Evropský plán REPowerEU nastavil nový směr – odklon od ruských fosilních paliv, rozvoj obnovitelných zdrojů a vyšší energetickou účinnost. Česko v tomto procesu dosáhlo hmatatelného pokroku, zároveň ale naráží na limity domácí energetické politiky.
Text vznikl v rámci Bezpečnostní akademie Centra pro informovanou společnost. Autorkou je Kristýna Hrušková.
Ruská invaze na Ukrajinu zastihla Evropu nepřipravenou, a to i v oblasti energetiky. Růst cen plynu a elektřiny v roce 2021, umocněný cíleným omezováním dodávek plynu ze strany Ruska, postupně přerostl v energetickou krizi. Zpětně lze tyto události interpretovat jako součást příprav Ruska na ozbrojený konflikt, kdy byly dodávky plynu využity jako geopolitický nástroj s cílem oslabit schopnost Evropy reagovat.
Evropě se podařilo tuto krizi zvládnout, významně redukovat spotřebu a najít alternativní dodavatele. Krize přinesla potřebu přehodnotit energetickou bezpečnost a již na jaře 2022 představila Evropské komise plán REPowerEU, který vychází z cílů „Fit for 55“ a představuje krátkodobou i dlouhodobou strategii, jak se vypořádat s novou geopolitickou realitou.
REPowerEU staví na třech pilířích – diverzifikovat exportní země, urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) s cílem snižovat poptávku po fosilních palivech a zvyšovat energetickou účinnost a energetické úspory.
Implementaci klíčového pilíře REPowerEU, tedy omezování závislosti na ruských fosilních palivech, lze v Česku hodnotit pozitivně. To je možné i díky koordinovaným krokům na úrovni vlády, ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), EU a dalších aktérů. Evropské společné nákupní platformy významně rozšířily přístup k dodavatelům, zatímco posílení kritické infrastruktury umožnilo rychlejší připojování nových zdrojů.
Přestože v době vypuknutí krize patřila ČR mezi státy s vysokou závislostí na ruském plynu a ropě, měla závislost primárně podobu dodávek a nikoli limitů infrastruktury či schopnosti fyzické přepravy. Nikdy nedošlo k bezprostřednímu ohrožení energetických dodávek, krize byla pouze ekonomická. Již v devadesátých letech si ČR zajistila diverzifikaci tranzitu plynu a možnost jej fyzicky přepravit ze západu. Co se dodávek ropy týká, tak díky rozšíření ropovodu TAL, uvedeného do provozu v dubnu 2025, je ČR plně zásobována ropou z IKL.
Klíčovým aspektem REPowerEU je podpora stavby OZE. Od roku 2022 nastal v ČR výrazný posun v legislativní úpravě. V roce 2023 byl schválen „Lex OZE II“, jehož hlavním přínosem je zavedení možnosti sdílení elektřiny a rámec pro komunitní energetiku. U konce legislativního procesu je i „Lex OZE III“, jehož klíčové přínosy lze shrnout pojmy akumulace, agregace a flexibilita. Zároveň je třeba zmínit, že tato legislativa představuje zpožděnou implementaci evropské směrnice 2019/944 o pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která měla být přijata již před čtyřmi lety.
Zvyšující se podíl OZE zásadně mění principy fungování energetické sítě. Tyto zdroje přinášejí nové nároky na vyrovnávání, zvyšují míru decentralizace a zapojují do systému širší spektrum aktérů. Na rozdíl od tradičního modelu, založeného primárně na předvídatelných zdrojích, vyžaduje současný vývoj zcela odlišný způsob uvažování i řízení celého sektoru.
Pro další úspěšný rozvoj energetické transformace je nezbytné, aby politická reprezentace a odpovědné instituce jasně definovaly priority a cíle sektoru. Současná česká energetická politika se potýká s několika zásadními strukturálními slabinami, mezi které patří nejednotný přístup, nejasně formulované cíle a nedostatek politické vůle k implementaci přijatých strategií. Existuje sice řada koncepcí a návrhů, ale často chybí závazná rozhodnutí, která by umožnila systematický rozvoj nejen OZE. Implementace rozsáhlých opatření vyžaduje odpovídající administrativní kapacity a koordinaci mezi institucemi. MPO musí hrát klíčovou roli v koordinaci reforem, prosazování novely zákonů, přípravě dotačních výzev a podpoře rozvoje infrastruktury OZE.
V oblasti komunikace je vhodné vytvořit dlouhodobou strategii s jasně definovanými cíli. Tato strategie by měla být srozumitelná pro všechny zainteresované strany, včetně veřejnosti, investorů i samospráv. Důležitou roli musí hrát také obce, které by měly aktivně komunikovat s obyvateli o výhodách místních projektů a podporovat komunitní energetiku.
Závěrem lze konstatovat, že energetická transformace ČR v rámci REPowerEU je na správné cestě, ale její úspěch závisí na jasném, koordinovaném a stabilním přístupu všech zainteresovaných aktérů.