Z průzkumu Institutu 2050 vyplývá, že podle 52 procent Čechů je třeba řešit rizika spojená s klimatickou změnou ihned. Dalších 25 procent je přesvědčeno, že je to potřeba v nadcházejícím desetiletí. Zároveň ale sílí volání, a to i na politické úrovni, že evropské podniky tlak na transformaci nezvládají a že je potřeba ubrat na klimatických ambicích. Jak těmto dvěma, na první pohled protichůdným zprávám, rozumíte?
Grilování Ribery ovládli španělští europoslanci. Jádro budu respektovat, odpověděla na dotaz europoslance Vondry
Názorový posun vůči klimatickým opatřením nastal na straně evropských automobilek. Přestože jejich zástupci ještě nedávno zdůrazňovali, že je třeba neměnit nastavené cíle – a jak jste sám zmínil, držet se toho trendu čistých produktů a dekarbonizace – po poklesu prodejů elektromobilů v polovině letošního roku začaly volat po přehodnocení cílů. Čemu tenhle obrat připisujete? Ztrácí evropské automobilky dech?
To souvisí s mojí odpovědí na předchozí otázku, tedy s příčinami ztráty konkurenceschopnosti evropského průmyslu na světové úrovni. Myslím, že se to odráží i v automobilovém průmyslu. To, že je zde obava, že čínské automobilky – a dnes už i některé americké – budou díky svému „drivu“ představovat větší konkurenci a že pro evropské automobilky tak bude obtížnější se na trhu prosadit, není nová věc. Přímo to nesouvisí s tím, že jsme stanovili standard pro rok 2035, kdy už nebude možné uvádět na trh vozidla se spalovacím motorem. Je to spíše otázka celkového postavení evropského automobilového průmyslu vůči světové konkurenci.
Je třeba si uvědomit, že obrázek evropských automobilek není jednoznačný. Pokud se zeptáte různých výrobců, včetně těch evropských, mnozí stále uvádějí, že nechtějí, aby byl cíl pro rok 2035 zrušen nebo změněn. Názory se liší automobilka od automobilky, ale z diskuzí, které vedeme jako Evropská komise, nevyplývá, že by nyní byla vůle tento cíl měnit.
Dalším důležitým faktorem je cíl pro rok 2025, který byl stanoven už v roce 2017 a schválen v roce 2019. Automobilky před sebou tak mají milník, kdy do konce příštího roku musí splnit standardy pro snížení emisí CO₂, jinak budou čelit sankcím. Tyto cíle jsou známé již několik let, a automobilky se na jejich splnění připravují. Uvidíme, jaká bude situace na konci roku 2025 a jaké kroky jednotliví výrobci podniknou, aby své závazky naplnili. Možností, jak cíle dosáhnout, je řada, a tyto cíle se vztahují na různé segmenty produkce jednotlivých automobilek.
Jsem přesvědčen, že v příštím roce uvidíme výraznou „cílovou rovinku“, kdy automobilky budou své úsilí ještě zintenzivňovat, i když aktuálně došlo k určitým poklesům oproti očekávaným výsledkům na trhu. V neposlední řadě je třeba dívat se na konkrétní čísla poklesů mezi jednotlivými automobilkami. Výsledky se liší podle toho, na které segmenty se orientují a jak mají složenou výrobu svých modelů.
Strategický dialog v automobilovém průmyslu
Pokud jde o splnitelnost jednotlivých cílů, tak se ozývá volání také po dřívějším přezkumu splnitelnosti zákazu spalovacích motorů, který je plánován na rok 2026. Jak pravděpodobné je přehodnocení těch aktuálních cílů, ať už v menší či větší míře? Jaké jsou scénáře toho dalšího vývoje?
Jedna věc je poměrně zřejmá: dojde k posílení technologické neutrality a možnosti dodávat syntetická paliva, která budou uhlíkově neutrální. To už vlastně slíbila předsedkyně Evropské komise ve svém programu, že tento bod bude součástí revize. V příštím roce bude probíhat několik přípravných kroků k revizi. Komise má zveřejnit report o naplňování cíle pro rok 2025 – to bude důležitý vstup. Ale proběhne i strategický dialog o automobilovém průmyslu, který se zaměří na jeho konkurenceschopnost a specificky na dekarbonizaci.
Měl by být připravený plán pro automobilový průmysl, který teď začne vznikat. Není to tedy tak, že by se nic nedělo do roku 2026 a pak by přišla revize, kterou Komise vytáhne z šuplíku. Budou tomu předcházet postupné kroky, na jejichž konci bude vyhodnocení a rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je nutné upravit parametry pro rok 2035.
A poslední věcí, kterou k tomu řeknu, je, že to vše je součástí celkového vyhodnocení balíku Fit for 55, kde se budeme dívat na plnění ostatních částí legislativy. I proto je důležité, aby toto proběhlo současně a neposouvalo se v čase – jednotlivá témata bychom neměli řešit odděleně. Čili má to logiku, že celé vyhodnocení proběhne právě v roce 2026.
Evropské fondy nemusejí být byrokratickou noční můrou, řekl při grilování SerafinNamísto slibované revize Green Dealu je teď na stole spíš jeho rebranding, a to v podobě Clean Industrial Dealu. Ten by Komise měla představit během prvních sta dní svého mandátu. Je mi jasné, že nemůžete zatím hovořit o ničem konkrétním, ale rámcově – co Clean Industrial Deal přinese? V čem bude spočívat a co bude pro Evropu znamenat?
Je to tak, že „Clean Industrial Deal“ skutečně navazuje na Green Deal. Jde o plán, který očekáváme, že nová Evropská komise představí na politické úrovni v první části mandátu, konkrétně během prvních 100 dnů. V podstatě jde o to, abychom dokázali nasměrovat podporu transformace evropského průmyslu směrem k větší konkurenceschopnosti a dekarbonizaci, aby tyto procesy šly ruku v ruce. Abychom se podívali na jednotlivé povolovací procesy a různé nástroje, které již existují na podporu evropského průmyslu, a posílili jejich stejnosměrné směřování.
Budeme se dívat na to, jak fungují Inovační a Modernizační fond, jak se rozvíjejí technologie využívání vodíku a jaké možnosti nám přinese zavedení CBAMu (tzv. uhlíkové clo – pozn. red.) a další technologie. V neposlední řadě bude „Clean Industrial Deal“ vstupem do diskuze o budoucím finančním rámci Evropské unie, o kterém se začne diskutovat v létě příštího roku. Ten by měl definovat finanční podporu a zdroje Evropské unie, včetně Fondu pro konkurenceschopnost, který by měl být nově vytvořen.
V oblasti klimatu máme již naplánované poměrně velké příjmy
Důležitým bodem diskuze těch nejbližších let bude také klimatický cíl pro rok 2040. Jak moc se podle Vás ještě může původní návrh Komise proměnit? Očekáváte nad tím divokou diskuzi?
Tak nevím, jestli „divokou“. Diskuzi ale určitě očekáváme. Ta začala po zveřejnění návrhu sdělení Komise a doporučení, která vycházejí z vědeckých poznatků a z toho, že Evropská unie na základě shody všech lídrů přijala zákon, v němž si ukládá cíl stát se do roku 2050 klimaticky neutrální.
Pokud uděláme propojení mezi rokem 2030 a 2050, tak pro rok 2040 nám vychází řešení oscilující kolem 90procentního snížení emisí. Existují i varianty, které by mohly jít až k 95 procentům. Návrh Komise tedy počítá se snížením o 90 procent, což je vyvážený návrh, který nám umožní dosáhnout dlouhodobého cíle klimatické neutrality do roku 2050. Ale bude určitě ohledně toho politická diskuse.
Forma provedení bude taková, že Komise předloží návrh novely evropského klimatického zákona, který bude velmi lapidární a bude stanovovat cíl pro rok 2040 na 90 procent. Tento legislativní návrh bude následně předložen Radě a Parlamentu, kde bude probíhat diskuze. Uvidíme, kam to dospěje.
Pro nás, pro celou Evropskou unii je to důležité i z hlediska mezinárodního vyjednávání. Na začátku příštího roku bychom totiž měli na světové úrovni prezentovat nový cíl pro rok 2035, tzv. NDC (Nationally Determined Contributions – pozn. red.), který bude vypočítaný na základě cíle pro rok 2040. Čím více se bude debata o roce 2040 prodlužovat, tím větší zpoždění budeme mít i v oznámení našeho cíle pro rok 2035 vůči zbytku světa.
Mario Draghi ve svém reportu konstatoval, že konkurenceschopnost Evropy by se mohla nastartovat díky správně nasměrovaným investicím do dekarbonizace. Zejména do energetické infrastruktury, která je v současné době – s přechodem od stabilních zdrojů k těm obnovitelným a méně stabilním – nedostatečná. Díky tomu by mělo dojít hlavně k poklesu cen elektřiny. Bude mít EU dostatek prostředků, aby mohla toto doporučení realizovat? A je schopná zajistit je včas?
Diskuze o budoucích prostředcích nás čeká. Bude to politická diskuse, která vyžaduje dohodu členských států, a probíhat bude až na nejvyšší úrovni, jakým způsobem bude nastavený rozpočet Evropské unie pro příští rozpočtové období.
Některé návrhy už byly prezentovány, ale celková architektura se teprve vytváří. Zmínil jsem očekávaný návrh Fondu pro konkurenceschopnost. Otázka zní, nakolik by mělo dojít k přetvoření všech fondů, které má Evropská komise k dispozici, ale to jsou všechno debaty, které budou probíhat v průběhu příštích měsíců.
Důležité je, že i v oblasti klimatu máme již nalinkované poměrně velké příjmy, zejména z emisního obchodování, ale částečně i ze zpoplatnění emisí skleníkových plynů na vstupu do EU prostřednictvím CBAMu. Tyto prostředky jsou již předdefinovány balíčkem Fit for 55 a měly by být použity na dekarbonizaci ve všech oblastech – v energetice, průmyslu, domácnostech a dopravě. Prostředky, které jsou k dispozici, jsou tedy již předem stanoveny a měly by být zohledněny v národních energeticko-klimatických plánech, které stále ještě od členských států dostáváme (Komisi odevzdalo své národní klimaticko-energetické plány zatím 14 členských zemí – pozn. red.).