Evropa má potřebné know-how i firmy schopné vyvíjet špičkové dronové technologie, naráží však na nedostatek výrobních kapacit a závislost na surovinách z Číny. Jiří Strava ze společnosti Componentas, která sjednocuje evropské výrobce komponent do dronů a dalších bezpilotních technologií, v rozhovoru pro Update EU upozorňuje, že čínské technologie mohou představovat riziko.
Jak náročné je dnes najít v Evropě vhodné komponenty pro drony a další bezpilotní stroje?
Historicky se v Evropě začaly vyrábět první motory a regulátory. Za posledních dvacet let se ale situace hodně změnila. Malé komponenty pro FPV drony (First Person View drony, kdy pilot vidí to, co kamera dronu – pozn. red.) si převzala Čína, protože marže byly velmi nízké a míra inovace malá, nikomu se to tady nevyplatilo dělat. Čína to zvládla nejdříve díky levné pracovní síle, dnes díky vysoké míře automatizace.
Evropa vždycky uměla inovovat, pozornost se ale zaměřovala primárně na city taxi a velké eVTOL stroje (elektrická letadla s kolmým vzletem a přistáním – pozn. red.), nebo těžké payload drony. Tam probíhaly a stále probíhají inovace, složitější algoritmy i výroba sofistikovanějšího hardwaru. A v tomto segmentu si Evropa – ať už Česko, Španělsko, Francie nebo Německo – pořád drží špičkovou pozici.
Míra inovace tu vždy byla, ale chyběly velké výrobní objemy. Konkrétně v Česku je několik firem na regulátory a motory, ale všechno jsou to relativně malé podniky, které dnes bohužel nejsou schopny okamžitě dodávat velké objemy potřebné pro obranný průmysl. A to je také jeden z našich záměrů: stojí za námi silný investor S-Tech Ventures a díky tomu jsme schopni přinést těmto firmám byznys nebo jim pomoci s výrobními kapacitami. V některých oblastech je evropská nabídka dostatečná, v jiných ji pomalu dohání – rádiové přenosy, komunikace a podobně. Know-how tady je, technicky vše umíme vyrobit. Chybí spíše kapacity, historicky proto, že poptávka odešla na východ kvůli vidině nižších cen. Dnes to ale nemusí být pravda. S mírou automatizace je Evropa schopna vyrábět za velmi konkurenceschopné ceny. Například na Ukrajinu dodáváme komponenty s cenovou odchylkou do 15 % oproti velkoobjemovým objednávkám z Číny. Když malý motor do FPV dronu stojí 15 dolarů, takový rozdíl není nijak závratný.
Zaměřujete se na evropský dodavatelský řetězec. Proč je důležité vyrábět komponenty tady v Evropě?
Dokud se drony neřešily v obranném průmyslu, nikomu na původu komponent příliš nezáleželo. Dnes se situace mění. Jde o strategickou komoditu. Je v zájmu států i Evropské unie mít kontrolu nad strategickými komponenty, a to z bezpečnostních důvodů celého dodavatelského řetězce. Nevíme, jak dlouho nám Čína bude dodávat. Může nás kdykoli ze dne na den odstřihnout. Být závislý v situaci, kdy na těchto technologiích stojí obrana a životy lidí, je nepřijatelné.
Za druhé, i když dodávka proběhne, jste závislí na cizí technologii, což vás omezuje v inovaci. Nejste schopni ji posouvat dopředu a udržovat technologickou výhodu – a to je ze strategického pohledu pro každý stát důležité. Platí to i ve velkém zbrojním průmyslu: málokdo dokáže dělat to, co Němci v tancích, nebo Američané v pokročilých systémech. A outsourcovat to do Číny by je nenapadlo. Stejná logika platí i tady.
Evropa musí diverzifikovat zdroje
Jakým evropští dodavatelé čelí problémům či překážkám?
Nejzásadnější problém se týká základních surovin a materiálového dodavatelského řetězce. Nejsme technologicky závislí na Číně – máme šikovné lidi, kteří tomu rozumí a dokáží to postavit. Máme i mikročipy, ze kterých se drony dají složit. Ale základní suroviny jsou obrovský problém. Čína dnes vyváží přibližně 90 % vzácných zemin. To je obrovský monopol. V magnetech, které používají téměř všechny motory, Čína dominuje absolutně.
EU se snaží o diverzifikaci, ale protože nejde o plánované hospodářství, těžko někomu může nařídit, kde má nakupovat. Před půl rokem, když Čína jako odpověď na americká cla oznámila omezení vývozu, nastala velká panika na trhu. Nikdo nevěděl, jestli za měsíc bude schopen vyrábět motory. Řešením je diverzifikace zdrojů a ze strany států a Unie navazování lepších obchodních vztahů třeba s Japonskem nebo jinými zeměmi schopnými dodávat suroviny.
Kromě základních surovin – v čem dalším Čína dominuje? Proč evropské firmy často volí raději čínské dodavatele než evropské?
Čínská nabídka je dobře zpracovaná marketingově, obchodně i technicky. My je teprve doháníme. Čínský výrobce vyrobí vrtuli, motor, regulátor, řídicí jednotku i rádio na jednom místě a dodá v jednom balíčku. My máme jednoho výrobce na vrtuli, druhého na motor, třetího na regulátor. Tomu v Componentas pomáháme. Otestujeme a složíme komponenty do funkčního balíku přívětivého pro uživatele.
Problém je, že složitější nákupní proces zákazníka odrazuje, poptávka odchází jinam a výrobci nemají na čem stavět byznys. Žijí z pár dlouhodobých smluv. Škálovatelnost jejich výroby je výzva. Bavíme se o firmách, které ještě před pěti lety působily v úplně okrajovém sektoru – dělaly drony pro nadšence nebo zemědělství – a dnes po nich chceme, aby byly páteří obranného průmyslu. V Německu jsou větší hráči, ale i ti jsou skupováni Rheinmetallem nebo Quantum Systems, které pak budou mít výrobu víceméně exkluzivně pro svou produkci.
Máte pocit, že se situace v Evropě mění a roste zájem o evropské dodavatele dronových technologií?
V posledním půlroce určitě ano. Na veletrhu Xponential, jednom z největších veletrhů bezpilotních technologií v Evropě, byl před třemi lety robotický průzkumník a občas nějaký dron. Dnes má každý stánek FPV drony, bombardéry a interceptory. Je to fascinující změna.
Zarážející je, že válka na Ukrajině trvá čtyři roky, ale skutečná změna v Evropě je viditelná až za poslední rok. Ze strany B2G trhu – vlád i záchranných složek – je znatelné, že poptávají bezpečná řešení s bezpečným dodavatelským řetězcem. Firmy na to reagují. To je určitě pozitivní zpráva.
Jak tento trend podpořit? Na evropské úrovni se hodně mluví o „Made in EU“ a povinných kvótách pro evropské komponenty v některých strategických odvětvích.
Myslím si, že jde o správnou cestu, i když regulovaná EU plná zákazů bývá kritizována. V určitých oblastech to smysl dává. Bylo by v našem zájmu plošně zakázat čínské technologie ve strategických prostředích – kamery v parlamentech, nemocnicích, jaderných elektrárnách a stejně tak drony v armádě i u hasičů.
U hotových výrobků, jako jsou DJI drony (čínské drony pořizující fotografie či videa – pozn. red.), je problém ještě závažnější než u komponentů. Komponenty si integrujete sami, takže máte pod kontrolou, jaká data z nich odcházejí. U hotových technologií je riziko mnohem větší. DJI drony například veškerá pořízená data posílají přes čínské servery – data jsou sice šifrovaná, ale při stahování do počítače se dešifrují přes čínskou infrastrukturu. DJI tvrdí, že používají servery v Evropě, ale to automaticky neznamená, že si data nepošlou dál. Dokonce všichni čínští výrobci mají zákonnou povinnost do podobných zařízení instalovat backdoors. Takové riziko je obrovské. Nedávno média zveřejnila kauzu, kde se drony DJI použily při průzkumu Dukovan. Čínskému agentovi tak v podstatě děláte „tour“ po jedné z nejstrategičtějších budov v zemi.
Pozemní zařízení mají obrovský potenciál
Jaká je budoucnost tohoto odvětví? Co když budou za dva roky drony už překonané něčím úplně jiným?
Budoucnost odvětví bude pohánět autonomie. Dnes se spousta firem tváří, že jejich dron nebo UGV (bezpilotní pozemní vozidlo – pozn. red.) může operovat zcela samostatně. Realita je zatím někde uprostřed – zařízení dokáže doletět z bodu A do bodu B, vyhnout se překážkám, zasáhnout cíl, ale bez operátora se stále neobejde. Na autonomii ale pracuje mnoho týmů a implementace AI do leteckých i pozemních aplikací bude určitě hudbou nejbližších let.
Obrovský potenciál vidím u pozemních zařízení. UGV nasazená ve velkém měřítku mohou udělat zásadní rozdíl v logistice i v ofenzivních operacích armády, jakmile AI dosáhne úrovně umožňující složitější mise bez operátora. Nedávno se objevila zpráva, že autonomní UGV drželo linii přibližně čtyřicet dní samo nebo zajalo ruské vojáky. Je to pozoruhodné.
Druhou klíčovou oblastí jsou nadřazené velitelské systémy, které koordinují celé bojiště – přidělují drony, monitorují frontu a propojují vše dohromady v reálném čase. Ukrajinci na začátku velké invaze vytvořili systém sdružující zaměřování artilerie a dle informací, které mám, to výrazně přispělo k jejich schopnosti se bránit. Nový ministr obrany Mychajlo Fedorov – dříve ministr inovací – je silně zaměřen právě na tyto informační systémy. A to je to, co pak udělá obrovský rozdíl v efektivitě použití technologií.
Bavili jsme se o závislosti na Číně. Jak to ale vypadá se závislostí na Ukrajině, právě v oblasti dronů? Pokud by se třeba politická situace na Ukrajině v budoucnu vyvíjela opačným směrem než nyní, nebylo by to pro Evropu nebezpečné?
Nejvíce by nás to bolelo na úrovni znalostí a toho, jak tato zařízení používat. Ukrajina je v tom mílovými kroky před námi: má zkušenosti, teorii i praxi, strategie a taktiky, které jsme my na úrovni národních armád nebyli schopni implementovat. To je největší deficit. Navíc se Ukrajinci dokonale naučili využívat, co mají.
Náročnější je i oblast datového přenosu a řízení v rušeném prostředí, v tom je Ukrajina dál. Ale i zde jsou v Evropě firmy, které se tomu věnují. Spíše jde o taktiky – jak technologie použít, jak je implementovat, jak je provozovat efektivně. V tom máme co dohánět. Mohli bychom skončit v situaci, kdy máme stejné vybavení, ale neumíme ho efektivně využít kvůli absenci reálných bojových zkušeností.