Evropská unie je tématem, se kterým se Češi setkávají už ve školních lavicích. Výuka o sedmadvacetičlenném bloku ale není jednoduchá. Učitelům by se mělo pomoci, aby z výuky „těžkých“ témat neměli obavy.
Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2020 nerozumí polovina Čechů tomu, jak Evropská unie vlastně funguje. Zatímco 46 % respondentů uvedlo, že povědomí o fungování sedmadvacítky má, 50 % přiznalo, že bloku, ve kterém žijí, nerozumí.
Češi se přitom o Evropské unii učí ve škole, často už v rámci základního vzdělávání. Účastníci nedávné debaty, kterou pořádal server EURACTIV.cz ve spolupráci s Vydavatelstvím Univerzity Palackého v Olomouci a Zastoupením Evropské komise v ČR, se ale shodli na tom, že na výuce o EU je v Česku co zlepšovat.
Výuka se napříč českými základními, středními i vysokými školami liší. To, co si žáci a studenti z hodin věnovaným EU odnesou, tak hodně záleží na konkrétní škole, ale i konkrétním učiteli.
„Záleží na školách. Jsou velmi pozitivní příklady (výuky o EU) na všech úrovních vzdělávání. I střední odborná učiliště umí toto téma uchopit velmi dobře, naopak na některých gymnáziích to třeba ani vůbec neprobírají,“ uvedl v diskusi Martin Pelc, který jako koordinátor sítě Europedirect a zástupce českého Zastoupení Evropské komise se školami spolupracuje.
„Je to škola od školy, pedagog do pedagoga, nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Znám spoustu skvělých škol, které se tomuto tématu věnují,“ doplnila Marta Stará, vedoucí Oddělení odborného vzdělávání na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
Čerství vysokoškoláci, které má na seminářích vysokoškolský profesor, politolog a autor nové učebnice o evropské integraci Evropa spolu Petr Strejček, podle něj základní přehled o EU mají, ten je ale třeba rozvíjet.
„Každý rok, než začnu první cvičení, tak se studentů ptám, jaké je jejich povědomí o EU. Jejich znalost je taková, že znají instituce EU, možná z maturitní otázky. Ví, k čemu ty instituce slouží, jaké tam jsou procedury, ale tím končíme. Pak ale máte oblasti obchodu, měnové politiky a podobně, které na ekonomické škole potřebujete,“ popsal své zkušenosti.
David Šoun se však řadí ke studentům, kteří se toho ve školní lavici o EU příliš nedozvěděli. Mladý učitel na základní škole, který v současné době studuje na vysoké škole obor Geografie ze zaměřením na vzdělávání, se podle svých slov na střední škole s tématem EU téměř nesetkal a na vysoké zatím příliš taky ne.
„Moje vlastní zkušenost je, že jsem se s EU vlastně do hloubky setkal zatím – jsem ve druhém ročníku – na jedné přednášce na vysoké škole a ještě ve volitelném předmětu. Přistupuje se k tomu tak, že ty informace už máme, že to známe, ale tak to není,“ popsal na debatě.
Podle Šouna si proto jeho okolí není Evropskou unií jako tématem jisté tak, aby o něm zvládlo učit. „Ale když to nezvládnou tito lidé, tak kdo jiný? A jak to pak mají ty děti vědět, když jim to nikdo nevysvětlí? Přitom se to dá vysvětlit jako všechno ostatní,“ dodal Šoun.
Podcast: ČR je EU, proto by se o ní mělo učit. Není to žádné eurohujerství, říkají autoři učebnice o EU
EU jako těžké i kontroverzní téma
Učitelé mají mnohdy z učení o Evropské unii obavy. Nejenom proto, že jim EU připadá jako komplikované téma, ale také proto, že pro mnohé je to i téma kontroverzní.
„Spousta učitelů se bojí. Bojí se rodičů, bojí se toho, co o EU říká společnost,“ uvedla Marta Stará z ministerstva školství.
Taková je zkušenost i Davida Šouna. „Z reakcí mých kolegů vím, že o EU moc učit nechtěli. Kolegyně, která je skvělá učitelka, byla například ráda, že jsem se výuky o EU ujal já,“ řekl Šoun, který na základní škole EU věnoval několik vyučovacích hodin ve třech devátých ročnících.
„Bylo prostě vidět, že se v tom kolegyně tolik neorientuje, protože se v tom nemá kde zorientovat,“ dodal.
„Z naší zkušenosti s učiteli víme, že je to pro ně velká výzva. Souhlasím s tím, že tam je asi potřeba udělat nejvíc práce. Aby se učitelé o tom nebáli mluvit, měli k tomu podklady, nebo věděli, na koho se obrátit, kdyby se chtěli pobavit o nějakém kontroverzním tématu,“ souhlasil Pelc.
Překážka v podobě složitosti tématu podle Šouna tkví ale i v tom, že se k EU k jako složité materii přistupuje od prvopočátku.
„Říká se, že EU je strašně složitá a ona je, ale náš parlament je taky složitý. Rovnou od začátku se k tomu přistupuje tak, že je to něco extrémně složitého a nenaučitelného. Tak to podle mě vnímá i spousta učitelů, kteří o to nemají zájem, že je to něco složitého o čem nedokážou učit,“ řekl.
Učitelům musíme pomoct
Proto by se podle účastníků debaty měli učitelé podpořit.
„Nechtěl bych, aby to vyznělo, že kritizujeme učitele, že neučí o EU. Nekritizujeme. Oni potřebují pomoc. Valí se na ně plno problémů, které musí řešit, a ještě k tomu přijdete s tím, aby učili evropskou integraci,“ zdůraznil vysokoškolský pedagog Petr Strejček.
„Také bych nechtěl, aby to vyznělo vůči učitelům negativně. Protože občanské vzdělávání je ze všech předmětů nejživější, nejkomplexnější, nejvíce diskutabilní… Z našich setkání s učiteli vyplývá, že tyto informace z žádné centrální úrovně nedostávají,“ doplnil Martin Pelc.
Podle Moniky Měšťanové, vedoucí Oddělení dalšího vzdělávání na ministerstvu školství, je v tomto ohledu důležité celoživotní učení, na které ministerstvo klade důraz ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
„Ve strategii je uvedeno pět hlavních oblastí vzdělávací politiky, mezi nimi je rozvoj kompetencí pro celoživotní učení. Jeho součástí je pak podpora občanského vzdělávání – Evropský občan. Týká se i vzdělávání dospělých. Ale přiznám se, že úplně nevím, jaká je podpora pedagogům, jak se mohou dovzdělávat. Myslím si, že je to také hodně o samostudiu,“ uvedla.
Podcast: Polovina Čechů nerozumí tomu, jak funguje EU. Středoškoláci si to mohou zkusit na vlastní kůži
Pomoci mohou doktorandi a praktická cvičení
Podle Strejčka by učitelům mohla pomoci k zorientování se v tématu i jeho učebnice. Diskutující se také shodli, že cestou, jak učitelům pomoci, je sdílení dobré praxe nebo spolupráce s odborníky.
„Přimlouvala bych se, abychom zkusili vymyslet nějakou aktivitu, ve které bychom mohli představovat příklady dobré praxe a ukazovat ostatním učitelům, jak by mohli předávat informace o EU ve svých hodinách,“ navrhla Marta Stará.
Existujícím příkladem podobné aktivity je česká asociace učitelů občanské výchovy Občankáři, jak uvedl Martin Pelc ze Zastoupení Evropské komise v ČR, které s Občankáři spolupracuje.
„Školení učitelů nemusí být jen o tom, že jim někdo z centrální úrovně říká, jak to mají učit. Ale i o tom, že se sejdou Občankáři a sami si popovídají, co koho trápí, jak věci řeší jiný kolega… I to je pro ně velmi obohacující,“ dodal Pelc.
Nápomocné jsou podle něj i výjezdy do jiných zemí v rámci Erasmu pro učitele nebo návštěvy unijních institucí. „Jednou za dva, tři roky děláme studijní návštěvy pro učitele do sídel institucí. Diskutují tam s politiky i úředníky. Přínos to má pro ně i ten, že se skupina 20 učitelů z různých koutů ČR potká na dva, tři dny a sdílí spolu svoje zkušenosti,“ popsal.
Odbornou pomoc by pak mohli podle Strejčka zajistit doktorandi. „V každém kraji máme vysoké školy a na nich jsou doktorandi, kteří mohou vytvořit krajský tým. Ten může potenciálně vyučovat na středních školách, když si to vyžádají. Například v Olomouci je určitě zhruba 20 doktorandů, kteří studují evropská studia, politologii nebo společenské vědy a mají dokonalý přehled, co se v Evropě děje. To už jsou lidé, kteří něco umí a mohou učitelům pomoci tím, že to odučí za ně,“ vysvětlil.
Účinně vysvětlit fungování sedmadvacítky je pak podle diskutujících lepší prakticky, a ne memorováním detailů. Praxe navíc podle Strejčka pomáhá studentům pochopit látku rychleji. Ze Strejčkovi zkušenosti jeho studenti získávají povědomí o EU zhruba po šesté přednášce, po praktickém cvičení o legislativním procesu na příkladu směrnice o čokoládě ale studenti během dvou hodin přesně ví, jak procesy v EU fungují.
EU napříč předměty
Téma Evropské unie by navíc nemuselo v budoucnu ležet jen na bedrech učitelů společenskovědních předmětů, ale prostupovat napříč více předměty.
„Učitelé i ministerstvo si musí uvědomit jednu věc. A myslím si, že to uvědomění už proběhlo. A to, že EU je součástí našeho běžného života. A jako taková musí být horizontálně součástí všech témat spojených s EU,“ zdůraznila Monika Měšťanová z ministerstva.
„EU se nám promítá téměř do každého předmětu, takže by měla být součástí běžného učiva,“ dodala.
S tím souhlasí i její kolegyně z ministerstva Marta Stará.
„Chtěli bychom teď dostat do rámcových vzdělávacích programů pro všechny obory vzdělávání to, aby EU byla právě průřezové téma. Na každý obor, do kterého vstupují žáci, má dopad legislativa EU. Byla bych ráda, kdybychom výuku vzali aplikačním způsobem. Aby se informace začaly předávat v praktické rovině, a aby se to propojovalo do všech předmětů, a ne jen v základech společenských věd nebo v dějepise,“ uzavřela.
Článek vznikl při příležitosti debaty „Jak mluvit o EU ve školách?“, kterou pořádal server EURACTIV.cz ve spolupráci s Vydavatelstvím Univerzity Palackého v Olomouci a Zastoupením Evropské komise v ČR.