Méně odpadu a více samostatnosti. K takovým cílům by mělo Evropu dovést oběhové hospodářství, která je jedním ze základních pilířů evropského Green Dealu. Mohlo by se představovat i odpověď na přerušené dodavatelské řetězce. Neplatí to ale pro všechny oblasti.
Vzít – vyrobit – použít – vyhodit. Právě tak vypadá osud většiny výrobků, s přechodem na cirkulární ekonomiku by se to ale mělo změnit. Jejím cílem je zejména efektivnější využívání materiálů, ze kterých jsou výrobky vytvořeny. Výrobci by měli své produkty navrhovat tak, aby měly delší životnost, bylo možné je opravit a opakovaně využívat.
Jak pro redakci vysvětlil Tomáš Pešek z kolektivních systémů REMA, opětovné použití již existujícího výrobku nahradí pomyslný „nový“ výrobek, který tím pádem nemusí vůbec vzniknout. Díky tomu se například sníží počet vyhazovaných elektrospotřebičů a klesně i uhlíková stopa spojená s uváděním nových elektrozařízení na trh. Současně by mělo být možné z již dosluhujícího výrobku zpět získat materiály, ze kterých byl vyroben. Oběhové hospodářství tak zahrnuje celou řadu oblastí, od designu produktů po předcházení vzniku odpadu. Je proto jedním z pilířů Green Dealu – plánu na vytvoření klimaticky neutrální Evropy do roku 2050.
Zdaleka ale nejde jen o „zelené“ téma. Nezvládnutí klimatické změny je opakovaně hodnoceno Světovým ekonomickým fórem jako jedno z nejvážnějších a zároveň nejpravděpodobnějších rizik pro světovou ekonomiku. A týká se proto nutně i otázky budoucnosti evropské ekonomiky.
Covid-19, ruská agrese i živelní katastrofy
Za posledních pár let Evropa dostala hned několik impulzů, aby svou snahu o transformaci ekonomiky zintenzivnila. Faktorů, které jsou směrodatné pro současný stav na trhu, je ale více, upozorňuje Pešek.
„Prvním aspektem je přetrvávající nedostatek, a s tím spojená rostoucí cena, elektronických součástek. Ta byla způsobena živelními katastrofami nepochybně spojenými s klimatickou změnou, jež způsobily výpadek výrobních kapacit.“
Následně v době pandemie covidu-19 došlo k významnému narušení dodavatelských řetězců. „To bylo ještě umocněno zablokováním Suezského průplavu v důsledku havárie kontejnerové lodi Ever Given, které způsobilo nedostatek primárních surovin,“ dodal Pešek.
Naposledy se na současné situaci podepsala probíhající Putinova agrese na Ukrajině a energetická politika Ruska, které způsobily nedostatek rud, kovových polotovarů i energií. Jejich společným důsledkem se pak podle Peška staly strmě rostoucí ceny materiálů.
Výdrž baterie, odolnost proti pádům nebo dostupnost dílů. EU chystá „ekodesign“ i pro mobily a tablety
Nahradí dovážené kovy „těžení“ z elektroodpadu? Jen omezeně
Ruská agrese odhalila relativně velkou zranitelnost evropských dodávek surovin. Za rok 2020 se do Česka podle ČSÚ dovezlo 73 milionů tun materiálů, z čehož kovové nerosty tvořily zhruba 20 milionů tun. Ty Evropa dovážela především z Ruska a Ukrajiny, přičemž v poslední dekádě převládal dovoz z Ukrajiny, a to přibližně v poměru dvě ku jedné až tři ku jedné.
Největší dopad byl na dovoz hliníku, niklu nebo paladia. Všechny tyto kovy jsou přitom důležité nejen pro průmyslovou výrobu, ale hlavně právě pro přechod na zelenou ekonomiku. Hliník a nikl jsou užívány pro výrobu baterií, paladium zase ve výrobě katalyzátorů do aut.
Konkrétně pro Česko jsou kromě dovozu jediným a velmi cenným domácím zdrojem kovů druhotné suroviny, jako je kovový šrot a materiály získané z výrobků s tzv. ukončenou životností. „Z některých výrobků po ukončení životnosti, jako jsou například elektrická a elektronická zařízení, lze získávat zejména základní a ušlechtilé kovy a jejich slitiny,“ popsal Pešek.
Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu, ČR v současnosti skládkuje kolem 4 milionů tun odpadů. Z toho však kovy tvoří jen relativně malou část, vzhledem k tomu, že se dnes již převážně recyklují. Za poslední vyhodnocované období mezi lety 2015 a 2020 se navíc míra recyklace díky změnám ve struktuře ekonomiky i zavádění moderních technologií podle hodnocení úřadu zvýšila.
Kovy z Ukrajiny nebo Ruska by tak mohla částečně nahradit zvýšená recyklace elektroodpadu, ale prostor pro další snižování dovozů vcelku příliš velký není.
Nedostatečné kapacity a omezená legislativa
Konkrétně Česko se při zavádění oběhové ekonomiky potýká hned s několika překážkami. Jednou z nich jsou například omezené recyklační kapacity.
„Cirkulární ekonomika je hnací motor pro inovace a jednou z cest k udržitelnosti. V Česku dlouhodobě nejsou ve všech oblastech a s ohledem potenciál dostatečné recyklační kapacity,“ vysvětlil pro redakci ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek.
Právě ty by přitom mohly podle Peška zajistit jak udržení stávajících, tak vznik nových pracovních příležitostí například pro handicapované spoluobčany. Zároveň by to znamenalo možnost poskytování moderní elektroniky sociálně slabým skupinám, a to nejen na území Česka.
Dalším problémem podle Čížka je, že celkově chybí vyšší podpora těchto aktivit ze strany státu i větší osvěta. Upozorňuje ale také na například na nedořešenou definici toho, co je odpad a co už výrobek, která komplikuje využití recyklátů do nových výrobků.
„Stát by měl také více podporovat rozvoj oběhového hospodářství například při stanovování prostředků v programech podpory či zelenými zakázkami pro veřejné instituce,“ dodal.
Podcast: Příliš dlouho jsme se zaměřovali jen na výnosy, ne na udržitelný rozvoj, říká Beneš