Energetická účinnost

Evropská unie spatřuje v energetické účinnosti významný způsob, jak snižovat svou závislost na fosilních palivech, efektivněji chránit životní prostředí a šetřit výdaje za energii. V posledním roce se jedním z nejvíce diskutovaných témat na evropském poli stala směrnice o energetické účinnosti, na úspory však pamatuje také návrh cestovní mapy k nízkouhlíkové ekonomice.(Aktualizováno 12.10.2012, novější informace naleznete zde)Dosavadní vývoj a očekávané kroky:

• prosinec 2002: Evropská unie přijala směrnici o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive – EPBD).
• říjen 2006: Evropská komise zveřejnila Akční plán pro energetickou účinnost, ve kterém jako cíl do roku 2020 stanovila zvýšení energetických úspor o 20 % oproti roku 1990.
• 10. ledna 2007: Komise představila tzv. energeticko-klimatický balíček, ve kterém energetickou účinnost označila za prioritu.
• 23. dubna 2009: Aktualizována směrnice o obnovitelných zdrojích energie (OZE). Nová podoba dává elektřině vyrobené z OZE prioritní přístup do sítě.
• 18. května 2010: EU přijala novou podobu směrnice EPBD.
• 17. listopadu 2010: Evropská komise zveřejnila novou legislativu o energetické infrastruktuře.
• 4. února 2011: V Bruselu se konal první energetický summit EU. Došel k závěru, že aby se energetika stala zelenější, bude potřeba vybudovat moderní inteligentní přenosovou síť v ceně asi 200 miliard eur.
• 8. března 2011: Evropská komise přijala Plán energetické účinnosti 2011.
• 28. března 2011: Komise zveřejnila Strategii Doprava 2050 a Bílou knihu o dopravě.
• 21. června 2011: EU zahájila iniciativu „Inteligentní města a komunity“.
• 22. června 2011: Evropská komise zveřejnila návrh nové směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED).
• 15. prosince 2011: Komise představila Cestovní mapu pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050.
• duben až červen 2012: Trojstranná jednání mezi Komisí, Parlamentem a Radou o směrnici o energetické účinnosti.
• 14. června 2012: Komise, Rada a Parlament dospěly ve vyjednávání ke kompromisu, původní cíle směrnice však byly oslabeny. Podle odhadů Evropského parlamentu tak směrnice může zajistit asi 15% – 17% zvýšení účinnosti (oproti původně plánovaným 20 %).
• 1. července 2012: Konec dánského předsednictví, které úspěšné uzavření jednání o EED označilo za svou prioritu.
• 11. září 2012: Evropský parlament směrnici o energetické účinnosti výraznou většinou schválil.
• 4. října 2012: Směrnici schválila i Rada ministrů.
• listopad a prosinec 2012: Směrnice by měla být publikována v úředním věstníku EU a poté vstoupit v účinnost. Členové EU pak budou mít rok a půl na její implementaci.
• jaro 2013: Komise by měla připravit zprávu o pokroku směrem k dosažení cílů energetické účinnosti do roku 2020.
• duben 2014: Členské státy mají předložit dlouhodobé plány na podporu úsporných renovací v budovách na svém území, které se budou každé tři roky aktualizovat.
• červen 2014: Komise zhodnotí, zda členské státy učinily dostatečný pokrok ke splnění 20% cílů do roku 2020.
• 2020: Cílový rok pro současné evropské závazky ke snížení spotřeby energie a posílení energetické účinnosti a využívání OZE.
• 2020: Minimálně 80 % evropských spotřebitelů by mělo mít zavedeny inteligentní měřící systémy.

Souvislosti:Evropská unie během posledních let výrazně zvýšila svou pozornost vůči účinnému využívání energie. V říjnu 2006 představila Evropská komise Akční plán pro energetickou účinnost se zaměřením na zvýšení energetické účinnosti do roku 2020 o 20 % oproti roku 1990. Podle jejích odhadů tyto úspory pomohou Evropě v daném období snížit množství vypouštěných emisí uhlíku o 780 milionů tun a ušetřit až 100 miliard eur na palivech. Během loňského února byl přijat revidovaný Plán energetické účinnosti 2011, který jako hlavní priority stanovil energetické úspory v budovách, zařízeních na výrobu energie a v dopravě. Na základě tohoto plánu pak na jaře minulého roku vznikl návrh směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED), který Komise představila v červnu. V průběhu následujícího roku pak nad dokumentem probíhala živá jednání, ke kompromisu Komise, Parlament a členské státy dospěly v červnu 2012 (EurActiv 14.6.2012). Parlament směrnici schválil v září (EurActiv 12.9.2012), Rada ministrů pak v říjnu (EurActiv 4.10.2012). Cíl 20% zvýšení energetické účinnosti je jediným z trojice známých cílů 20-20-20 (do roku 2020 snížit množství emisí o 20 %, zvýšit podíl OZE na výrobě energie o 20 % a o 20 % zvýšit energetickou účinnost – pozn. red.), který není závazný, a podle odhadů se zdá, že státy jej jako jediný nebudou schopny splnit (EurActiv 10.11.2011). Komise je přitom ale přesvědčená, že úspory energie skrývají velký a dosud nevyužitý potenciál a jsou schopny uspokojit významnou část evropské poptávky po energii. I z toho důvodu vznikl návrh směrnice, v němž se požadavek dvacetiprocentních úspor také objevil. Dlouho se diskutovalo o tom, zda má nebo nemá být závazný (EurActiv 20.12.2011), vzhledem k odporu členských států se tak však nestalo. Vyjednávání o návrhu směrnice byla poměrně bouřlivá. Dánské předsednictví z první poloviny roku 2012 si za úkol uložilo úspěšně dokončit jednání o směrnici do konce svého funkčního období, a výrazně se proto zaměřilo na koordinaci vyjednávání mezi Komisí, Parlamentem a Radou (EurActiv 11.1.2012). Předsednictví v tomto směru nemělo jednoduchou roli. Zatímco Komise a Parlament podporovaly ambiciózní přístup k cílům směrnice, členské státy měly výhrady k většině zásadních bodů a požadovaly, aby pro ně byla v rámci této legislativy zachována co největší flexibilita (EurActiv 5.4.2012). Zdálo se dokonce, že se směrnici do konce dánského předsednictví dojednat nepodaří, ačkoliv návrh procházel tzv. zrychlenou procedurou (EurActiv 29.2.2012 a EurActiv 2.4.2012). S energetickou účinností jako jedním z hlavních pilířů evropské energetiky počítá i návrh Cestovní mapy pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050, kterou Komise představila v prosinci. Tato cestovní mapa zahrnuje několik možných scénářů evropské dekarbonizace. Jeden by obsahoval také vyšší závazky v oblasti energetických úspor, zejména v budovách (EurActiv 16.12.2011). V současné době jsou však jednání o této cestovní mapě zablokována vzhledem k odporu Polska a jiných zemí k dalším energeticko-klimatickým závazkům (EurActiv 8.3.2012). Pokud jde o energetické úspory na straně koncových spotřebitelů, sloužily prozatím Evropě k dosahování vyšší efektivity například energetické štítky pro elektrické spotřebiče nebo úsporné žárovky. Na základě implementace směrnice o energetické náročnosti budov začnou brzy platit také nová pravidla pro energetické průkazy budov (EurActiv 6.8.2012 a EurActiv 20.9.2012). V debatě o efektivnější energetice se Brusel posunul také k opatřením, která mají zajistit úspory energie na straně dodavatelů energií a snaží se povzbudit vlády a regionální samosprávy, aby se zaměřily na posilování účinnosti v této sféře. Systém, který zajišťuje dodávky energie od výrobců ke spotřebitelům, je totiž podle odborníků velmi neúsporný. Unie se proto zaměřuje například na podporu technologií pro výrobu energie, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Jednou z priorit jsou obnovitelné zdroje energie (OZE). Státy by podle EU měly také modernizovat energetickou infrastrukturu a zaměřit se na moderní technologie, které by například umožnily vyrábět „čistší“ energii v uhelných elektrárnách. Klíčovou roli hrají v evropských snahách regiony, které by měly Unii při proměně energetického sektoru pomoci. Rok 2014 byl stanoven jako termín pro kontrolu plnění závazků 20-20-20. Některé environmentální organizace upozorňují na to, že Komise bude mít problém vyhodnotit, zda jsou tyto cíle opravdu plněny. Podle jejich informací totiž jednotlivé členské státy používají pro měření daných ukazatelů rozdílné metody.Témata:EED – Zaměřeno na budovyBudovy a stavební sektor jako celek se na celoevropské spotřebě energie podílí 40 %. Komise v textu EED navrhla, aby měly členské státy povinnost renovovat a zateplit každoročně 3 % (měřeno na podlahovou plochu) všech veřejných budov, jako jsou školy, knihovny nebo zdravotnická zařízení. Ve veřejném vlastnictví je přitom až 12 % všech budov na kontinentu. Výjimku z tohoto pravidla dostaly pouze domy zajišťující sociální bydlení a budovy s rozlohou menší než 250 metrů čtverečních. Podle původních plánů Komise se počítalo také se vznikem iniciativy, která by do roku 2020 podpořila renovaci asi 15 milionů domů v celé EU. Všechny členské státy měly na základě tohoto nápadu vytvořit zvláštní fondy, které by pomocí půjček a dalších nástrojů podporovaly projekty na posílení energetické účinnosti. Do finální verze návrhu se však tato myšlenka nedostala. V průběhu vyjednávání o EED se dokonce uvažovalo o tom, že by bylo ze směrnice vypuštěno celé opatření na povinnou renovaci veřejných budov (EurActiv 4.11.2011). Některé země jako Velká Británie či Nizozemsko se totiž obávaly, že by členských státům přineslo vysoké dodatečné výdaje na činnosti, u nichž se může postupem času ukázat, že nemusí být z hlediska nákladů vždy efektivní. Zelené organizace a například výrobci izolací však tvrdí, že energetická renovace budov je ekonomicky nejvýhodnějším způsobem, jak snižovat emise skleníkových plynů (EurActiv 5.12.2011). V konečném textu směrnice bylo nakonec opatření vymezeno na budovy, které jsou ve vlastnictví a užívání centrálních vlád s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 – od června 2015 by se pak uvedený parametr celkové užitné podlahové plochy měl snížit na 250 m2 (EurActiv 11.6.2012). Vzhledem k celkovému oslabení směrnice (očekává se, že povede ke zvýšení účinnosti pouze o 15 až 17 % oproti původním 20 %) pak Evropský parlament považoval za úspěch, že se do textu směrnice podařilo prosadit požadavek na to, aby členské země do konce dubna 2014 předložily dlouhodobé plány na podporu úsporných renovací v budovách na svém území, které se budou každé tři roky aktualizovat (EurActiv 31.7.2012).Zvyšování zaměstnanosti, inovace, hospodářský růstZatímco odpůrci EED argumentují tím, že legislativa omezuje hospodářský růst, některé studie ukazují, že energetická účinnost k růstu ekonomiky naopak přispívá, mimo jiné díky větší inovativnosti (EurActiv 6.6.2012). V souvislosti se zvyšováním energetické účinnosti v budovách se například počítá s vytvářením nových pracovních míst. Podle odhadů Komise bude pro výstavbu nových úsporných budov a renovaci těch starších potřeba zaměstnat do roku 2015 asi 2,5 milionu kvalifikovaných pracovníků. V současné době je jich však k dispozici pouze něco přes jeden milion. Komise proto spouští speciální výukový program, který se zaměřuje na zelené stavební technologie. Národní ekonomická rada vlády (NERV) České republiky na konci minulého roku vydala návrhy protikrizových opatření. Jedním ze způsobů, jak podle rady bojovat s krizí, jsou i energeticky úsporné budovy (EurActiv 14.12.2011). Již dříve NERV na žádost iniciativy Šance pro budovy potvrdil, že díky energeticky úsporným budovám lze ušetřit během 25 let až 223 miliard korun. V případě, že reálná cena energie poroste rychlejším tempem, než jsou 3 % za rok, budou jejich přínosy pro ekonomiku ještě větší. Studie ekonoma a člena NERV Miroslava Zámečníka také ukázala, že státní investice do energetických úspor v budovách mohou díky vysokému multiplikačnímu efektu výrazně přispět k oživení české ekonomiky v době hospodářské krize (EurActiv 18.6.2012).Úspory u zákazníkůV rámci vyjednávání o EED členské státy brojily také proti požadavku, aby měly energetické společnosti povinnost ušetřit u svých koncových zákazníků každoročně 1,5 % energie spotřebované v minulém roce. Podle Komise by k tomu mohly sloužit modernizované vytápěcí systémy nebo zateplená okna a střechy. Počítá se také s povinnými energetickými audity budov a využíváním chytrých měřičů. Kritici ovšem tvrdí, že společnosti, na které je opatření cíleno, nedisponují možnostmi, jak by mohly spotřebu u svých zákazníků ovlivnit (EurActiv 4.7.2012). V konečném textu směrnice členské státy dosáhly z této povinnosti několika výjimek. V ročním závazku úspor tak bude zohledněno 40 % úsilí, které průmysl již učinil v rámci systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS. Do národních energetických úspor navíc bude možné zahrnout „předchozí opatření“, která byla přijata před platností směrnice. Do cílů bude možné zahrnout také plánovaná „budoucí opatření. Do každoročních úspor tak budou moci dodavatelé a energetické společnosti započítávat energii uspořenou v minulých letech, a to od roku 2010. Do konečného čísla bude také možné zahrnout úspory z budoucího období 2020–2023. Do 1,5% úspor je také možné započítat renovace budov. V tomto případě však může dojít ke zdvojení výpočtu vzhledem k tomu, že s renovacemi počítá také další bod směrnice, a to zmíněné dlouhodobé národní renovační plány (EurActiv 26.7.2012).Inteligentní sítěVe sledování a ovlivňování chování spotřebitelů mohou hrát významnou roli tzv. inteligentní sítě, které dokážou monitorovat způsob využívání energie v budovách. Jejich součástí jsou také inteligentní měřiče spotřeby energie, které jsou schopny získávat data od koncových spotřebitelů. Na základě takto získaných údajů je pak možné aplikovat další moderní technologie přímo v domácnostech. Dovolují například přeprogramovat spuštění spotřebičů tak, aby pracovaly v noci, kdy je spotřeba energie levnější (EurActiv 12.4.2011). Na základě cestovní mapy pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice by měly členské státy zavést inteligentní měřiče minimálně u 80 % koncových spotřebitelů do roku 2020. Přestože se ale na evropské úrovni o zavádění inteligentních sítí často diskutuje, jednotlivé členské státy zastávají různé postoje a některé z nich zatím nevytvořily plány, na jejichž základě mají být chytré sítě vytvořeny.Účinnost v elektrárnáchV přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku mohou hrát významnou roli také úsporná opatření v elektrárnách. Komise odhaduje, že v tomto odvětví je do roku 2050 možné téměř zcela eliminovat vypouštění emisí uhlíku. Do budoucna v této sféře počítá Evropa s vysokým podílem obnovitelných zdrojů energie (OZE). V krátkodobém horizontu je však kladen důraz na využívání moderních technologií. Ty se v současné době podílejí na výrobě elektřiny 45 procenty. Do roku 2020 by toto číslo mohlo stoupnout až na 60 %. Již v současnosti lze přitom také využívat další opatření, která vedou ke zvýšení účinnosti. Patří mezi ně například sledování výkonnosti jednotlivých elektráren nebo snižování počtu případů, kdy jsou elektrárny odstavovány ze sítě a znovu spouštěny. Vyšší účinnosti při výrobě elektřiny stojí v cestě především ekonomické otázky. Jednou z překážek je nejistota ohledně fungování evropských trhů s elektřinou. Aktuálním problémem je stále klesající cena emisních povolenek v rámci evropského systému obchodování s emisemi, která dostatečně nemotivuje majitele elektráren, aby investovali do potřebných opatření (EurActiv 27.3.2012).Auta na benzín a naftu v Unii končí Dalším odvětvím, které může energetické úspory i emisní cíle ovlivnit, je doprava. Ačkoliv samotná směrnice o energetické účinnosti tuto sféru lidské činnosti nepokrývá, podle odborných studií doprava produkuje stále větší množství emisí.  Evropa v této otázce spoléhá například na přísnější nároky na účinnost vozidel, omezování povolené rychlosti, podporu hromadné dopravy a alternativních paliv. V březnu 2011 byla zveřejněna Bílá kniha o dopravě, tedy jakási cestovní mapa pro využívání Strategie Doprava 2050. Tento dokument navrhuje tvrdé cíle pro snížení počtu aut poháněných fosilními palivy ve městech. Do roku 2030 by měl být jejich počet o polovinu menší, v roce 2050 by měly takové vozy zmizet úplně. Nejde však o závazné cíle. Celkově chce Komise snížit emise z dopravy do roku 2050 o 60 %. Otázkou však zůstává, kde na to získat potřebné finance. Podle odhadů exekutivy totiž pro splnění tohoto cíle bude potřeba 1.800 miliard eur, které budou investovány především do infrastruktury. Navíc se opět jedná o nezávazný cíl.Regiony se ujímají slovaTím, kdo by měl politické závazky EU i jednotlivých členských států proměnit v činy, jsou evropské regiony. Některé z nich vytvářejí speciální agentury, které zajišťují, že při zavádění nových evropských předpisů v oblasti energetiky jsou brány v úvahu rozdíly mezi jednotlivými oblastmi Evropy. Snaží se také zprostředkovávat komunikaci mezi veřejností a soukromými společnostmi. Výbor regionů provedl výzkum v 67 evropských oblastech a podle jeho výsledků již 77 % z nich přijalo vlastní environmentální strategie. Mohou tak prý přispět k rozvoji nízkouhlíkové ekonomiky, vytvářet nová pracovní místa a potřebný kapitál pro modernizaci energetické infrastruktury. Zásadní roli v těchto regionálních aktivitách hrají evropské finance ze strukturálních fondů. Kromě regionů se do zelených aktivit zapojují také jednotlivá města. Jako platforma jim slouží Pakt starostů a primátorů (EurActiv 2.12.2011), který zahrnuje také iniciativu „Chytrá města a komunity“, jež se zaměřuje na inovace vedoucí k vyšší účinnosti na obecní úrovni.Stanoviska:„V současném hospodářském klimatu vnímáme směrnici o energetické účinnosti jako zásadní protikrizové opatření a jsme znepokojeni zprávami o tom, že Česká republika při vyjednávání patří mezi státy s nejodmítavějším postojem,“ napsalo v dopise premiérovi Petru Nečasovi šest asociací sdružujících firmy z oblasti energetických úspor.  Podle těchto organizací by měla energetická účinnost představovat dlouhodobou prioritu české ekonomiky, protože ČR patří k zemím, které mají vysokou spotřebu energie. Přestože se v poslední době ukazuje, že evropské cíle stanovené pro energetickou účinnost jsou zřejmě příliš ambiciózní, zástupci části české podnikatelské sféry jsou přesvědčeni, že zavádění úsporných opatření v energetice své opodstatnění neztratilo. „Úspory, o nichž se i v souvislosti s touto směrnicí hovoří, nejsou nesplnitelné,“ říká Jaroslav Maroušek, předseda pracovní skupiny pro implementaci nové směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II) při Hospodářské komoře České republiky (HK ČR) a zároveň předseda správní rady společnosti SEVEn. Jedním dechem ale dodává, že možný problém může spočívat v tom, že je „nelze řídit centrálně“. Podobně to vidí i Jiří Beranovský z poradenské společnosti v oblasti energetiky, ekonomiky a životního prostředí EkoWATT. „Obecně lze k povinnému a direktivnímu zavádění energetických úspor vyjádřit jistou míru skepse, protože v této oblasti to obvykle nefunguje,“ sdělil EurActivu. Na druhou stranu je ale podle jeho názoru potřeba si uvědomit, že „konkrétní cíle ukazují jasný směr a vytvářejí prostor pro nalezení vhodné motivace k zavedení úsporných opatření.“ „Návrhy na zvýšení energetické efektivnosti ve skutečnosti znamenají zvýšení administrativy a zvýšení nákladů pro všechny zúčastněné, tj. energetické firmy, členské státy i konečné zákazníky,“ uvedl Zdeněk Danielovský z Ministerstva pro průmysl a obchod, které vypracovalo Rámcovou pozici České republiky ke směrnici o energetické účinnosti. „Směrnice navíc vychází ze situace před ekonomickou krizí a nerespektuje principy subsidiarity a proporcionality,“ dodal. Podle Václava Hrabáka, předsedy energetické sekce Hospodářské komory České republiky, je „snižování energetické účinnosti správnou cestou, ale nesmí při něm dojít ke zhoršení konkurenceschopnosti českých firem.“ Současný návrh směrnice o energetické účinnosti prý pár takových bodů, které by mohly českou energetiku vrátit o několik let zpět, obsahuje. HK ČR proto dlouhodobě upozorňuje na fakt, že návrh postrádá komplexní posouzení reálných dopadů, a to nejen na podnikovou sféru. „Bez tohoto vyhodnocení není možné objektivně posoudit pozitiva a negativa směrnice,“ argumentuje Hrabák. „Směrnice o energetické účinnosti se mi jeví jako poměrně dobrá legislativa,“ řekl europoslanec Pavel Poc (S&D), člen Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, který je ale zároveň přesvědčen o tom, že vše, co se nyní v jejím návrhu nachází, nebude jednoduché zrealizovat. „Opatření, například to, které se týká povinnosti zrenovovat 3 % podlahové plochy veřejných budov, není ve své podstatě špatné, nutná je ale maximální možná flexibilita členských států při jeho zavádění,“ dodal. Opatření, jež počítá s 1,5 % úsporami energie u koncového spotřebitele, je podle Poce „příliš restriktivní“ a představuje „enormně silnou zátěž, jež by se ve výsledku mohla promítnout do cen energie“. „Neexistuje jiná legislativa, která by svým zaměřením více sjednocovala poslance z rozdílných frakcí v Evropském parlamentu než právě směrnice o energetické účinnosti, protože každý vám řekne, že je nutné být energeticky efektivní. Na druhou stranu není jiné legislativy, která by více rozrůznila pohledy na metody, které Komise použila ve svém návrhu k dosažení těchto cílů,“ nechal se slyšet europoslanec Jan Březina (EPP), člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. „Stanovení 1,5% úsporného cíle považuji za nešťastné, protože směšujeme dva pojmy – efektivnost a úspory,“ uvedl také a dodal, že „energetická účinnost je nutnost, avšak členské státy by měly mít možnost si v rámci indikativních cílů samy nastavit příslušné subcíle pro jednotlivá odvětví a segmentu trhu“. „Ve stávající podobě je směrnice drahým plácnutím do vody a úspory v té podobě, v jaké je navrhuje Evropská komise, nepřinese,“ prohlásil Martin Hájek, ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR, které za mnohem efektivnější opatření pro úspory energie považuje ekologickou daňovou reformu. „Dnes často platí, že pokud nějaká státní instituce ušetří energii, její rozpočet je zkrácen o odpovídající částku. Pokud by si mohla ušetřené peníze ponechat a použít je například na platy, byla by více motivována k investicím do úspor,“ řekl EurActivu. Důležité je ale podle něj to, že směrnice upozornila na velký potenciál kombinované výroby elektřiny a tepla, kterému by podle jeho slov měla být věnována stejná pozornost a podpora jako úsporám v budovách. HK ČR, která si podle slov předsedy Energetické sekce Václava Hrabáka „klade za cíl hájit zájmy především koncových odběratelů energie“, odmítá podpořit taková opatření, která slibují zvyšování administrativní zátěže a mohou ve výsledku znamenat další nárůst cen pro koncového spotřebitele. A tím je podle Hrabáka právě zmíněná povinnost prodejců a distributorů energií snižovat spotřebu koncových zákazníků o 1,5 % ročně. „Když se do úspor pustí výrobci energie, zákazníci by z toho měli mít prospěch v podobě nižších cen za elektřinu. To je však pouze teorie,“ domnívá se také Evropské sdružení spotřebitelských svazů (BEUC). „Dodavatelé energie instalují inteligentní měřiče s omezenými uživatelskými možnosti, které jsou někdy pouze nástrojem pro dálkové čtení údajů. Nemají pro zákazníka žádné další přínosy, například snížení ceny,“ prohlásil mluvčí BEUC Johannes Kleis. HK ČR navíc argumentuje tím, že energetické společnosti, na které je opatření cíleno, nedisponují možnostmi, jak by mohly spotřebu u svých zákazníků ovlivnit. S tím souhlasí i zástupci největšího výrobce elektřiny v České republice, kterým je ČEZ. „Pro prodejce a distributory je tento článek směrnice nerealizovatelný, nemají k tomu žádné nástroje ani práva,“ uvedl Pavel Cyrani, ředitel divize Strategie ČEZu.Ladislav Kroček, prezident Asociace montážních firem technických zařízení, je však přesvědčen, že „cíl 1,5% úspory u koncového spotřebitele se může ukázat jako obrovská příležitost pro malé firmy, které například pracují ve stavebnictví.“ Takovou příležitost nabízí také další prioritní téma – renovace budov. Podle Petra Holuba, koordinátora Šance po budovy, jsou v této oblasti největší překážkou počáteční vysoké investice výstavby či rekonstrukce. „NERV správně identifikoval úsporné budovy jako výborné protikrizové opatření. Nyní by však měl stát vlastníkům pomoci překonat největší bariéru, kterou jsou počáteční investiční náklady,“ uvedl. Podle jeho názoru nejlepší způsob, jak nastartovat podporu úsporných budov, představují „výnosy z aukcí emisních povolenek v kombinaci s evropskými fondy“. V České republice se v současné době hovoří o tom, že by výnosy z povolenek byly použity na renovaci veřejných budov, která je jedním z hlavních bodů EED. Jak ale uvedl Ondřej Pašek z organizace CEE Bankwatch, toto rozhodnutí by pro stát nebylo výhodné a příjmy z EU-ETS by měly být využity jinde. „Vláda upřednostňuje využití výnosu z povolenek přes různé fondy a kapitoly rozpočtu pro veřejné budovy. Pro financování jejich renovace je ale vhodnější cílit na podporu z evropských fondů. Soukromým vlastníkům totiž Komise bude klást řadu podmínek, proto bude podpora soukromého bydlení z fondů problematičtější, i když je samozřejmě možná a počítá se s ní,“ uvedl. „Pokud stát principiálně podporuje ´zelené směřování EU´, pak z toho vyplývá i povinnost jít příkladem v oblasti modernizace budov zejména ve státní správě. Je tedy rozumné závazné tempo rekonstrukcí, tj. 3 % ročně, podpořit,“ řekl EurActivu k tématu zateplování veřejných budov Jiří Beranovský z poradenské společnosti EkoWATT. „Zásadní je tzv. komplexní rekonstrukce tak, aby vysoké fixní náklady rekonstrukcí byly využity racionálně pro maximální ekonomický efekt,“ dodal.Ondřej Šrámek z Asociace výrobců minerální izolace (AVMI), která sdružuje nejvýznamnější výrobce těchto produktů v České republice, se domnívá, že k přesvědčení o tom, že realizace úsporných opatření v budovách bude nákladná, velkou měrou přispívá mylný předpoklad, že alternativní řešení nebude stát nic. „Ve veřejných budovách se musí za spotřebu energie také platit, a tak tomu bude do doby, než je zrekonstruujeme a začneme šetřit,“ uvedl a dodal, že je k tomu ale nejprve nutné nastavit funkční legislativní rámec. Jak již bylo zmíněno, významnou roli hrají v energetických úsporách regiony a obce. „Lidé zpravidla nedělají, co se jim řekne. Pokud ale sami půjdete příkladem, je pravděpodobné, že vás budou následovat. Starosta musí jezdit na kole a elektřinu musí šetřit všemi možnými způsoby,“ říká Bo Frank, starosta švédského Växjö, které se v roce 1993 rozhodlo dát sbohem závislosti na fosilních palivech a dnes se o něm mluví jako o nejzelenějším městu Evropy.