Nevidíme důvody, proč by ruští občané měli trávit dovolené v členských státech Evropské unie, když Rusko dál bombarduje ukrajinské území, říká velvyslankyně Jitka Látal Znamenáčková. Pozornost nadcházejícího neformálního jednání se bude soustředit také na Afriku, kde v souvislosti s válkou na Ukrajině hrozí potravinová krize, ale kde zároveň Rusko vykresluje Evropskou unii jako viníka tohoto problému.
Jitka Látal Znamenáčková je stálá představitelka České republiky v Politickém a bezpečnostním výboru Evropské unie na Stálém zastoupení ČR při Evropské unii (SZEU).
V příštím týdnu (zítra a pozítří – pozn. red.) proběhne neformální jednání ministrů zahraničí. To bude mimo jiné řešit pozastavení vydávávání víz občanům Ruské federace. Co by stopka vydávání víz Rusům znamenala?
Zarámovala bych to obecněji. Příští týden půjde na neformálním jednání ministrů zahraničí o to si v obecné rovině říct, jak dál v relaci s Ruskem. Záměrně se vyhnu slovu „vztah“, protože v současné situaci se o vztahu EU–Rusko nedá moc mluvit. Jde o to, že unijní politika vůči Rusku dosud stála na pěti principech, které ale z merita věci kvůli ruské agresi na Ukrajině už nejsou platné, a je třeba si nastavit nový rámec komunikace a relace. A jedním z bodů jsou právě i víza pro občany Ruské federace.
Tady je potřeba rozlišit dvě věci. Jednak dohodu o vízové liberalizaci s Ruskem, která v podstatě již nějakým způsobem pozastavena je, ale my jako Česká republika, jako české předsednictví, navrhujeme její zrušení. Důvodem je, že se domníváme, že za stávající situace nemáme důvod dávat jakékoliv vízové výhody státu, který je ve válce s Ukrajinou, který Ukrajinu napadl a který de facto vyhrožuje Západu.
Krok dva by bylo zrušení či omezení vydávání turistických víz. Tam je apetit v Radě mezi členskými státy menší, takže uvidíme. Ale podle mého názoru je zrušení dohody o vízové facilitaci určitě namístě. Pro ruské občany by to znamenalo ztížení – a zdražení – procesu k tomu, aby se dostali k vízům. Bylo by to ze stávajících 35 na 80 euro. V současné situaci Rusové pobírají výhody těch států, těch třetích zemí, s nimiž má EU navázaný nějaký vztah a přátelskou relaci. Ale v momentě, kdy se Vám několik členských států dostane na seznam nepřátelských zemí Ruska, tak o výhodách a přátelských relacích nemůže být řeč.
Souvisí s tím i otázka, proč tento krok přichází až nyní. Česko po něm volalo již den po začátku války, toto téma ale zůstávalo až do letní sezóny „zapomenuté“ za ekonomickými sankcemi. Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský se také dříve vyjádřil, že by mohlo jít o jednu z účinných sankcí.
Ano, jde na to pohlížet i ze sankčního hlediska. Ale je potřeba říct, že právě Česká republika, ale i další členské státy, volaly hned po ruské invazi na Ukrajinu po tom, aby alespoň dohoda o vízové facilitaci byla pozastavena. Což se stalo, dohoda byla částečně pozastavena rozhodnutím Rady z 25. února a účinností od 28. února.
Co ale chceme, je jít ještě o krok dál. Říkáme, nemějme dohodu o vízové facilitaci se zemí, která na nás nahlíží jako na nepřátelské státy. Takže to není novinka, začalo se o tom mluvit již na jaře, ale jako české předsednictví to chceme dovést do stavu, o kterém si myslíme, že je ten správný.
Jak obtížné tedy nadcházející vyjednávání očekáváte?
Budu upřímná – jednoduché to nebude. Nálada v Radě bude rozdílná, již nyní z nějakého předběžného obrázku mezi členskými státy víme, že zejména státy sousedící s Ruskem, ale i další členské státy severní a východní Evropy budou určitě pro zrušení vízové facilitace. Některé jižní kolegy budeme muset více přesvědčit, že je to správná cesta. Ale pokud se to podá jako jedna z unijních reakcí a jedna z možných sankcí, tak věříme, že by jednota v případě zrušení facilitační vízové dohody mohla projít.
Dalším krokem by bylo úplné pozastavení vydávání turistických víz. Nevidíme důvody, proč by ruští občané měli trávit dovolené v členských státech Evropské unie, když Rusko dál bombarduje ukrajinské území. Nicméně mezi členskými státy se objevují názory, že by se tím mohl přerušit kontakt mezi občany – v unijním žargonu se říká „people to people contact“. Za nás by však i tak byl možný, díky humanitárním výjimkám.
Může mít tento krok tedy i nějaké negativní dopady, například ve vztahu k ruským disidentům – pokud tedy tací ještě jsou? A jak velký odchod této části společnosti do Unie a Česka v současné době je?
Odchod je. Určitě se jako Česká republika snažíme facilitovat ruské občany, kteří chtějí opustit zemi právě z důvodů perzekucí, a určitě v tom my i další členské státy budeme pokračovat. Právě z tohoto důvodu se dávají derogační výjimky, takže by to rozhodně neznamenalo přerušení jakéhokoliv vízového kontaktu, ale šlo by o humanitární výjimku.
Lotyšská bezpečnost stojí na NATO, čeští vojáci zde mají dobrou pověst, říká velvyslankyně Hynková
EU musí obrátit narativ v Africe
S válkou na Ukrajině souvisí i aktuální potravinová krize. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell se vyjádřil, že Rusko „využívá potraviny jako zbraň a zhoršuje celosvětovou potravinovou krizi“. Ta se týká zejména Afriky, do které Evropa dlouhodobě investuje a která bude jedním z bodů zmíněného jednání. Jak se aktuálně vyvíjí potravinová pomoc ze strany Evropské unie?
Asi je potřeba nejprve říct, že to má dvě roviny. Jednu faktickou, tedy reálné zastavení exportu ukrajinského obilí a dalších potravin směr zejména Blízký východ a Afrika a to, že šlo o důsledek ruské blokády ukrajinských přístavů. Druhá rovina je komunikační. Ruský narativ je, že za to mohou sankce uvalené Evropskou unií na Rusko, což je naprostý nesmysl a opravdu jen komunikační nástroj Ruska k šíření své pravdy a svého narativu v afrických zemích a na Blízkém východě.
Na obě tyto části EU poměrně silně reaguje. Samozřejmě se z afrických zemí ozývalo, že se Unie zaměřuje na pomoc Ukrajině, která je nyní na prvním místě. Chtěla bych však zdůraznit, že právě směr Afrika a blízkovýchodní země nyní míří částky v řádech stovek milionů euro z rezervních fondů a Evropského rozvojového fondu. Toto rozhodnutí padlo v podstatě během května–června a finanční pomoc se k daným státům dostává. Takže Unie rozhodně je zaměřená na pomoc Africe.
Nehrozí tedy, že by se Unie vyčerpala investicemi do Ukrajiny? Nebo jak moc je reálná tato hrozba?
Unie se soustředí na všechny potřebné regiony. Ukrajina je samozřejmě svou urgentní situací nyní na prvním místě, ale Afrika rozhodně není zapomenutá. A věřte mi, že ty částky, které byly naprogramované z Evropského rozvojového fondu do Afriky tam doputují, a doputují tam ještě i peníze navíc. Takže odpověď na Vaši otázku: nehrozí.
I dlouhodobě?
I dlouhodobě. Afrika je jednou z prioritních oblastí Evropské unie a v podstatě si nemůžeme dovolit ohrozit jak potravinovou bezpečnost, tak bezpečnost obecně.
Ráda bych se ještě vrátila k té druhé rovině, kterou jste zmínila, a tou je rovina komunikace. Ministr Lipavský již dříve řekl, že Rusko na území Afriky komunikačně „poráží“ EU. Jak se daří Unii obracet ruský narativ?
Přiznám se, že je to poměrně těžké. Unijní instituce brzy dospěly k tomu, že toto je opravdu problém a je potřeba s tím něco dělat. Děje se několik věcí. Existuje například akční plán na outreach vůči Africe – to znamená jakým způsobem bojovat s ruským narativem v afrických zemích. Jedním z bodů jsou hojnější cesty unijních představitelů do regionů a konkrétních zemí. Myslím tím předsedkyni Komise, vysokého představitele Borrella, předsedu Evropské rady Michela, ale také ministry a premiéry členských států.
Na jednom z ministerských setkání dokonce padlo, že některé členské státy by měly vůli cestovat do afrických zemí společně a ukázat, jak Evropská unie nezapomíná na Afriku a říkat naši, evropskou část příběhu ruské invaze na Ukrajinu.
Bude v tomto ohledu nějak přispívat i konkrétně Česko?
Myslím, že to už se děje. Pokud vím, tak řada našich představitelů do Afriky jezdí.
Pomoc je dále potřeba i v Afghánistánu
Další zemí, která je ohrožena potravinovou krizí, je Afghánistán, kde nedávno uběhl rok od převzetí moci Tálibánem. Zapojuje se v současné době Evropská unie do pomoci Afgháncům?
Tam je složitější situace. Před loňským rokem byl vztah EU–Afghánistán v podstatě rovnocenný jako s ostatními třetími zeměmi, ale po převzetí moci Tálibánem Evropská unie režim jako takový neuznala. To znamená, že se zkomplikovaly veškeré rozvojové projekty i unijní pomoc, které Unie v Afghánistánu měla.
Vždy se ale najde cesta, a zde je v tom, že Unie se nyní soustředí především na humanitární pomoc, která je většinou poskytována prostřednictvím mezinárodních organizací, hlavně OSN, s níž EU spolupracuje. V této souvislosti je vyčleněných zhruba 300 milionů euro na zachování základních humanitárních potřeb afghánského lidu ze strany EU a Unie určitě je připravena v té pomoci dál pokračovat.
Tálibán při nástupu k moci deklaroval řadu západních hodnot, jako zachování práv žen nebo nulovou podporu teroristických organizací. Jak se v současné době daří tyto sliby dodržovat? Ve svém včerejším (úterý 23. srpna – pozn. red.) projevu na nebezpečí ze strany Afghánistánu upozornil také prezident Miloš Zeman.
Myslím, že v tomto případě je na režimu jako takovém, jak dodržuje své sliby. V tomto případě bohužel vidíme, že zejména u práv žen a dívek to má opačný trend. A za takových podmínek nedodržování základních lidských práv je v podstatě znemožněná rozvojová pomoc EU.
V Unii na podzim a na jaře letošního roku proběhla velká debata o tom, jak moc se v Afghánistánu angažovat a jak moc by tam Unie měla být přítomná. V současné době jsou na delegaci EU v Afghánistánu pracovníci spíše na nižší expertní úrovni, právě proto, aby nevznikl dojem, že EU legitimizuje místní režim. Zůstávají tam právě z toho důvodu, aby zachovali možnost dodávat humanitární pomoc, kde je potřeba. A určitě je ze zpráv, které chodí z Afghánistánu zřejmé, že tam pomoc potřeba je.
A z hlediska rizika – představuje nyní Afghánistán pro Evropskou unii nějakou hrozbu?
Použila bych obecnější formulaci. Evropská unie má poměrně propracovaný systém monitoringu hrozeb včetně terorismu. Nikdy nemůžeme říct nebo vyloučit bezpečnostní riziko, ani to iminentní, ale zároveň ho ani nemůžeme potvrdit.
https://update-eu.cz/sef-osn-riziko-jaderne-konfrontace-je-zpet/