Přestože Evropský sbor solidarity nemůže posílat mladé dobrovolníky do konfliktních zón, do budoucna by mohli pomáhat například s rekonstrukcí poválečné Ukrajiny. Navrhují to europoslanci.Do zahraničí se nemusí jezdit jen studovat, ale také pomáhat. Programy Evropské unie pro dobrovolníky se tvarovaly a krystalizovaly mnoho let, až se z nich stal tzv.
Evropský sbor solidarity, který naplno funguje od roku 2021. Mladí lidé ve věku 18 až 35 let se díky němu mohou zapojit do dobrovolnických prací v oblastech jako kultura, sport, civilní ochrana nebo životní prostředí. V praxi to může vypadat například jako výuka angličtiny dětí v Turecku nebo organizace kulturních akcí ve Španělsku.
Taková veřejně prospěšná mise, která může probíhat v některé ze zemí uvnitř EU a méně často mimo ni, trvá většinou 10 až 12 měsíců. Dobrovolníci mají dvě základní možnosti – buď mohou odjet pomáhat do zahraničí, nebo ve své domácí zemi přijít s vlastním „solidárním projektem“, jehož náklady jim EU proplatí.
Evropský parlament, který na vznik a rozšíření programu tlačil, teď přišel s
hodnotící zprávou, jak se Evropskému sboru solidarity daří naplňovat cíle a hlavně lákat dobrovolníky. Statistiky říkají, že za uplynulých 2,5 roku využilo tento program asi 43 tisíc mladých lidí.
„Čísla a míra zapojení hovoří samy za sebe. Evropský sbor solidarity je stále novým programem. S vyhrazeným rozpočtem převyšujícím 1 miliardu eur je ve srovnání s rozpočtem programů Erasmus+ relativně malý, přesto ale účast předčila původní očekávání. Údaje dostupné z prvních dvou let současného programového období ukazují velmi vysokou poptávku a 100% čerpání spojené s vysokou mírou zájmu,“ zdůraznila europoslankyně
Markéta Gregorová (Piráti, Zelení/ESA).
Program samotný má českou stopu. „Vážím si toho, že jsem mohla být u zrodu mladého programu pro mladé lidi. Musela jsem obhajovat hlavní cíle a zaměření právě na mladé dobrovolníky, teď už máme na čem stavět. Zájem je velký, máme už zkušenosti i z České republiky,“ popsala současný stav europoslankyně
Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP), která měla v Parlamentu hodnotící zprávu na starosti.
Evropský sbor solidarity: Jaké jsou zkušenosti českých dobrovolníků?
Europoslanci připomínají, že program (v současné podobě) je teprve v plenkách a dá se toho ještě hodně vylepšit. „Propagace programu, dostupnost, IT nástroje a samozřejmě i zvýšení rozpočtu na dvojnásobek,“ vyjmenovala Šojdrová.
Parlamentní zpráva na mnoha místech zdůrazňuje právě to, že Evropská komise, státy nebo pověřené národní agentury musí investovat hlavně do propagace programu. Europoslanci dále vyzývají například k tomu, aby dobrovolníci mohli v rámci misí jezdit pomáhat do více zemí, aby se snížila věková hranice pod 18 let, nebo aby se zlepšila online jazyková podpora pro účastníky. S případnými změnami ale samozřejmě musí souhlasit ti, kdo „sedí na penězích“, tedy Komise a státy.
Pomoc na poválečné Ukrajině?
Speciální složkou sboru je tzv. Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci, o který je prý také velký zájem.
Tady může jít například o asistenci v oblastech zasažených povodněmi a jinými katastrofami, nebo třeba o pomoc uprchlíkům.
Jak však připomínají europoslanci, tato humanitární „odnož“ sboru je stále v rané fázi. Teprve letos v březnu totiž skončila odborná příprava prvních dobrovolníků, jejich první vyslání do terénu pak proběhlo v červnu. Navíc platí, že dvě třetiny letošního rozpočtu putovaly na rozvojové projekty, ne přímo na humanitární pomoc.
Europoslanci na jedné straně kritizují, že výběr dobrovolníků je „zdlouhavý“, což může zájemce odradit, na druhé straně ale zároveň vyzývají Komisi, aby „nadále dbala na odpovídající odbornou přípravu a bezpečnost a ochranu dobrovolníků“. Humanitární pomoc je totiž z logiky věci často potřeba právě na místech, které mohou být nestabilní nebo rizikové.
Není to ale tak, že by EU posílala dobrovolníky do Pásma Gazy nebo do dalších oblastí, kde aktuálně probíhají konflikty. Podle Michaely Šojdrové to vychází už z toho, že Evropský sbor solidarity se zaměřuje na mladé lidi, kteří často nemají potřebné zkušenosti a musí se jim zajistit větší ochrana.
„Samozřejmě je nutné najít rovnováhu mezi touhou pomáhat a vlastní bezpečností. Takže bych se zdráhala zařadit do programu vysokorizikové destinace. Nicméně poskytování většího objemu humanitární pomoci přináší výhody i pro nás jako EU, protože tato ,měkká‘ síla nám spolu s naší ekonomickou silou umožňuje zlepšit globální bezpečnost a prosperitu,“ věří Markéta Gregorová.
Zmíněnou podmínku rovnováhy by mohla splnit Ukrajina, tedy ta poválečná. „Chceme, aby vznikl program pro obnovu poválečné Ukrajiny, do kterého by se mohli zapojit dobrovolníci, i ti mladí. Jezdili by do míst, kde se rekonstruuje a kde jsou humanitární problémy, ale která jsou bezpečná. Zájem podpořit a rozšiřovat takové aktivity určitě existuje,“ uzavřela Michaela Šojdrová.
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
