Českému předsednictví v Radě EU se daří v Bruselu předvádět doslova diplomatické majstrštyky. Zatímco ještě na podzim byla dohoda na zastropování cen plynu spíše na úrovni snů, Maďaři blokovali sankce i pomoc Ukrajině, dnes se dříve nemyslitelná opatření stávají realitou. Dokud není vše podepsáno a schváleno, nic není jisté, dohoda na klíčových bodech je ale na stole.
Balíček. Právě tak zní klíčové slovo českého předsednictví v Radě EU. V bruselské hantýrce to znamená, že se propojí více legislativních návrhů, na kterých není shoda, v jeden celek – ten se buď schválí, anebo se celý potopí. Druhý scénář je však pro všechny země často bolestivější než první, dohoda je proto přijatelnější varianta.
České předsednictví kouzlo balíčků odhalilo a nebojí se ho použít.
Příkladem je schvalování finanční pomoci pro Ukrajinu ve formě půjčky ve výši 18 miliard eur. Maďarsko bylo proti, přijetí pomoci se proto připoutalo k otázce zmrazení evropských fondů, na které měla mít země nárok. Do balíčku navíc české předsednictví přidalo hlasování o minimální korporátní dani ve výši 15 procent a schválení maďarského plánu obnovy. Maďarsku tak nezbývalo nic jiného, než schválit jak pomoc Ukrajině, tak i dříve odmítanou korporátní daň, jinak by ohrozilo svou ekonomiku.
Odpůrcem korporátní daně bylo i Polsko, které ještě ve čtvrtek ráno přijetí balíčku blokovalo. V polském zájmu však bylo schválení pomoci Ukrajině a také prodloužení a zpřísnění sankcí EU vůči Rusku, nakonec tedy i tato země přikývla. Česko si tak ve čtvrtek večer připsalo další úspěch v podobě dohody velvyslanců na devátém sankčním balíčku vůči Rusku.
České předsednictví podobně přistupovalo i k energetickým otázkám. I zde se ale daří na poslední chvíli lámat ledy. Ve dnech, kdy běží hned několik jednání paralelně a na různých úrovních – od velvyslanců přes ministry po premiéry a prezidenty – to není nic jednoduchého.
Premiéři a prezidenti na čtvrtečním jednání Evropské rady vyzvali ministry zodpovědné za energetiku, aby na svém dalším jednání v pondělí (19. prosince) dokončili práci na zastropování cen plynu. V podstatě zbývá už jen stanovit konkrétní výši stropu – ta by se měla pohybovat mezi 170 a 200 eur za megawatthodinu, na doladění detailu musí zapracovat právě ministři. Původní návrh Evropské komise přitom počítal s částkou 275 eur za megawatthodinu.
Pokud se ministři v pondělí skutečně dohodnou, což zatím diplomatické zdroje naznačují, bude to znamenat nejen další úspěch předsednictví, ale i ukázku toho, že německá pozice nemusí na evropské úrovni vždy zvítězit. Právě Německo totiž od počátku plán cenových stropů na plyn odmítalo. České předsednictví již avizovalo, že je připravené návrh přijmout i bez souhlasu Berlína, většinový souhlas k tomu má.
Kromě cenu na plyn by měli ministři potvrdit také princip solidarity založený na lepší koordinaci nákupů plynu – jinými slovy, členské země EU by si neměly při nákupech klíčové komodity konkurovat a měly by si pomáhat v případě výpadků dodávek. Dalším bodem ke schválení je urychlení výstavby energetické infrastruktury. A zde se skrývá další prvek balíčkové metody. Němci totiž po urychlení výstavby touží, podobně jako jiné státy usilují o zavedení stropů na ceny plynu.
Dokud však není legislativa podepsána, nic není jisté. Čeští diplomaté se o tom ostatně přesvědčili tento týden, kdy jim nečekaně zkomplikovalo situaci již zmiňované Polsko. Předsednictví avizovalo dohodu na balíčku kolem finanční pomoci Ukrajině bez toho, aby mělo vyřešenou potřebnou písemnou proceduru, což se ukázalo, jako komunikační chyba.
Zatím se však zdá, že všechno je na dobré cestě. Do konce předsednictví nicméně zbývají ještě dva týdny, šampaňské tak – slovy ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely – ještě raději nechme v lednici.