Kolik z evropských fondů ČR získává a kolik k nim ještě přidává ze svého?

Z evropských fondů míří do ekonomik zemí značný objem prostředků, který je však na národní úrovni zapotřebí doplnit ještě o další peníze. Jakými pravidly se toto spolufinancování řídí a kolik doplácí ČR?Autor článku je zaměstnancem Ministerstva financí. Když na mimořádném zasedání Evropské rady v červenci 2020 nalezly státy shodu ohledně unijního rozpočtu pro období 2021-2027, kohezní politika začala získávat reálné obrysy. Členské země tak dostaly odpověď na dvě stěžejní otázky: kolik prostředků jim bude z unijního rozpočtu přiděleno a kolik dalších peněz k nim ještě budou muset přidat ze svého. Vedle alokací z kohezní obálky byly totiž na jednání odsouhlaseny i maximální procentuální míry, do výše kterých bude rozpočet na financování unijních priorit přispívat. Ke spokojenosti čistých příjemců, tedy zemí, které z rozpočtu více čerpají, než do něj odvádějí, byly podmínky stanoveny příznivěji, než se na počátku vyjednávání o podobě kohezní politiky pro roky 2021 až 2027 zdálo. Míry příspěvku z evropského rozpočtu, které se přímo odvíjí od ekonomické úrovně regionu, budou mít pro budoucí programové období následující podobu. Pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus a Fond pro spravedlivou transformaci platí, že evropský rozpočet bude přispívat 85 % v méně rozvinutých regionech (HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU), 70 % v přechodových regionech (HDP na osobu mezi 75 % až 100 % průměru EU) a 40 % ve více rozvinutých regionech (HDP na osobu více než 100 % průměru EU). Pro Fond soudržnosti je míra stanovena ve výši 85 % bez ohledu na kategorii regionu a na aktivitách podporovaných v rámci přeshraniční spolupráce se bude unijní rozpočet podílet do výše 80 %.Zatímco v programovém období 2014-2020 byly českou optikou relevantní pouze procentuální míry pro méně rozvinuté a více rozvinuté regiony, nově budou v důsledku zvyšující se ekonomické úrovně regiony NUTS 2 Jihozápad, Jihovýchod a Střední Čechy spadat do kategorie přechodových, a struktura financování tak bude oproti minulosti mírně komplexnější.

Počítá se každá koruna

Když přijde na řadu nastavení národního spolufinancování, nejedná se ve své podstatě o nic jiného, než o to určit, do jaké míry se bude do financování evropských projektů zapojovat sám příjemce a do jaké státní rozpočet, případně rozpočty místních samospráv nebo jiné veřejné zdroje, pokud vůbec. Přístup si přitom může členská země zvolit jakýkoliv. V extrémním případě, vzhledem k tomu, že Evropská komise pouze bez bližšího upřesnění zajištění dodatečných prostředků na národní úrovni požaduje, nemusí být pravidla národního spolufinancování upravena nijak. To však není případ České republiky, a tak stejně jako v předchozím programovém období vzniknul i pro roky 2021 až 2027 dokument, který pravidla národního spolufinancování evropských fondů v České republice upravuje.

Proč členské země nemohou utrácet evropské prostředky dle libosti a proč je to dobře?

Co jsou pravidla spolufinancování zač

Pravidla spolufinancování připravuje v úzké spolupráci se všemi subjekty zapojenými do čerpání evropských fondů Ministerstvo financí, přičemž jejich finální podobu schvaluje vláda. Jsou závazná a právě na základě nich řídicí orgány, zpravidla ministerstva zodpovědná za implementaci některého z operačních programů, stanovují poměry zdrojů financování projektů při vyhlašování výzev pro uchazeče o dotaci. Míry jsou stanovovány jako minimální pro příjemce a maximální pro státní rozpočet. Řídicí orgány tak mají určitý manipulační prostor pro zohlednění specifik svých programů.

Evropské fondy v praxi: Co je to pravidlo N+3 a jak si v jeho plnění Česko vede?

O čem jsou, z čeho vycházejí a o co se opírají

Rozřazovacím testem, jestli a případně do jaké výše ze státního rozpočtu spolufinancovat, prošly projekty, na kterých má stát eminentní zájem a které by bez jeho příspěvku vznikaly jen těžko, případně by nebyly realizovány vůbec. Trochu zjednodušeně řečeno se tak státní rozpočet bude podílet na financování v případě projektů organizačních složek státu, projektů v oblasti vzdělávání a výzkumu (mateřské, základní, střední a veřejné vysoké školy společně s veřejnými výzkumnými institucemi), veřejně prospěšné činnosti a také u projektů obcí a krajů. Zbylí příjemci, zejména podnikatelské subjekty, státní podniky a nestátní neziskové organizace, projekty kterých nejsou zaměřeny na veřejně prospěšnou činnost, příspěvek ze státního rozpočtu neobdrží. Jaké faktory byly pro stanovené míry nakonec určující? Je jich několik. A jak už to tak bývá, navzájem spolu souvisí a ovlivňují se. Prvním je přesvědčení o tom, že žádný projekt by neměl být ze sta procent financován z veřejných zdrojů. Příjemce zapojením vlastních prostředků, byť i třeba pouze v minimální míře, deklaruje svoje přesvědčení o smysluplnosti projektu a v případě, že je vlastní podíl příjemce financován z úvěru poskytnutého bankou, dokazuje i určitou životaschopnost projektu, když částečně prošel zkouškou trhu. Současně je však zapotřebí zohlednit i reálné finanční možnosti každého příjemce. Pokud příjemce vlastními zdroji nedisponuje, není možné je po něm požadovat. Řídicí orgány proto mohou v odůvodněných případech snížit podíl příjemce na národním spolufinancování až na 0 % v případech, kdy se jedná o nezbytné celospolečensky prospěšné aktivity, u kterých se očekává nízká absorpční kapacita a které by jinak musel financovat stát. Za touto formulací se schovávají zejména projekty soukromoprávních subjektů vykonávajících veřejně prospěšnou činnost v oblasti sociálního začleňování, znevýhodněných osob nebo osob se zdravotním postižením.

Evropské fondy v praxi. Jak ČR čerpá miliardy z rozpočtu EU?

Další faktor, který bylo zapotřebí zohlednit, je skutečnost, že někteří příjemci nemají z podstaty své činnosti na ekonomickou úroveň regionu, ve kterém se nachází, žádný vliv, a neměly by se tak na spolufinancování podílet oproti typově stejným příjemcům v jiné míře pouze z toho důvodu, že se nacházejí v méně rozvinutém, respektive přechodovém nebo více rozvinutém regionu. Základní škola v Pardubicích (s příspěvkem Evropské unie 85 %) se tak bude podílet na financování projektu stejnou měrou jako základní škola v Brně (s příspěvkem Evropské unie 70 %) nebo v Praze (s příspěvkem Evropské unie 40 %) a zbylou část dofinancuje státní rozpočet.

České školství je závislé na evropských dotacích

Princip dorovnání, spočívající právě v dorovnání sníženého příspěvku EU prostředky ze státního rozpočtu, v důsledku kterého se bude příjemce podílet na spolufinancování projektu vždy ve stejné míře bez ohledu na to, v jakém regionu bude projekt realizován, bude uplatněn u příjemců v oblasti vzdělávání, výzkumu, veřejně prospěšné činnosti a částečně i v případě krajů a obcí. K tomu je ještě zapotřebí dodat, že zatímco Evropská unie nastavuje pravidla kohezní politiky na úrovni regionů soudržnosti (úroveň NUTS 2), v České republice jsou skutečnými územně samosprávními jednotkami kraje (úroveň NUTS 3). A v tomto rozlišení platí, že i když by Královéhradecký a Zlínský kraj svoji ekonomickou úrovní spadaly do kategorie přechodové, na úrovni NUTS 2 se řadí do méně rozvinutých. A naopak je tomu zase v případě Jihočeského kraje a Vysočiny. Na úrovni NUTS 2 se řadí do přechodových, přestože jako kraje spadají do méně rozvinutých. Další důvod, proč u vybraných příjemců snížený příspěvek z EU dorovnávat.Cílem těchto a dalších faktorů je zajistit takové podmínky pro příjemce, aby byla pro čerpání evropských prostředků zajištěna dostatečná absorpční kapacita. Přestože bylo České republice ve srovnání s předchozím programovým obdobím přiděleno relativně méně prostředků, stále je jich velké množství (alokace pro Česko je přibližně 21 mld. eur), a tak je pro dostatečný počet kvalitních projektů zapotřebí vytvořit vhodné podmínky. Pravidla tak například zohledňují i to, že malé obce nemají ve srovnání s těmi většími dostatečnou kapacitu na projektovou administraci, a tak je jejich podíl u projektů financovaných z Evropského sociálního fondu plus 5 %, zatímco u větších obcí 10 %.

Na míru

Z pohledu příjemce tak mají výsledné minimální míry spolufinancování následující podobu. V oblasti vzdělávání a výzkumu se bude příjemce podílet v minimálním rozmezí 5 až 10 %, u soukromých subjektů realizujících veřejně prospěšnou činnost bude spoluúčast příjemce 5 % a s výjimkou více rozvinutého regionu v podobě hl. města Prahy je minimální podíl příjemce u obcí a krajů stanoven na 5 až 15 %. Zbylé výdaje projektu jsou hrazeny ze státního rozpočtu a rozpočtu Evropské unie. V případě projektů, u kterých bude příjemcem přímo hl. město Praha či jeho městské části, se bude státní rozpočet podílet do výše 10 % u Evropského fondu pro regionální rozvoj a 15 % u Evropského sociálního fondu plus. Zbylou část národního spolufinancování bude hradit hlavní město. Výjimkou jsou školy, jejichž zřizovatelem je sice Praha nebo její městská část, ale u kterých se uplatní princip dorovnání, a jejich podíl na národním spolufinancování tak bude 5 až 10 % s tím, že zbylou část výdajů projektu dofinancuje státní rozpočet.