Úvod / Politika / Česko v EU / Evropský zatykač jako součást českého právního řádu

Evropský zatykač jako součást českého právního řádu

Jiří Křepelka
23. 5. 2003
Příprava na život ve spojené Evropě založené na demokratických principech s sebou nese také určitou daň. Volný pohyb osob v Evropské unii přinese českým občanům možnost pohybovat se bez omezení ve všech členských státech EU. Zároveň ale pachatelům trestné činnosti umožní vyhýbat se – takřka nekontrolovatelně – trestnímu postihu na území kteréhokoli státu EU. Stávající úprava mezinárodní právní pomoci je natolik složitá a komplikovaná, že nahrává spíš pachatelům trestné činnosti než zájmu společnosti na jejich spravedlivém potrestání.

Evropská rada byla při vědomí těchto skutečností nucena řešit problém, jak zjednodušit a urychlit trestní stíhání a výkon trestu – v závislosti na spletitém systému extradičního řízení. Hlavní snahou bylo vytvoření společného evropského prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jejím hnacím motorem byly zajisté také teroristické útoky na USA z 11. září 2001. Výsledkem je přijetí Evropského zatýkacího rozkazu rámcovým rozhodnutím Rady ze 13. června 2002 (2002/584/JVV) o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy.



Připravenost na vstup do EU se nutně promítá i do příslušných legislativních změn českého právního řádu tak, aby byly splněny všechny závazky, plynoucí z členství v Evropské unii. Reakcí na mezinárodní smlouvy přijaté v rámci tzv. „třetího pilíře“, zejména na Úmluvu Evropské unie o právní pomoci ve věcech trestních z roku 2000, ale také na Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001, je v současné době předložení návrhu novely zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád). Novela má implementovat Evropský zatýkací rozkaz do právního řádu České republiky. Předložený návrh si klade za cíl odstranit stávající nedostatky právního styku s cizinou a zajistit realizaci závazků plynoucích z rozhodnutí EU v oblasti trestního řízení. Těmito rozhodnutími jsou:



· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/JVV o boji proti terorismu



· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy



· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/JVV o boji proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků



· Rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/JVV o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání v souvislosti se zavedením eura



· Společná akce 98/742/JVV přijatá Radou na základě článku K.3 Smlouvy o evropské unii o korupci v soukromém sektoru



· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/JVV o potírání obchodování s lidmi



· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/JVV o praní špinavých peněz, o zjišťování, sledování, zmrazování a zabavení nástrojů a výnosů z trestné činnosti



· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/JVV o posílení trestního rámce prevence umožnění nezákonného vstupu, průvozu a pobytu



· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/JVV o postavení obětí v trestním řízení



· Úmluva podepsaná 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Kapitola 3)



· Druhý dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o právní pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001



· Úmluvu Evropské unie o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 29. května 2000



· Evropskou úmluvu o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými pachateli z roku 1964 (Českou republikou ratifikováno 10. dubna 2002 – č. 75/2002 Sb.m.s.)



Samotný výčet závazků je značně obsáhlý a jejich aplikace nebude ani zdaleka jednoduchá. Vyžádá si zásah do dosud uznávaných hodnot trestního řízení, ale i do základních lidských práv a svobod garantovaných ústavním řádem České republiky.



Evropský zatýkací rozkaz vychází principiálně z vysoké míry důvěry mezi členskými státy Evropské unie a spojuje ji s významnými změnami dosavadního pohledu na zásady vydávaní pachatelů trestné činnosti k trestnímu stíhání nebo potrestání. S tím je spojeno i uplatnění zásady „ne bis in idem“ vyjádřené v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, ve vztahu k rozhodnutím vydaným orgány činnými v trestním řízení v členských státech Evropské unie.



Předpokladem aplikace je:



· vzájemné uznávání soudních rozhodnutí členských států EU



· opuštění zásady oboustranné trestnosti



· vzdání se zásady nevydávání vlastních občanů



· vzdání se zásady speciality (možnost stíhaní jen pro trestný čin, pro který byla osoba vydána)



· vzdání se výhrady politického cíle trestného činu



Variant řešení implementace Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/JVV je samozřejmě několik. Navrhovaná novela trestního řádu tuto problematiku řeší razantní změnou dvacáté páté hlavy trestního řádu, kde v oddíle třetím v §§ 404 až 424 jsou uvedena „Zvláštní ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu.“



Složitý mechanismus vydávání pachatele je nahrazován procesem předání vyžadujícímu státu v rámci EU na základě přímé žádosti jednoho justičního orgánu justičnímu orgánu dožádaného státu. V tomto procesu předávání hrají ústřední orgány jen roli administrativní a technické pomoci.



Vydání evropského zatýkacího rozkazu je omezeno na celkem 32 případů trestního jednání, za které je možné v požadujícím členském státě uložit trest odnětí svobody na dobu nejméně tří let, což je prolomením zásady oboustranné trestnosti, jde o:



1. účast na zločinecké organizaci



2. terorismus



3. obchod s lidmi



4. pohlavní zneužívání dětí a dětská pornografie



5. nedovolený obchod s drogami a psychotropními látkami



6. nedovolený obchod se zbraněmi, municí a výbušninami



7. korupce



8. podvody včetně podvodů postihujících zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství



9. praní výnosů ze zločinu



10. padělání měny včetně eura



11. počítačová trestná činnost



12. trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými zvířecími a rostlinnými druhy a jejich odrůdami



13. napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a pobytu



14. vražda, těžká újma na zdraví



15. nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi



16. únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí



17. rasismus a xenofobie



18. organizovaná nebo ozbrojená loupež



19. nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl



20. podvádění



21. vydírání a vymáhání peněz za ochranu



22. padělání výrobků a pirátství



23. padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami



24. padělání platebních prostředků



25. nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory



26. nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály



27. obchod s kradenými automobily



28. znásilnění



29. žhářství



30. trestné činy v rámci jurisdikce Mezinárodního trestního soudu



31. únos letadla/plavidla



32. sabotáž



V případě trestního jednání nezahrnutého do tohoto výčtu může být předání podmíněno oboustrannou trestností.



Podmínkou pro vydání evropského zatýkacího rozkazu je existence pravomocného rozsudku nebo rozsudku v nepřítomnosti, kterým byl uložen trest odnětí svobody, nebo nápravné opatření omezující svobodu na dobu minimálně čtyř měsíců, nebo bylo vydáno jiné vykonatelné rozhodnutí v trestním řízení o trestném činu, kde hrozí omezení osobní svobody minimálně na dvanáct měsíců (v ČR například příkaz k zatčení podle § 69 TrŘ.). Formální náležitosti evropského zatýkacího rozkazu jsou uvedeny ve vzoru, který je přílohou Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/JVV.



Za samostatnou zmínku stojí povinnost předávat své vlastní občany na vyžádání jiného členského státu, s možností požadovat vrácení vydané osoby zpět k výkonu trestu. Pro aplikaci takového průlomu bude patrně nutné změnit také čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aby nemohlo docházet ke zpochybňování výkladu připravované novely trestního řádu ve vztahu k evropskému zatýkacímu rozkazu. Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV ve svém čl. 4 bodu 6 umožňuje vykonávajícímu státu nepředat svého státního příslušníka nebo osobu, která zde má trvalé bydliště, ale vykonávací stát se tím zavazuje k provedení výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření v souladu se svými vnitrostátními předpisy.



V závěru mohu vyslovit jen své osobní přání, aby se Parlamentu České republiky podařilo přijetí tzv. euronovely trestního řádu s dostatečným předstihem před vstupem České republiky do Evropské unie.






 




.