Jak poznat ekologický výrobek? Nebo firmu? Těžko říct, situace na trhu je nepřehledná, kritizují odborníci. Na vině je hlavně nejednotné měření udržitelnosti. To by měla v dohledné době napravit nová evropská legislativa.Pro více než 80 % spotřebitelů je důležité, aby firmy vyráběly produkty šetrné k přírodě. Vyplývá to z
průzkumu společnosti Accenture. Společnosti se proto svou politikou snaží jít potenciálním zákazníkům naproti – prostřednictvím klimatických závazků, volením přírodních alternativ ve výrobě nebo různými ekologickými certifikacemi.
Nad tím, co se pod podobnými přísliby skrývá, však dosud neexistuje prakticky žádná kontrola.
Na evropském trhu například podle
indexu Ecolabel existuje celkem 231 ekologických certifikací, které mají dokazovat environmentální standardy produktů nebo firem. Jak však upozornila zpráva
The False Promise of Certification, označování výrobků ekologickými certifikáty prakticky ztratilo význam kvůli jejich nadužívání i nedostatečné transparentnosti.
Firmy se proto podle autorů zprávy orientují hlavně na ty certifikáty, které mají nejsnazší podmínky plnění. Spoléhají tak na to, že zákazník „sáhne“ po daném produktu, protože nějakou certifikaci vůbec má a vypadá například ekologičtěji než ostatní výrobky.
Prakticky bez kontroly
Právě na přitažlivost „zelenosti“ firem je narážka v samotném termínu greenwashing, který je složeninou slov „green“ (česky
zelený) a „brainwashing“ (česky
vymývání mozku).
Zdaleka se ale netýká jen zmíněných certifikací. Greenwashing obecně označuje záměrné klamání spotřebitelů nebo investorů o ekologické prospěšnosti produktu, služby nebo celé firmy.
Může se tedy vztahovat k celé řadě činností, jež mohou být klíčové pro udržitelnost – od snižování celkových emisí skleníkových plynů společnosti přes stanovování dekarbonizačních cílů až po omezování energetické náročnosti podniků.
Nakolik se tedy lze na tvrzení o udržitelnosti spoléhat? Podle odborníků ne příliš.
Doposud totiž neexistovaly závazné standardy, kterých by se firmy při dokládání svých tvrzení o udržitelnosti musely řídit. A neexistoval proto ani dohled nad proklamovanou udržitelností firem, uvedl pro server EURACTIV.cz
Filip Gregor, vedoucí sekce Odpovědné firmy ve Frank Bold.
Zelené investice? Investorům i bankám chybí data
Nejsou to jen spotřebitelé, kteří mohou být klamáni „nazeleno natřenými“ tvrzeními. Problém se týká i investorů a bank, kteří směřují stále více prostředků do ekologických a sociálně odpovědných projektů.
Tomuto rozhodování ale je na překážku nedostatek informací o tom, co udržitelnost pro jednotlivé firmy znamená. Jak vyplývá z výzkumů skupiny Frank Bold, hlavním problémem v zeleném investování v současné době je právě nedostatek kvalitních dat od firem.
„Nejnovější
analýza 250 evropských korporací ukázala, že většina firem zaostává v reportování konkrétnějších informací o klimatu, které investoři potřebují,“ uvedl Gregor. K takovým patří například celková uhlíková stopa firem.
České firmy neberou reportování vážně
Firmy z Česka jsou v reportování dokonce pod průměrem Evropy. „Míra a kvalita reportingu ESG (Environmental, Social, and Governance) dat českými firmami je extrémně nízká,“ zhodnotil Gregor. „Firmy v ČR a postkomunistických zemích obecně vnímají zveřejňování dat o udržitelnosti spíš jako doplňkové komunikační cvičení než jako dokument popisující jejich strategii.“
Celých 62 procent z hodnocených českých firem podle skupiny Frank Bold neidentifikuje rizika, která pro jejich podnikání představuje klimatická změna, a žádná z nich neuvažuje o klimatických rizicích v dlouhodobém časovém horizontu.
Potřebné jednotné standardy
Kvůli nedostatečnému reportování se investoři do velké míry spoléhají na svá vlastní kritéria nebo externí ratingové agentury. Ani ty však nemusí o zkoumané společnosti vydat jednoznačný verdikt.
„V současné době existuje plejáda dobrovolných standardů a ratingových agentur s různými požadavky. Stejná firma tak může u dvou různých ratingových agentur získat naprosto odlišné hodnocení,“ popsal Gregor.
Je proto potřeba zajistit, aby dopady na životní prostředí bylo možné posuzovat podle jednotného měřítka, které by zajistilo srovnatelnost dat o firmách a vedlo ke spolehlivějším hodnocením.
Současný stav totiž není ideální ani pro samotné společnosti, jichž se povinné reportování týká. Různorodé požadavky bank a investorů pro ně znamenají nadměrnou administrativní zátěž. „Firmy si stěžují, že jsou bombardovány nikdy nekončící řadou žádostí a formulářů“.
Co je zelené, definuje nová legislativa
Nakreslit čáru, nebo ji alespoň načrtnout, mezi udržitelností a greenwashingem by v dohledné době měly standardy o udržitelnosti firem. Zásadní význam proto má nová taxonomie EU. Podle Gregora „stanoví jasná kritéria pro to, zda je financovaná aktivita zelená, nebo není“. Jejich splnění pak bude bankami a investory snadno ověřitelné.
„Cílem je dostat se od líbivých CSR (Corporate Social Responsibility) reportů k tvrdým datům a indikátorům, které jsou pro udržitelnost klíčové, jako celkové emise, dekarbonizační cíle nebo energetická náročnost,“ vysvětlil. Na systém taxonomie už
přechází i přední české banky.
Jasná kritéria taxonomie pomohou zbavit se greenwashingu, firmy se však podle Gregora neobejdou bez reportování potřebných dat o udržitelnosti (ESG) v návaznosti na jejich dopady a rizika.
ESG reporting pro více než 1000 firem
To by měla ošetřit nová evropská legislativa CSRD (Corporate Social Reporting Directive), která rozšíří reportovací povinnost v Česku z přibližně dvacítky korporací na více než 1000 firem a stanoví jasné standardy reportů. Začít platit by měla od příštího roku.
„Zatímco taxonomie určuje kritéria pro zelenost jednotlivých aktivit, pro které firmy potřebují sehnat financování, CSRD standardy stanoví indikátory pro hodnocení udržitelnosti a odpovědnosti celé firmy, a to napříč všemi ESG oblastmi,“ popsal Gregor. Ty se budou týkat systému řízení, emisí skleníkových plynů, dekarbonizačních plánů nebo předcházení a zmírňování závažných negativních dopadů v dodavatelském řetězci, jako jsou dětské a nucené práce nebo deforestace.
„Schopnost reportovat kvalitní data bude pro firmy zcela zásadní, aby si udržely své obchodní partnery a postavení na trhu – ESG informace budou klíčem pro přístup k zeleným financím a celkově k zvládnutí zelené transformace,“ uvedl.
Naplňování evropského cirkulárního plánu zpomalila pandemie. Konkrétní legislativa se teprve formuje
