Ukrajina se nyní nachází ve složitější politické a vojenské situaci než při prvním výročí ruské invaze. Ačkoli se situace na frontě zatím víceméně nemění, na základě současných předpovědí se očekává, že se situace pro Ukrajinu zhorší. Rusko totiž stále okupuje pětinu ukrajinského území a ve střednědobém horizontu hraje povaha konfliktu ve prospěch Moskvy. Nedostatečné dodávky zbraní ze Západu navíc v krátkodobém horizontu činí ukrajinské armádě potíže.
Jednotnou západní pomoc narušuje v Evropě především veto Viktora Orbána a ve Spojených státech trumpovští republikáni, kteří se, posedlí blížícími se prezidentskými volbami, vezou na vlně rostoucí únavy z rusko-ukrajinského konfliktu. Za Ruskem stojí i Čína, Írán a Severní Korea – jsou hlavními podporovateli ruské armády, podporují válečnou ekonomiku a snižují dopad západních sankcí. Navzdory tomu zůstává hlavním bezpečnostním zájmem Evropy i Ameriky udržet konsensus, který stojí za západní pomocí Ukrajině, a rychle rozšířit americké a evropské zbrojní dodávky a kapacity pro výrobu zbraní.
Orbán jako trn v patě Západu
Maďarská vláda v této souvislosti představuje pro západní mocnosti a Ukrajinu překážku. V posledních deseti letech vláda posilovala své vztahy s Moskvou a přesvědčovala své voliče i sebe samu, že Rusko je pro Maďarsko důvěryhodnějším a cennějším partnerem než USA.
Od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se během volební kampaně v Maďarsku vládnoucí strana Fidesz rozhodla pro „poselství míru a bezpečnosti“. Ve světle volání maďarské společnosti po bezpečnosti a stabilitě, když se celá evropská bezpečnostní architektura rozpadala, se nezdá obhajoba příměří na jaře 2022 neodůvodněnou. Vláda si však i po parlamentních volbách v květnu 2022 zachovala prokremelskou a protiukrajinskou rétoriku, čímž popřela předpoklad, že po opadnutí volební kampaně nastolí vůči Ukrajině a Západu vstřícnější a smířlivější tón.
Silné, izolovné a agresivnější Rusko vidí jako bezpečnostní hrozbu jak západní spojenci, tak i maďarská vláda. Poražená Ukrajina by tak byla v rozporu s nejzákladnějšími principy maďarské bezpečnostní politiky a zájmem země na dodržování mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Ale zatímco 65 % Maďarů souhlasí s tím, že ruská invaze na Ukrajinu je hrozbou pro bezpečnost EU, tak 27 %, většinou voliči Fideszu a krajně pravicové strany Mi Hazánk, nadále považují Rusko za strategického partnera.
Orbánova vláda podporuje, i když neochotně, řadu rozhodnutí EU souvisejících s rusko-ukrajinskou válkou, včetně financování dodávek zbraní, finanční a humanitární pomoci a balíčků sankcí proti Rusku. Orbánův režim ale stále tvrdí, že Ukrajina nemůže válku vyhrát, sankce proti Rusku selhávají a Ukrajina by měla s Ruskem uzavřít mír, i kdyby to znamenalo ztrátu území. V důsledku toho se dříve mírně vysoká podpora Ukrajiny mezi Maďary pomalu vytrácí.
Shodneme se, že se neshodneme. Co přinesl klíčový summit V4?
Čas na změnu?
Kromě několika posledních týdnů se maďarská strategie v otázce rusko-ukrajinské války změnila jen málo. Kvůli mezinárodní izolaci Maďarska, které se samo zahnalo do kouta svou prokremelskou a protiukrajinskou komunikací, hrozbami veta a Orbánovým říjnovým setkáním s Vladimírem Putinem v Pekingu, se očekává změna v přístupu.
Maďarská vláda si dokonce znepřátelila i svého nejbližšího tradičního spojence, Polsko. Dříve vládnoucí polská strana Právo a spravedlnost (PiS), ani tehdejší opozice vedená Donaldem Tuskem nemohly podpořit vládu, která vedla kampaň proti podpoře Ukrajiny a potrestání Ruska. Nyní, když ve Varšavě vládne Tuskova vláda, se šance na obnovení maďarsko-polského spojenectví zdají být mizivé.
Orbánův režim se bez spojenců v okolních vládách snažil sám vybudovat vliv mezi populistickými, radikálně pravicovými a krajně pravicovými silami v Evropě a navázat s nimi spolupráci tím, že je podporoval a přesvědčoval je, aby akceptovaly vedoucí úlohu Fideszu. Tím usiloval o vytvoření široké aliance napříč Evropou. Režim navázal spolupráci s podobně smýšlejícími stranami a lídry téměř ve všech členských státech EU. Doufal, že vyvoláním únavy z Ukrajiny se na Západě k moci dostane stále více antiestablishmentových stran, což povede ke „změně režimu” v Evropě.
Ruská invaze ale rozmetala i oblíbený projekt Kremlu a Fideszu, tedy právě vznikající populistickou, radikální a krajně pravicovou scénu v Evropě. Období détente (uvolnění vztahů – pozn. red.) mezi protikremelskými populistickými radikálně pravicovými stranami ze skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a prokremelskými krajně pravicovými stranami ze skupiny Identita a demokracie (ID) najednou zmizelo.
Přívětivé vztahy ke Kremlu, relativizování ruské agrese a odpor k sankcím se poté, co ruské tanky vjely na Ukrajinu, staly pro polskou a později i italskou vládní stranu nepřijatelnými. To vrazilo klín mezi ně a členy skupiny ID, jako je francouzské Národní sdružení, Alternativa pro Německo (AfD) a Liga Mattea Salviniho v Itálii a nezařazený Fidesz. Nyní, poté co si Fidesz uvědomil, že se mu nepodařilo napravit vztahy mezi oběma politickými skupinami, představil záměr připojit se k ECR. Urovnání rozdílů mezi Fideszem a členy ECR, kteří jsou proti Kremlu, však vyžaduje ústupky ze strany ECR s ohledem na prokremelský a protiukrajinský postoj Fideszu.
Pouze peníze, žádné zbraně. Jak Orbán obhajuje souhlas s pomocí Ukrajině?
Hledání společných zájmů
Kromě Kremlu mají nyní všichni zájem na vyřešení maďarsko-ukrajinských vztahů, které se od roku 2017 zhoršily. Ukrajina potřebuje podporu Maďarska, nebo alespoň to, aby maďarská vláda neblokovala důležitá rozhodnutí EU a spojenců o podpoře Ukrajiny. Orbánova vláda naopak potřebuje zlepšit vztahy s Ukrajinou, aby snížila svou mezinárodní izolaci a posílila svůj vliv v Evropě vstupem do ECR. Nedávná tichá změna přístupu, doprovázená silnou kouřovou clonou (např. upuštění od veta přístupových jednání s EU a blokování balíčku finanční pomoci), je předpokladem pro vstup Fideszu do rodiny ECR.
Známkou opatrného sbližování může být setkání ukrajinsko-maďarských ministrů zahraničí z konce ledna. Diplomatickému jednání předcházela důležitá gesta obou stran. Ukrajina učinila ústupky v oblasti práva týkajícího se menšin, zatímco Maďarsko souhlasilo se zahájením procesu přistoupení Ukrajiny k EU. Dalším krokem by měl být summit Orbán-Zelenský, nad ním však visí otazník.
Otázkou je, zda by détente vůči Ukrajině znamenalo trvalou změnu směru maďarské zahraniční politiky, nebo zda by se jednalo pouze o dočasný jev při jeho balancování mezi Ruskem a Západem. Zahraniční politika Orbánova režimu, včetně politiky vůči Ukrajině, slouží především k dosažení vnitropolitických cílů. Pro vládu není prioritou reprezentovat maďarské národní zájmy budováním vlastního aliančního systému, ale zajistit příznivé prostředí, které Orbánovu režimu umožní udržet status quo na domácí scéně.
V příštích šesti měsících uvidíme, co je pro Orbána důležitější: zda vztahy a postavení Maďarska na Západě, nebo jeho vřelé vztahy s Kremlem. Z dlouhodobého hlediska by členství Fideszu v ECR, pokud k němu dojde, mohlo omezit prokremelskou rétoriku vlády. Dá se ovšem očekávat, že to se bude maďarská vláda snažit zamaskovat a pokračovat v dosavadní „hrou na obě strany“, i když hlavně na oko.
