Květnové volby do Evropského parlamentu už jsou za dveřmi. Jak se v nich zorientovat? Připravili jsme pro vás sérii stručných „klíčů“. Ten čtvrtý v pořadí přibližuje vzájemný vztah Evropského parlamentu a Evropské komise.
Některým pravomocem Evropského parlamentu vůči Evropské komisi se věnoval už druhý díl série, nyní je načase podívat se také na roli europoslanců při volbě nové Komise.
Nová Evropská komise vzniká každých pět let a Evropský parlament při jejím „tvarování“ sehrává klíčovou roli. Ačkoliv předsedu vznikajícího kabinetu Komise navrhuje Evropská rada, tedy nejvyšší představitelé členských států, musí tak učinit s ohledem na čerstvé výsledky europarlamentních voleb – vybrat by měla tedy toho, jehož politická skupina ve volbách nejvíce uspěla, případně dokáže vytvořit většinovou koalici. Je tomu tak proto, že Evropský parlament kandidáta následně schvaluje absolutní většinou, největší šanci má tedy logicky ten kandidát, který má za sebou podporu nejvíce poslanců. Kandidáti jednotlivých politických skupin (frakcí) na křeslo předsedy, jinak také tzv. spitzenkandidáti nebo volební lídři, jsou zpravidla známí dlouho dopředu a vedou zároveň s politickými stranami předvolební kampaně. Jedním z těchto kandidátů pro letošní volby je i český europoslanec Jan Zahradil z ODS, a to za frakci konzervativců a reformistů (ECR). Nový předseda si v dalším kroku vybere „své“ eurokomisaře (v současném nastavení celkem 27, za každou členskou zemi jeden), a to na základě návrhů národních vlád. Pak přijdou na řadu opět europoslanci. Kandidáti v návaznosti na přidělené portfolio (například Jednotný digitální trh), o které se mezi státy zpravidla strhává bitva, předstupují před parlamentní výbory. Ty je „grilují“, tedy testují jejich znalosti a vhodnost pro konkrétní vybranou oblast. Pokud se výbory dohodnou na všech kandidátech, Parlament pak hlasuje o důvěře celé Komisi.Komise je pak Parlamentu politicky odpovědná. Evropský parlament, podobně jako parlamenty národní, může Komisi vyslovit nedůvěru. Jsou k tomu zapotřebí dvě třetiny poslanců. Podle kritiků je ovšem případné vyslovení nedůvěry vzhledem k nastavení podmínek velmi těžko proveditelné, ne-li nemožné. V historii EU se tak ještě nestalo, Komise, kterou vedl Jacques Santer, však sama odstoupila po korupčním skandálu koncem devadesátých let.Klíč k eurovolbám #1: Jak se volí do Evropského parlamentu
Klíč k eurovolbám #2: Pravomoci a úkoly Evropského parlamentu
Klíč k eurovolbám #3: Rozložení sil v Evropském parlamentu