Evropské instituce se snaží dohodnout na nové směrnici proti násilí na ženách. Ta by mohla v EU zavést společnou definici znásilnění jako trestného činu. Členské státy se však takové definici brání. Znásilnění, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nesouhlasné sdílení intimních obrázků, kybernetické pronásledování, obtěžování a podněcování k nenávisti či násilí. Všechny tyto formy násilí by měly být podle nové evropské směrnice kriminalizované – v současné době k nim totiž členské státy přistupují rozdílně. Vyplývá to z návrhu Evropské komise, kterému se nyní věnují poslanci Evropského parlamentu i zástupci členských států.
Směrnice myslí i na podporu obětí a zlepšení jejich přístupu ke spravedlnosti. Přichází také s návrhem minimálních a maximálních trestů, které by se v případě znásilnění měly pohybovat od hranice 8 let odnětí svobody a při přitěžujících okolnostech od 12 let odnětí svobody.
„Potřebujeme tuto směrnici, aby se každá žena v každém koutu Evropy cítila bezpečně a věděla, že tyto činy proti ženám budou brány extrémně vážně, budou patřičně sankciovány a trestány,“ okomentovala návrh poslankyně Evropského parlamentu
Frances Fitzgerald (EPP).
„Naše klíčové pilíře jsou: prevence, ochrana, stíhání,“ dodala Fitzgerald.
Dalšími kroky by tak měla být například možnost hlášení domácího násilí či násilí páchaném na ženách on-line, nárok oběti na odškodnění od pachatelů či zřízení bezplatné telefonní linky pomoci, která by byla dostupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
K trestnému činu znásilnění přistupujte důrazně a rázně, jak si zaslouží
Istanbulská úmluva nestačí
Výchozím bodem pro legislativní návrh je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, z roku 2014. Právě tato úmluva je považována za zlatý standard, se kterým je podle Evropské komise nutné sladit i právo EU.
EU se k Istanbulské úmluvě zavázala, šest členských států ji však stále neratifikovalo. Konkrétně se jedná o Bulharsko, Česko, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko a Slovensko.
I přes přijetí Istanbulské úmluvy EU nyní nemá žádný právní nástroj, který by komplexním způsobem řešil genderově podmíněné násilí na ženách. Každý členský stát sice podnikl určité kroky na vnitrostátní úrovni, nicméně srovnávací hodnocení dospěla k závěru, že se dodržování standardů stanovených v Istanbulské úmluvě napříč členskými státy liší. V mnoha případech jednotlivé přístupy států dokonce zaostávají.
Různé jsou například definice používané pro kriminalizaci znásilnění. Jen málo členských států se zaměřuje na nedostatek souhlasu se sexuálním aktem, což je v rozporu s Istanbulskou úmluvou i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
„Jen ano je skutečně ano,“ okomentovala tuto problematiku švédská poslankyně Evropského parlamentu
Evin Incir (S&D), podle které je opravdu nutné začít podnikat skutečné kroky v boji proti násilí na ženách.
Senátní výbor: Istanbulská úmluva je ideologický dokument, neratifikujte ji
Členské státy nechtějí evropskou definici znásilnění
Návrh směrnice odráží dlouhodobé požadavky Evropského parlamentu a neziskových organizací, které po společné evropské legislativě dlouho volaly. Návrh spatřil světlo světa v březnu letošního roku a nyní běží jednání o legislativě mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí v rámci tzv. trialogů.
Postoj Rady EU – tedy zástupců členských států – ale přináší do návrhu mnoho změn. Pracovní skupina pro justiční spolupráci v trestních věcech poukázala na to, že EU pravděpodobně nemá pravomoc kriminalizovat znásilnění na úrovni celé EU. Členské státy proto chtějí z návrhu směrnice vypustit celoevropskou definici znásilnění.
Rada EU pak tlačí na to, aby on-line stalking, kybernetické obtěžování a nesouhlasné sdílení intimních snímků byly trestným činem v EU, ale pouze „pokud takové jednání může způsobit vážnou újmu“.
Návrh čelil také silně odmítavému stanovisku Polska, které podle náměstka ministra spravedlnosti
Sebastiana Kalety má již nyní vysoké standardy na ochranu obětí domácího násilí či násilí proti ženám. „Polsko se postavilo proti směrnici proti násilí, podle které budou lidé, kteří zpochybňují existenci 50 nebo 200 pohlaví, trestně postihování,“ uvedl na sociální síti X, aniž by poskytl důkazy, že směrnice něco takového skutečně přináší.
Kritiku týkající se především počítačových trestných činů vznesly i Česká republika, Maďarsko a Estonsko.
Devět z deseti znásilněných obětí jsou ženy
Násilí namířené proti ženám představuje porušení základních lidských práv a je také překážkou pro dosažení rovnosti žen a mužů ve všech členských státech EU.
Genderově podmíněné násilí na ženách zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí a může se projevovat v mnoha podobách i prostředích. „Tento zločin existoval po celou naši historii a ve všech částech společnosti. Objevuje se také ve školách, na pracovišti, na náměstích i doma. On-line i off-line,“ zdůraznila závažnost problému Incir.
„V roce 2015 devět z deseti znásilněných obětí a osm z deseti sexuálně obtěžovaných obětí v EU byly ženy. 99 % pachatelů, kteří byli za činy uvězněni, jsou muži,“ představila Incir konkrétní data na
tiskové konferenci po odstartování trialogů. Jedna z deseti žen v EU ve věku od 15 let zažila za svůj život alespoň nějakou formu sexuálního násilí. Hlášena je navíc jen menšina incidentů a skutečné hodnoty tak jsou pravděpodobně ještě vyšší.
Ke zvýšení domácího násilí došlo i během pandemie COVID-19. Stále větším problémem se stává i kybernetické násilí. Genderově podmíněné násilí na ženách je navíc i významnou ekonomickou zátěží společnosti. Podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů stojí EU veškeré náklady spojené s tímto problémem 289 miliard eur ročně.
