Křenek: Prvotní šok z návrhu víceletého rozpočtu EU opadl. Očekávám, že základní kontury vyjednávání přežijí

Česko čerpá finance hlavně z tradičních výdajových kapitol evropského rozpočtu. Nyní je ale potřeba pomoci českým firmám, výzkumným subjektům, univerzitám a dalším, aby se přeorientovaly na přímo řízené programy, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Filip Křenek, analytik Institutu EUROPEUM. Komise v létě představila návrh víceletého finančního rámce na roky 2028 až 2034 a označila ho za ambiciózní. Rozpočet by měl dosahovat dvou bilionů eur a změn se dočkala i jeho struktura. Je to revoluční návrh? Co na něj říkáte? Na začátek je nutné říci, že k proměnám dochází dlouhodobě, takže v jednom ohledu pozorujeme pokračování dlouhodobějších tendencí. Tím mám na mysli zejména snižování tradičních oblastí výdajů, jako je kohezní a zemědělská politika, a naopak navyšování zbylých oblastí, kde se skrývají všechny ostatní programy.  Komise sama představila ten návrh jako ambiciózní, zejména s ohledem na výši dvou bilionů korun. Je to samozřejmě významné množství peněz, nejde ale o výrazné navýšení. Současný finanční rámec se pohybuje okolo 1,12 % hrubého národního důchodu (HND). Ten budoucí by se měl pohybovat někde okolo 1,26 % HND. Nicméně část z těch peněz odpovídající zhruba desetině procenta HND bude použita jenom na splátky společného evropského dluhu po covidové pandemii. Po odečtení těchto splátek je to zvýšení spíše estetické. Z pohledu členských států tam ale skutečné navýšení je, protože budou muset růst příspěvky jednotlivých zemí do rozpočtu tak, aby se pokryly jak standardní výdaje, tak splátky.Evropská komise v tom návrhu musela vyvažovat a rozdělit peníze mezi nové palčivé priority a tradiční oblasti, jako je třeba koheze a zemědělství, sám jste to už zmiňoval. Na co tedy peněz bude víc a kde naopak míň?Pokud chceme někde přidat víc peněz a nechceme rozpočet jako takový příliš navyšovat, což fiskálně konzervativní členské státy včetně Česka nechtějí, tak někde jinde je potřeba ubrat. Ubírat by se mělo právě v oblasti koheze a zemědělství. Něco ale zároveň ušetří díky zjednodušování programů, které se nebudou tolik překrývat. Úspory ale nebudou takového řádu, aby zafinancovaly třeba ty nové priority, kterými jsou zejména podpora konkurenceschopnosti a obrany. Pravděpodobně budou osekány finance pro zemědělce a regiony. Ale možná ne, stále se jedná pouze o návrh Komise. Přidáno by měly dostat výzkumné organizace především prostřednictvím programu Horizont Evropa – tam by mělo dojít k zhruba zdvojnásobení alokace. Více prostředků by mělo směřovat také do oblasti obranného průmyslu, což je samozřejmě ve stávající mezinárodní situaci priorita číslo jedna. A obejde se takový rozpočet bez nových zdrojů? Vy už jste zmiňoval, že členské státy budou muset navýšit své příspěvky, ale Komise navrhuje také, aby si Evropa zvolila nové zdroje, například zdanění tabáku nebo korporací. Každopádně pro to není úplně podpora napříč členskými státy… Může ale bez nich takový rozpočet vzniknout?Rozpočet by v této podobě vzniknout mohl, nicméně pokud nebude panovat shoda na nových zdrojích, tak logicky musí dojít k navýšení těch stávajících. To znamená, že by došlo k navýšení příspěvků členských států. Nejsem si úplně jistý, jak velká je pravděpodobnost, že některý z těch navržených nových zdrojů bude odsouhlasen, protože tam je třeba při hlasování jednomyslnost. Prakticky každý stát to může vetovat a v tuto chvíli je příliš mnoho nespokojených států. Jednomu se nelíbí tohle, druhému zase něco jiného. Jedním z těch zdrojů jsou třeba výnosy ze systému emisních povolenek, s tím ale nesouhlasí například Česko a Polsko jako průmyslové ekonomiky s výraznou emisní stopou. Mají za to, že peníze z emisních povolenek by měly směřovat k dekarbonizaci jejich vlastního průmyslu, tak aby dostaly na úroveň západní Evropy. Tento zdroj by v podstatě disproporčně zatížil státy, jako je Česko a Polsko. Nedává to úplně smysl, protože tyto státy jsou zároveň cílovými destinacemi pro kohezní fondy. Takže Česko by odvádělo více, ale zároveň část těch financí by získalo z kohezních fondů. Transfer by se tak musel posílit oběma stranami. 

Podcast | Křenek: Reforma rozpočtu EU je třeba. Je načase reflektovat, že se svět mění, jinak nám ujede vlak

Česko se musí naučit čerpat z celoevropských programů

A co celý rozpočet jako takový, ten by byl pro Česko spíše výhodný nebo nevýhodný?V tuto chvíli je ten návrh potřeba brát v mezinárodním kontextu. Evropa zaostává v inovacích za svými největšími ekonomickými rivaly – Spojenými státy a Čínou. Je dobře, že kapitola pro výzkum, vývoj a inovace je významně posílena, protože tam se skutečně skrývá velká přidaná hodnota. Důležité proto bude, jak bude fungovat navrhovaný Fond konkurenceschopnosti. Probíhá debata o tom, jak jej vhodně nastavit, aby si z něj ukrojily svůj díl také státy, které nejsou tak úspěšné v čerpání výzkumných a centrálně řízených programů typu Horizont Evropa. To je pozitivní vývoj. Na druhou stranu, podmínky by neměly tyto státy zvýhodnit čistě proto, aby splnily nějakou papírovou podmínku. Mělo by skutečně docházet k transferu know-how a znalostí tak, aby tyto členské státy včetně Česka doháněly státy ekonomicky rozvinutější. A jak je na tom konkrétně Česko v čerpání centrálně řízených programů?V tradičních výdajových kapitolách dnes leží téměř 95 % financí, které Česko získává z evropského rozpočtu.  Mám na mysli zase politiku koheze a zemědělství. V případě kohezní politiky se bavíme zhruba o 70–75  %, v případě zemědělské politiky o 20–25 %. Jen zhruba 5  % představují přímo řízené programy. Měl by to být motivační faktor pro Česko, kterému se dlouhodobě moc nedaří se do těchto programů zapojovat. Důvodem byly například překryvy. Na evropské úrovni fungují programy na podporu výstavby dobíjecích stanic pro elektromobily, nicméně velmi podobný program existoval i na národní úrovni v Česku. Takže pokud jsem jako firma uvažoval o tom, že bych si chtěl zažádat o dotaci nebo nějakou podporu, tak pro mě bylo snazší jít za tím národním orgánem, který rozděloval peníze z kohezní politiky, než jít do celoevropské soutěže, kde je konkurence ostřejší. Tento model v novém finančním rámci už není možné dále udržovat. Je potřeba pomoci českým firmám, výzkumným subjektům, univerzitám a dalším, aby se přeorientovaly na přímo řízené programy. Protože jakmile se Česká republika dostane do pozice čistého plátce a bude z evropského rozpočtu získávat méně peněz, než kolik do něj odvede, pak budou přímo řízené programy hlavním zdrojem financí. Je lepší se na to připravit s předstihem, než potom zjišťovat, že ty programy stále nedosáhneme. A připravuje se na to podle vás Česko dobře? Jak to hodnotíte? Podíl českého zapojení v těch přímo řízených programech se úplně nedaří navyšovat. Ale pozvolna tam k nějakému posunu dochází. Je to asi jen otázka času. Existují různé podpůrné nástroje, které mají žadatelům pomoci. Naráží to ale stále na fakt, že podmínky v národních programech jsou nastaveny výhodněji a konkurence je tam nižší. Takže když dojde na lámání chleba, tak je snazší jít cestou kohezní politiky, která taky podporuje inovace. 

Revoluce v rozpočtu EU: Kolik peněz kam zamíří a na co si přijde Česko

Česko by mělo být otevřenější změnám

Evropská komise také navrhuje do jedné obálky sloučit několik předtím rozdělených politik. To znamená, že Česko by dostalo jednu obálku peněz na kohezní politiku, zemědělskou politiku a další programy. Co by to pro Česko znamenalo a jaké máte očekávání od realizace? Zřejmě se bude muset přebudovat systém čerpání evropských peněz na národní úrovni…Pro řadu těch regionálních orgánů je tento návrh šok. Zemětřesení v nastavení, na které jsme byli doposud zvyklí. Pokud by se měly od roku 2028 finance čerpat úplně jiným způsobem, tak teď je nejvyšší čas začít nastavovat nové procesy. Jenže to nejde, protože budoucí víceletý rozpočet ještě není dojednaný. Takže zcela soucítím s dotčenými orgány, ale reforma rozpočtu je skutečně potřebná. Dříve se například stávalo, že sítem evropských programů některé regiony nebo města lehce propadávaly. Programy financovaly nejchudší oblasti s nejmenšími sídly nebo širší aglomerace kolem velkých měst, ale maloměsta už na finance nedosáhly. To je strukturální problém, které by nové nastavení mohlo pomoci řešit. Dává to státu do rukou zajímavý nástroj, jak dál rozvíjet regiony. Otázkou je, jestli kvůli sloučení koheze a zemědělské politiky budou všechny členské státy podporovat zemědělskou politiku stejně jako doposud. Ale pokud by bylo její financování dobře navázáno na politiku koheze, tak výsledný efekt nemusel působit proti sobě, ale naopak synergicky. Co konkrétně by se mělo pokusit si vyjednat Česko?To je složitá otázka. Bude důležité, jak se k tomu návrhu postaví nová, po volbách vznikající vláda. Myslím si, že nedojde k otočení kormidla o 180 stupňů. Protože české dlouhodobé priority jsou docela dobře známé. Je to silná politika koheze, donedávna silná podpora zemědělské politiky, velký důraz na rozvoj infrastruktury, zejména dopravní, ale také třeba energetické. To, myslím, zůstane zachováno. Je otázka, jak se nová vláda postaví k posilování obrany a obranného průmyslu. V případě konkurenceschopnosti se na tom, že by to měla být priorita, shodnou jak vláda, tak opozice. Nicméně představa toho, jak dělat politiku konkurenceschopnosti, je na evropské a na české úrovni docela jiná. Nemyslím si, že by bylo dobře, kdyby Česko setrvávalo v těch svých tradičních pozicích a trvalo na zachování kohezní a zemědělské politiky ve stávající podobě. Bylo by dobré reflektovat to, že svět kolem nás se mění. Tyto velké balíky peněz jsou zhruba 20 let stabilní. Je načase přiklonit se spíš na stranu těch členských států, které podpoří zásadnější změnu. Pokud by tento finanční rámec prošel v podobné podobě, jako je ten stávající, tak změna nastane až někde kolem roku 2035. Pokud teď nejsme ochotní k reformě, tak se obávám, že za těch 10 let nám zbytek světa uteče. 

Základní kontury vyjednávání přežijí 

A jaká tedy máte od vyjednávání očekávání – dojde na reformu nebo zachování statusu quo?  Počáteční šok z návrhu teď postupně střídá smiřování se s realitou. Ostré hrany se postupně obrousí a třeba za rok se budeme bavit o aspektech nového rozpočtu úplně jiným způsobem. Budeme je brát jako danost. Když Komise s návrhem přišla, tak to všichni vnímali jako úplnou revoluci. Myslím si ale, že je to strategicky dobře promyšleno, že návrh přišel skutečně s poměrně velkým předstihem, protože jednání o víceletém rozpočtu jsou z těch nejsložitějších a nejzdlouhavějších. Spousta věcí se během jednání tedy změnit může, ale řekl bych, že základní kontury, jako je rozdělení do tří pilířů, Národní a regionální plány partnerství, fond konkurenceschopnosti a fond globální Evropa, tak to zůstane zachováno. Možná některé členské státy budou tlačit na to, aby tam vznikl čtvrtý pilíř samostatné zemědělské politiky. To podle mě bude předmětem sporů ještě dlouho. Na té příjmové stránce rozpočtu bohužel neočekávám, že by se Evropská unie blížila k nějaké shodě. Tam se bude hrát na vyčkávanou a je možné, že to vysedíme až do samého závěru, a dojde k navýšení členských příspěvků na základě výše HDP. 

EU chystá Fond konkurenceschopnosti, Česko žádá zjednodušení a jasná pravidla