Květnové volby do Evropského parlamentu se blíží. Jak se v nich zorientovat? Připravili jsme pro vás sérii stručných „klíčů“. Třetí z nich se soustředí na současné politické rozložení sil uvnitř Parlamentu.
Předchozí díl série se kromě jiného věnoval „pracovní“ struktuře Evropského parlamentu – výborům. Europoslanci se ovšem dělí také po jiné ose, a to politické. Zástupcům členských států zvoleným v europarlamentních volbách ovšem nestačí vytvořit poslanecký klub své strany jako v národních parlamentech, na evropské úrovni by totiž tímto způsobem jen těžko dokázali něco prosadit.
Europoslanci se proto sdružují v tzv. politických skupinách neboli frakcích. Ty zpravidla vznikají jako prodloužená ruka jedné nebo více celoevropských politických stran, které zahrnují podobně smýšlející národní politické strany. Ve frakcích je pak často doplňují i samostatné národní strany. Politické skupiny jsou tedy velké „slepence“ vzniklé za účelem prosazení společných zájmů určitého typu stran napříč celou EU.Největší frakcí v současném Parlamentu je Evropská strana lidová (EPP Group), jejíž jádro tvoří stejnojmenná celoevropská strana (EPP) společně s jednou přidruženou národní partají. Z celkového počtu 751 poslanců patří k lidovcům 217 z nich. Z českých europoslanců se k nim řadí zástupci KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů.
Strana evropských socialistů (PES) společně s několika samostatnými národními politickými stranami v Evropském parlamentu vytváří frakci nazvanou Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D). Co do počtu poslanců obsadili socialisté druhé místo a 189 křesel, na kterých sedí i europoslanci z české ČSSD.
Třetí nejvyšší počet europoslanců – 74 – má frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR), jejímž základním stavebním kamenem je Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ACRE). Čechy zde zastupuje ODS.
Frakci Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) tvoří stejně nazvaná politická strana společně s Evropskou demokratickou stranou (EDP) a několika národními stranami. Mezi 68 europoslanců ALDE patří současní a bývalí zástupci ANO.
V rámci současného Evropského parlamentu fungují ještě čtyři další menší frakce – Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE-NGL) (součástí také KSČM), Zelení-Evropská svobodná aliance (Greens–EFA), Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) (součástí čeští Svobodní), a Evropa národů a svobody (ENF). 18 europoslanců nepatří k žádné frakci.
Evropský parlament má svého předsedu, což je jedna z nejvyšších funkcí v celé Evropské unii. Italský lidovec Antonio Tajani pozici zastává od roku 2017, tedy od poloviny pětiletého mandátu současného Parlamentu, kdy nahradil Němce z řad socialistů Martina Schulze. Mezi čtrnáct místopředsedů Parlamentu patří i český europoslanec a bývalý eurokomisař Pavel Telička (HLAS).
Ačkoliv se podle názvů frakcí a stran (lidovci, konzervativci, liberálové) může zdát, že Evropský parlament po politické stránce funguje jako národní parlamenty, je zde zásadní rozdíl. Střet názorů totiž neprobíhá na tradiční ose pravice-levice, ale spíše mezi pohledy „více integrace“ a „méně integrace“.
Před květnovými volbami se očekává, že se rozložení politických sil uvnitř Evropského parlamentu docela výrazně promění, tedy že se poměr proevropských europoslanců a jejich oponentů změní. Analytici odhadují, že v současnosti největší frakce oslabí a euroskeptické strany naopak posílí. „Koalice“ lidovců a socialistů, která má nyní většinu a určovala chod přímo voleného Evropského parlamentu takřka po celou jeho čtyřicetiletou existenci, si podle prognóz už nevystačí a většinu budou muset vytvořit nejméně tři frakce. Možný je ovšem i vznik zcela nových frakcí.Klíč k eurovolbám #1: Jak se volí do Evropského parlamentu
Klíč k eurovolbám #2: Pravomoci a úkoly Evropského parlamentu