Válka v Iráku ukázala dominantní sílu USA na světové scéně, nefunkčnost mezinárodního společenství v čele s OSN a neudržitelnost teorie o multipolárním rozložení sil v období po skončení studené války. EU je tedy k ČLR přitahována nejen z ekonomických důvodů. Obě uskupení si uvědomují, že vzájemným přibližováním se mohou pokusit v budoucnu vyvážit dnešní „unipolární“ převahu USA.
V následujících odstavcích se proto pokusme nahlédnout do historie vzájemných vztahů EU (ES) a ČLR od roku 1989 a zejména se zaměřme na dnešní situaci v politické, ekonomické i kulturní sféře a na sporné momenty, které dnes zabraňují tomu, aby bylo možné čínsko-evropské vztahy prohlásit za vynikající. Jejich řešení bude v budoucnu spoluvytvářet další charakter čínsko-evropských vztahů.
Rokem 1989 nezačínáme náhodou. Červnové potlačení studentských protestů na Náměstí Brány nebeského klidu vedlo k velmi výraznému ochlazení vztahů mezi tehdy výrazně zahraničněpoliticky samostatnými evropskými zeměmi a Čínou. Na ČLR bylo ze strany států ES uvaleno embargo na dovoz zbraní a zbrojní techniky a zároveň velmi významně ochladla diplomatická aktivita na nejvyšší úrovni.
Z této doby také pocházejí dva nejvýznamnější problémy, jež kalí čínsko-evropské vztahy – zmíněné zbrojní embargo a důvod tohoto embarga – čínské nedodržování lidských práv.
Zbrojní embargo
Otázka zbrojního embarga není ani tak problémem bilaterálních vztahů EU-ČLR, jako spíše problémem trilaterálním. Třetím vrcholem tohoto trojúhelníku jsou USA. V posledních letech vyvíjí Čína na Evropu velmi silný tlak, aby bylo zbrojní embargo zrušeno. Čínští představitelé tvrdí, že nejde ani tak o otázku překotného nákupu evropských zbraní, jako spíše o otázku vzájemné důvěry a rovnosti. Země EU v čele s Francií již delší dobu směřují ke zrušení tohoto embarga, avšak tato snaha se setkala s velmi silným diplomatickým odporem Spojených států. Evropa se tedy ocitla v ohnisku dvou protichůdných argumentů. Na jedné straně se nachází dvě roviny argumentů USA. První rovinou je argument geopolitický a bezpečnostní. Prodej moderních evropských zbraňových systémů ČLR by vedl k ohrožení stávající mocenské rovnováhy na Dálném východě a při případném konfliktu v Taiwanském průlivu by mohly být tyto zbraně paradoxně použity proti nejvýznamnějšímu spojenci EU – Spojeným státům. Druhou rovinou je pak otázka lidských práv. Zejména nevládní americké organizace poměrně emocionálně argumentují tím, že tyto zbraně by mohly být použity k potlačování práv čínských menšin či nepohodlných osob.
Čína sama v této věci užívá také dvě roviny argumentů. Geopolitická se opírá o to, že moderní zbraně dovezené s Evropy jsou nutné k vyvažování amerických vojenských dodávek Taiwanu. Rovina emocionální se opírá o argument, že takové embargo narušuje rovnost evropsko-čínských vztahů, protože není reciproční.
Evropská unie ve snaze uspokojit alespoň částečně obě strany se pokouší prosadit kompromisní cestu. Embargo bude zrušeno, ale prodej zbraní ČLR bude vázán na přísné podmínky tzv. „Pravidel pro vývoz zbraní z EU“. Kompromisem ze strany EU je také nabízené zapojení USA do vyjednávání těchto pravidel vývozu. Tato snaha se setkává s výrazným porozuměním na čínské straně, ale naprosto neuspokojuje Spojené státy. A tak místo toho, aby problém zbrojního embarga zhoršoval vztahy evropsko-čínské, zhoršuje vztahy americko-evropské.
Problematika lidských práv
Nedodržování lidských práv ze strany Číny způsobilo uvalení zbrojního embarga v roce 1989 a tento problém zůstává stále největším mrakem vzájemných vztahů z pozice EU, zejména z pohledu Evropského parlamentu. Otázka lidských práv je řešena na pravidelných každoročně konaných setkáních na nejvyšší úrovni. EU zastává stanovisko, že Čínu je třeba přesvědčit k dodržování lidských práv postupným zapojováním do světového demokratického společenství. Hlavní tezí není tedy izolace, nýbrž zapojení.
Problematiku porušování lidských práv v ČLR je možno rozdělit na tři velká témata, která mají rozličné dopady. Nejemocionálnější a v Evropě často deklarovaný je odpor proti „okupaci“ Tibetu. Tento odpor je také velmi emocionálně vnímán na straně Číny, protože potenciálně ohrožuje integritu území ČLR, na což jsou Číňané již tradičně velmi citliví. Druhým problémem je ne ještě zcela dostatečná soudní ochrana práv jedinců i společností, která se prosazuje jen velmi ztuha a postupně. Tento problém si sami Číňané uvědomují a velice významným krokem k posílení ochrany soukromých práv byla ústavní novela z roku 2004, která uzákonila ochranu soukromého vlastnictví. Tento postup výrazně zvyšuje jistotu právního prostředí pro podnikání a výrazně usnadňuje i evropské obchodní aktivity. Třetím problémem je výrazná nedostatečnost praktických politických práv čínského obyvatelstva a z toho pramenící faktická nemožnost vytvářet v zemi opoziční politickou sílu. Jediným významným pokrokem na tomto poli v devadesátých letech bylo otevření obecních voleb reálné demokratické soutěži. Na vyšších politických úrovních však stále převládá výlučná moc Komunistické strany Číny.
Nárůst vzájemné obchodní výměny
Oficiální vztahy mezi ES a ČLR byly poprvé navázány již před třiceti lety na sklonku čínské kulturní revoluce v roce 1975 a jejich prvotní důraz byl kladen na podporu vzájemné obchodní výměny. V roce 1978 se Čína začala hospodářsky otevírat světu a obchodní výměna mezi státy ES a Čínou zaznamenala od té doby téměř geometrický nárůst. V roce 2004 byl objem vzájemné obchodní výměny 45krát větší než v roce 1978 a dosáhl objemu 135 miliard eur. Problémem vzájemné obchodní výměny zůstává zvyšující se deficit obchodní bilance, který dosáhl 55 miliard eur v roce 2003 v neprospěch EU. Tento deficit je způsoben poměrně vysokou mírou protekcionismu čínského trhu, zejména rozmanitou škálou importních bariér, omezením investičního prostředí a méně stabilním podnikatelským prostředím.
EU si slibuje významné zlepšení přístupu na čínský trh i zlepšení vzájemných obchodních vztahů od implementace a prosazení podmínek, za nichž byla ČLR v roce 2001 přijata do WTO.
Regulace vzájemné obchodní výměny se také týká jediná významnější bilaterální dohoda, která byla mezi Čínou a tehdejším ES oficiálně uzavřena v roce 1978 a obnovena v roce 1985. Tato „Dohoda o vzájemném obchodu a spolupráci mezi EU a ČLR“ již byla od té doby pouze prodlužována výměnou dopisů na nejvyšší politické úrovni, poprvé v roce 1994, což byla první známka tání vztahů mezi Čínou a EU po tiananmenských událostech, a podruhé byla oživena v roce 2002. Důležitou bilaterální dohodou byla také dohoda o přistoupení do WTO, kterou ČLR podepsala s EU v roce 2000.
Problematickou záležitostí hospodářských vztahů posledních dnů je otázka uvolnění evropského trhu čínskému textilnímu zboží. Zatím se nenaplňují katastrofické vize o zničení textilních producentů v Evropě, ale podle některých pozorovatelů je to jen otázkou času. EU se snaží brzdit dovoz textilu z ČLR do EU jednak drobnými byrokratickými překážkami a na druhé straně nenápadným diplomatickým tlakem.
Ostatní vztahy
Zatímco na poli politických vztahů se významný průlom teprve připravuje a na poli ekonomickém se vztahy řídí dohodou z roku 1985 a pravidly WTO, zaznamenávají vzájemné vztahy v dílčích oblastech velmi významné úspěchy. „Dohoda o vědě a technologii“ z roku 1999 má podpořit vzájemnou technologickou a vědeckou výměnu a jedním z jejích nejvýznamnějších plodů je podpis smlouvy o společné účasti na projektu satelitní navigace EU Galileo z roku 2003 (jde o strategicky velmi významný projekt). Jako velice zajímavý se jeví připravovaný společný výzkum jaderné fúze. V brzké době se také očekává uzavření dohody stran mírového využití jaderné energie.
V roce 2002 byla podepsána „Dohoda o námořní přepravě“, v roce 2004 „Dohoda o turistice“, která má usnadnit organizovanou čínskou turistiku do Evropy, a připravuje se podpis dohody o vzájemné celní spolupráci. Všechna tato dílčí ujednání tak zdá se směřují k vyjednání obecné dohody upravující vzájemné vztahy, která se tentokrát již možná bude s trochou nadsázky jmenovat „Smlouva o přátelství a spolupráci“.
Problémy na druhou stranu způsobuje EU nelegální čínská imigrace, která dosahuje v posledních letech poměrně značných rozměrů. Čínská vláda až do roku 2001 téměř nespolupracovala v otázce identifikace svých občanů a jejich následné repatriace. I na tomto poli se však mnohé mění k lepšímu a spolupráce čínské vlády se zlepšila.
Shrnutí důvodů pro současnou úspěšnost strategického partnerství
Na závěr se pokusme shrnout nejdůležitější důvody pro úspěch a dnešní dynamiku na první pohled neobvyklého partnerství dvou od sebe zdánlivě tolik odlišných lidských společenství.
Prvním faktorem je prozatímní absence vojenského či strategického střetu zájmů. Evropa nemá na Dálném východě žádné výrazné strategické zájmy a ani tam nemá umístěna vojska. Tato absence možné vojenské kolize velmi usnadňuje vzájemnou diplomatickou komunikaci.
Druhým významným faktorem je konvergence čínských a evropských zahraničněpolitických zájmů a doktrín. Obě země se snaží prosazovat mírové prostředky k řešení mezinárodních problémů, výraznější roli mezinárodních organizací a zejména sdílejí názor na zahraniční politiku USA. Výhoda EU spočívá dále v tom, že její politické vztahy s Čínou jsou komplementárně doplňovány přímými kontakty jednotlivých států EU.
Třetím faktorem je vzájemná komplementárnost hospodářství obou prostorů. Evropa je schopná a ochotná poskytovat Číně náročné a citlivé technologie a pro Evropu je Čína prozatím pokladnicí levné pracovní síly a téměř nenasytitelným a překotně rostoucím trhem jak pro zboží, tak pro investice.
Posledním, ne však méně významným faktorem je existence publikovaných doktrín vzájemných vztahů jak ze strany EU, tak ze strany ČLR. Toto veřejné publikování postupů a priorit obou partnerů pak dále zjednodušuje vzájemné vyjednávání a činí je předvídatelným. Nezanedbatelnou součástí tohoto faktoru je i evropský přístup k vyjednávání, který vychází zásadně z pozice partnerství, nikoli z pozice konfrontace a nadřazenosti. Tato pozice vzájemné deklarované i faktické rovnosti je pak jediným možným předpokladem pro vznik opravdového partnerství, protože nikdy není partnerem ten, jenž je podřízen.
Hodí se tento článek zakončit parafrází optimistického prohlášení pana Davida Shambaugha, amerického odborníka na mezinárodní vztahy z Univerzity George Washingtona: „Je očividné, že Čína a Evropa prožívají novou lásku. Zdalipak se z ní vytratí vášeň a zevšední jim jejich budoucí manželství? Já si myslím, že spíše nikoli, protože jejich vztah netrpí žádným systémovým ani strategickým konfliktem zájmů – což je překážka, která číhá na vztahy čínsko-americké. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že vztahy mezi Čínou a Evropskou unií se budou spíše neustále prohlubovat a zkvalitňovat. Časem se z tohoto vztahu stane nová „osa“ na poli mezinárodní politiky, která bude svou silou vyvažovat a stabilizovat dnešní mocensky rozkolísaný svět.“