance méně výhodné finančně, což se později negativně odrazí i na výši důchodu. Politika odborů není příliš orientovaná na tvorbu nových pracovních míst, ale na zachování těch současných, pokud možno s každoročním reálným růstem mezd. Odbory tlačí na tvorbu nových pracovních míst hlavně skrze tlak na zkrácení týdenní pracovní doby až na 35 hodin. Zaměstnavatelé ale ne vždy tato nová místa vytvoří.
Každý rok probíhá mzdové vyjednávání mezi odborovými a zaměstnavatelskými svazy. Odbory pravidelně hrozí stávkou, kterou realizují nezřídka pro marginální cíle jako například zvýšení tarifní mzdy o deset eur na pracovníka. Během poslední velké stávkové vlny v létě 2003, která zasáhla především dopravní a kovodělný průmysl v Sasku, se snažily odbory prosadit zavedení 35hodinového pracovního týdne s cílem vytvořit šest pracovních míst z dosavadních čtyř. Kvůli stávce nevyráběly podniky Bombardier Budyšín a Zhořelec, VW Sasko a mnoho jejich dodavatelských firem. Vzhledem k výpadku dodávek ze Saska muselo zastavit nebo omezit výrobu i mnoho dalších producentů po celém Německu. Zákon z roku 1984 jim přitom neumožňuje krátit mzdu zaměstnancům při dočasném omezení výroby zaviněném stávkou v jiných závodech. Tento zákon slíbili sociálnědemokratičtí ministři v roce 1998 zrušit, dodnes se tak nestalo. Aby byla udržena výroba v novém závodě BMW v Sasku, bylo použity k dopravě do a ze závodu dokonce vrtulníky. Vedení podniku se tehdy nechalo slyšet, že velice lituje rozhodnutí umístit zmíněný závod do Saska. Při výběru lokality bylo v užším výběru i Česko. Gerhard Schröder ale přesvědčil představitele BMW, aby svou investici umístili na východ Německa. Během stávkové vlny šéfové BMW smutně vzpomínali na českou kotlinu za Krušnými horami, kde k žádným mohutným stávkovým vlnám nedochází.
Na závěr lze jen poznamenat, že se liší i aktivita odborů v rámci Německa. Na východě jsou pravidelně stávky mnohem častější a tvrdší. To rozhodně nepřiláká mnoho nových investorů tam, kam by to Německo nejvíce potřebovalo, tedy na území bývalé Německé demokratické republiky.
Další analýzy najdete na stránkách Integrace.cz