Premiéři a prezidenti zemí EU ve čtvrtek (27. června) zřejmě potvrdí pokračování Ursuly von der Leyen v čele Evropské komise. Vyjednávání ale budou provázet i nesouhlasné hlasy, řekli redakci Euractiv.com diplomatické zdroje. Kromě Ursuly von der Leyen (EPP) se očekává nominace bývalého portugalského premiéra Antonia Costy (S&D) na post předsedy Evropské rady. Estonská premiérka Kaja Kallas (Renew) by se pak měla stát novou šéfkou zahraniční politiky EU.
Trojice kandidátů na vlivné posty odráží staronovou většinovou koalici v Evropském parlamentu. Tu by měla zformovat středopravá Evropská lidová strana (EPP), socialisté (S&D) a liberální Renew Europe.
Rychlá dohoda?
Diplomaté z unijních institucí očekávají, že lídři zemí EU na dnešním summitu zmíněné kandidáty potvrdí, a to dokonce širokou většinou. Důležité to je nejen pro reputaci EU doma i ve světě, ale i pro další pokračování práce evropských institucí. Diplomaté zároveň uvedli, že hlavní vyjednavači stran evropské většiny měli dostatek času na to, aby věc konzultovali s lídry, kteří zůstávají vůči trojici skeptičtí.
„Probíhají kontakty, aby se zajistilo, že všichni lídři tuto dohodu podpoří,“ řekl Euractivu diplomat obeznámený s jednáními.
Odpor vůči trojici kandidátů se však může objevit – a to zejména ze strany italské premiérky Giorgie Meloni, maďarského premiéra Viktora Orbána a možná i ze strany českého premiéra Petra Fialy. Ten sice není proti kandidátům jako takovým, bude ale chtít na oplátku za svůj souhlas získat pro Česko silné portfolio v nové Evropské komisi.
Italská premiérka Meloni kritizuje zejména fakt, že jednání o rozdělení pozic se odehrávala za uzavřenými dveřmi, a to za účasti tří hlavních politických skupin. Evropští konzervativci a reformisté (ECR) zůstali při těchto debatách bez vlivu, nejsou totiž součástí většiny, přestože nyní vše nasvědčuje tomu, že budou třetí nejsilnější stranou v Evropském parlamentu.
Meloni je přesvědčena o tom, že její strana ECR ve volbách uspěla a měla by být součástí rozhodování. V opačném případě podle ní EU nebere v potaz demokratický hlas voličů.
Několik diplomatů EU zdůraznilo, že pro jednotu EU by bylo „konstruktivní“, kdyby se do rozhodování o budoucím vedení institucí zapojilo všech 27 lídrů.
„Nejde o to někoho vyloučit, ale politická realita vzešlá z evropských voleb je potvrzení koalice mezi EPP, S&D a Renew – koalice, do které ECR nepatří,“ uvedl nejmenovaný francouzský úředník z Elysejského paláce před čtvrtečním summitem.
Von der Leyen nepotřebuje podporu všech lídrů EU, stačí jí kvalifikovaná většina. „Není problém, pokud tuto dohodu uzavřeme bez Meloni,“ řekl další unijní diplomat.
I když je politicky citlivé jít proti vůli Itálie, odpor země je většinou vnímán spíše jako vyjednávací taktika než jako otevřené odmítnutí dohody.
„Minulý týden se dohodlo, že dva premiéři z ECR (Meloni a Fiala) se na kompromis budou dívat pozitivně, ale výměnou budou požadovat důležité portfolio v příští Komisi,“ řekl třetí diplomat z EU obeznámený s jednáními.
Oba lídři údajně usilují o významné ekonomické portfolio pro své země, přičemž Itálie také žádá o titul výkonného místopředsedy nebo místopředsedy Komise právě pro reprezentanta ECR.
Podle několika diplomatů EU je pravděpodobné, že dosáhnou svého cíle.
„Myslím však, že by bylo chybné na tomto summitu diskutovat o složení kolegia komisařů,“ uvedl čtvrtý diplomat EU.
Nominaci von der Leyen stále musí potvrdit i Evropský parlament. Pokud by se jí nepodařilo získat potřebnou podporu při hlasování, které se očekává v polovině července, lídři EU budou mít měsíc na to, aby vybrali jiného kandidáta.
Strategická agenda
Lídři EU také mají schválit návrh strategické agendy EU, tedy jakýsi soupis vizí sesbíraný od jednotlivých členských států. Agenda má pomoci příští Evropské komisi připravit její pracovní program na příštích pět let.
Jakmile bude dokument schválen, designovaný předseda či předsedkyně Evropské komise použije tento dokument při vytváření úkolů pro jednotlivé budoucí komisaře. Očekává se, že strategická agenda vyzve EU k většímu posilování konkurenceschopnosti, obranyschopnosti a k přípravám na rozšíření EU o další členské země.
