EU globální klima sama nezachrání, obchodní partnery ale může přimět ke změně chování

Nástup Donalda Trumpa do čela Spojených států amerických není dobrou zprávou pro globální klima, Evropa by ale měla ve svém úsilí vytrvat. Shodli se na tom experti na debatě o klimatické politice, kterou uspořádal server Euractiv.cz. Pro Evropskou unii a její klimatickou politiku je rozhodnutí Donalda Trumpa odstoupit od Pařížské klimatické dohody negativní zprávou. Přiznávají to i vysoce postavení úředníci Evropské komise. „Nástup druhé Trumpovy administrativy je výrazným milníkem pro klimatickou politiku,“ přiznal v diskusi Jan Dusík, zástupce vedoucího Generálního ředitelství Evropské komise pro klima (DG CLIMA). Spojené státy jsou na globální scéně klíčovým hráčem – v žebříčku největších znečišťovatelů planety jim patří druhá příčka. „Evropská unie má zhruba 6 % emisí. Sama o sobě obyvatelnou planetu nezajistí,“ dodal Dusík s tím, že svět musí omezit globální oteplování na úroveň 1,5 až 2 °C, jinak hrozí katastrofické scénáře s vážnými dopady nejen na životní prostředí, ale i lidské zdraví. Jak ale zdůraznil Ladislav Miko, bývalý ministr, úředník a poradce českého prezidenta pro životní prostředí, Evropa má díky své silné ekonomice páku na ostatní části světa. „Evropa je více než 400 milionu bohatých lidí, kteří nakupují výrobky po celém světě. Pokud nastaví svou politiku tak, že kdo s ní bude chtít obchodovat, ten to (klimatická opatření) bude muset plnit, tak k tomu může svět přimět,“ vysvětlil Miko.

Pařížská klimatická dohoda je nejlepší nadějí pro lidstvo, řekla von der Leyen v Davosu

Dusík zároveň podotknul, že Trumpovy kroky nereprezentují chování Spojených států jako celku. Část byznysu i některé státy chtějí v klimatických opatřeních pokračovat i nadále. To potvrzuje i viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza. „Byznysová poptávka po energeticky méně náročných technologií tu bude pořád. Politická poptávka po zdravějším životním prostředí a omezování zbytečných předčasných úmrtí kvůli nekvalitnímu životnímu prostředí tu bude také pořád. Trh se zelenými technologiemi nezmizel tím, že Trump podepsal nějaký papír,“ zdůraznil Prouza. Evropa by navíc mohla podle Dusíka využít příležitosti – zatímco americká administrativa ustupuje od podpory zelených technologií, EU by se do nich měla co nejvíce opřít a snažit se v nich excelovat. Klimatickou politiku podle Dusíka prosazují i další země světa. Například Brazílie nyní zavádí systém emisního obchodování, který je podobný tomu evropskému, zdůraznil Dusík. Podle Tomáše Jungwirtha Březovského, analytika Asociace pro mezinárodní otázky, nicméně hrozí, že Trump inspiruje další populistické politiky po celém světě, kteří také budou chtít od klimatických závazků odejít. „Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by ho měli masivně následovat. Pořád platí globální konsensus, že bychom měli důvěřovat vědcům,“ vysvětlil analytik.Rebeka Hengalová, expertka z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM, navíc zdůraznila, že neřešení klimatické změny bude mnohem dražší než přijímání opatření na ochranu klimatu. Právě před náklady klimatických politik totiž jejich kritici varují.

Rok 2024 byl celosvětově nejteplejším v historii měření

Ochrana klimatu vyžaduje racionální debatu

Řada politiků – včetně Trumpa – tvrdí, že racionálním řešením je soustředit se nyní na ekonomický růst bez ohledu na klima a životní prostředí. Ladislav Miko se však domnívá, že takový postup racionální není. „Klimatická politika je založená na vědeckém varování,“ zdůraznil Miko. „Máme jen málo možností, co můžeme (pro ochranu klimatu – pozn. red.) udělat a teď se je snažíme implementovat. Ano, něco jsme nastavili špatně a je třeba to upravit. Ale cíle musejí zůstat,“ apeloval expert na životní prostředí. Debata by se podle něj neměla vést o tom, zda klima chránit, či nikoliv – ale o konkrétních problémech, které je zapotřebí řešit. „Vyžíváme se v debatě o tom, zda se mají diesely prodávat i po roce 2035. Měli bychom se ale bavit například o tom, co jsou ty hlavní zdroje znečištění a co s nimi můžeme udělat,“ souhlasil Prouza. Místo „hejtování“ evropské klimatické politiky – Green Dealu – by se podle něj měla v Česku vést debata o tom, čeho chce země dosáhnout v agendách, které jí teď „přistanou na stole“. Již v únoru například Evropská komise zveřejní akt o čistém průmyslu. „Nechceme Green Deal? Znamená to, že nechceme omezit erozi? Že nechceme mít dostatek vody? Že nechceme zabránit tomu, abychom měli nohy v bahně a v povodních? Green Deal je potřeba odnálepkovat a řešit jeho jednotlivé položky,“ přitakal Miko.

Češi jsou rozdělení v názoru na Green Deal, podporu má častěji od žen

Sociální dimenze

Dalším zanedbaným tématem je sociální rozměr klimatické politiky. Hengalová připustila, že některá opatření, jako například zavedení emisních povolenek na sektor budov a dopravy, může vést ke zdražení pohonných hmot či topení. Stát by měl ale lidem vysvětlit, že budou k dispozici prostředky, kterými jim bude moci pomoct. „Aktuálně se sepisuje například sociálně klimatický plán, který má v gesci ministerstvo životního prostředí, a ten na dalších zhruba šest let má stanovit, jak budeme podporovat české nízkopříjmové domácnost, zejména v jejich přechodu na modernější a udržitelnější způsob života,“ řekla Hengelová. Experti se tak shodují, že Evropa musí ponechat své klimatické cíle a vysvětlit lidem, že to pro ně bude výhodné – zejména s ohledem na udržení kvality života. „Evropa reagovala cílevědomě a rychle na poptávku řešit klima. Teď je zapotřebí zjistit, zda jsme schopni se postavit za to, čeho jsme dosáhli, anebo zda to vyhodíme do povětří a znehodnotíme investice, které už jsme udělali,“ prohlásil Jungwirth Březovský.