Musíme se přestat spokojovat s krátkým horizontem a přepnout na investiční, prioritizované a dlouhodobé uvažování, píše v komentáři pro Euractiv.cz Jenda Perla.
Autorem komentáře je Jenda Perla, ředitel byznysové platformy Změna k lepšímu.
Za Změnu k lepšímu jsme na konci listopadu představili čtveřici doporučení českého odpovědného byznysu nové vládě. Úzce vycházejí z loňského dokumentu „Cesty k vyspělému Česku“, které považujeme stále za aktuální – protože mnoho z těchto cest je během na dlouhou trať. Zároveň ale víme, že nově vzniklá nejvyšší česká exekutiva stojí před konkrétním úkolem hned od prvního dne: být schopná naslouchat hlasům byznysu a posunout Česko ke skutečně vyspělé zemi. Proto jsme představili čtyři krátká doporučení.
Stabilita a předvídatelnost jako základ investic
Česká republika si v době globální ekonomické transformace nemůže dovolit luxus nepromyšlené improvizace. Zatímco Evropská unie pod vlivem zpráv Maria Draghiho a Enrica Letty chystá nový víceletý finanční rámec po roce 2027 zaměřený na masivní podporu konkurenceschopnosti, my doma stále „látáme“ rozpočet z roku na rok a jednotlivé rozpočtové položky převážně posuzujeme prismatem „co to hodí či nehodí příští rok“. Tento přístup vysílá strategickým investorům signál nejistoty.
V doporučeních nové vládě i v dokumentu Cesty k vyspělému Česku jasně deklarujeme, že soukromý kapitál je připraven transformaci podpořit jakožto příležitost, ale čeká na přehledné podmínky a odstranění překážek. Bez jasného dlouhodobého plánu nedokážeme efektivně absorbovat evropské prostředky ani mobilizovat soukromé zdroje. Jak ukazuje i Atlas dekarbonizace od organizace Fakta o klimatu, který byl na konferenci Vyspělé Česko pokřtěn, transformace energetiky a průmyslu vyžaduje předvídatelné regulatorní prostředí, aby firmy mohly plánovat na dekády dopředu. Pokud stát nedokáže garantovat směr a synchronizovat se s evropským investičním cyklem, stane se pro nás zelená transformace nákladem, nikoliv investiční příležitostí. Musíme přestat improvizovat a začít strategicky prioritizovat.
Pokud má tedy Česko uspět v transformaci ekonomiky, potřebujeme jasný směr a předvídatelnost – nejen v makroekonomice, ale i v přístupu státu k investicím. Proto říkáme naprosto přímo: V ČR je třeba zajistit víceleté rozpočtování a dlouhodobé investiční rámce.
Nehledáme třístou státní strategii do šuplíku. Potřebujeme, aby stát uměl určovat priority, držet směr a vyhodnocovat dopad.
Role státu? Budovat infrastrukturu, ne drobit dotace
Role státu v 21. století není v tom, aby drobil prostředky do tisíců jednorázových dotací na malé projekty. Jeho rolí je postavit pevnou kostru, na které může byznys růst a společnost dlouhodobě prosperovat. V kontextu vyjednávání o novém rozpočtu EU musíme opustit „drobečkovou politiku“ a začít koncentrovat zdroje do strategické infrastruktury, která má skutečný multiplikační efekt.
Co to znamená v praxi? Již zmiňovaný Atlas dekarbonizace varuje, že elektrifikace dopravy, průmyslu a budov zvýší spotřebu elektřiny v ČR o 50–90 %. Abychom tento nápor zvládli, musí stát prioritně investovat do modernizace přenosových soustav a digitalizace řízení energetiky. Bez těchto „tvrdých“ investic do sítí, po kterých voláme i my v rámci Cest k vyspělému Česku, vzniknou úzká hrdla, která zablokují jakýkoliv rozvoj. Stát musí zajistit hardware – dráty, trubky a datové sítě. To je ta nejlepší podpora pro firmy, které už si s konkrétními inovacemi poradí samy, pokud jim k tomu stát připraví funkční hřiště.
Evropská unie právě nyní vstupuje do klíčové fáze vyjednávání o podobě víceletého finančního rámce (MFF) po roce 2027. Ten určí, jaké priority a investice budou formovat evropskou ekonomiku na dalších sedm let a jakou pozici v ní zaujme Česká republika. Zda se nový evropský rozpočet stane příležitostí pro český byznys a budeme si schopni sáhnout až na 360 miliard, které mohou pomoci českým podnikům inovovat, městům modernizovat energetickou infrastrukturu a celé zemi urychlit přechod k nízkouhlíkové ekonomice, se rozhoduje právě nyní.
Na tyto finance dosáhneme jen tehdy, pokud dokážeme nabídnout silnou, pragmatickou průmyslovou vizi a životaschopné projekty. Projekty, které ukážou, že Česká republika nemusí jen reagovat na evropské regulace, ale využít ekonomickou transformaci jako skutečnou příležitost v globálním měřítku.
Podpořme odvětví a obory, ve kterých můžeme být silní
Třetí doporučení vychází přímo z dat i reality trhu. Na aktualizované Mapě příležitostí od 2. ekonomické transformace, na níž jsme se ve Změně k lepšímu podíleli, vidíme jasně, že Česko má silný potenciál v průmyslech čistých technologií – a Net-Zero Industry Act nám dává nástroje, jak jej využít.
Pokud je uchopíme správně, posílíme segmenty, které umí škálovat, exportovat, inovovat a vytvářet pracovní místa budoucnosti. V opačném případě zůstaneme jen subdodavatelskou ekonomikou bojující o cenu práce a o přežití.
Snaha o zachování „business-as-usual“ znamená stagnaci a promarněné příležitosti. Úzká hrdla evropského i tuzemského rozvoje známe: dlouhodobě vysoké ceny energií brzdící „zelené“ investice, napětí mezi ambiciózními emisními cíli a reálnými technologickými možnostmi některých odvětví, dilema, zda veřejné peníze směřovat spíše do záchrany stávajících sektorů nebo do nových oborů, složitost financování inovací s vyšší mírou rizika, nízké povědomí o biomateriálech a bioekonomice v byznysu a také to, že zkušenosti z členských států se do evropské debaty dostávají jen z části ekonomiky – často té, která nechce nic měnit. To vede k pomalému úpadku.
Vedle toho data ukazují, že zelená transformace není „evropský výmysl“, ale globální megatrend, ze kterého stále více profituje Čína, USA, Indie i zbytek Asie. Celosvětově nejvíce pak rostou investice do čisté energie. Na toto prostředí musíme reagovat co nejdříve, než nám příležitosti transformace zmizí za horizontem úplně. V první řadě to znamená umět prioritizovat.
Naštěstí víme, kde leží odrazové můstky pro to, aby se Česko stalo zeleným tygrem Evropy i světa. Podle Harvard’s Growth Lab se Česká republika umístila na 3. místě na světě hned za Japonskem a Německem v dodávkách a výrobě komponentů pro technologie snižující emise: od tepelných čerpadel po součástky do elektromobilů.
Vyplatí se jednat včas a sebevědomě
Čtvrté doporučení apeluje na včasné a cílenější investice do dekarbonizace. Tento přístup je totiž pro ČR levnější než čekání a pasivita. Čekání je často maskované „rozumností“, ale ve skutečnosti je to drahá strategie. Náklady na nečinnost se odrazí v dražších energiích, odložené modernizaci, ztracených investičních příležitostech i v oslabení konkurenceschopnosti.
A stejně tak platí, že v evropské debatě je potřeba změnit tón i cíl. Místo snah o zdržování legislativy, jak vidíme opakovaně na příkladu EU ETS2, bychom měli vědět, co konkrétně potřebujeme k úspěchu, a aktivně si o to říkat – sebevědomě, srozumitelně a s promyšleným dlouhodobým cílem.
K tomu ale potřebujeme domácí úkoly: jasné domácí priority a dobrou přípravu, abychom mohli na evropské úrovni efektivně čerpat prostředky, které tuto transformaci umožní. A také odvahu přiznat si realitu: za zpožďování či zmírnění již jednou dohodnutých pravidel se nevyplatí bojovat, když nám mezitím ujíždí globální vlak. Protože ten vlak neřídí „Brusel“ – řídí ho inovace a nové technologie, investice, trhy a globální konkurence. A my se musíme přestat spokojovat s krátkým horizontem a přepnout na investiční, prioritizované a dlouhodobé uvažování.