Evropa nehraje v ochraně klimatu sólo. Tlak na Rusko a Čínu přináší drobné úspěchy

Zelená dohoda pro Evropu schválená předsedy vlád zemí sedmadvacítky vyšvihla Evropskou unii do čela globálních snah o snižování emisí. Do roku 2050 by podle ní měla EU vypouštět jen takové množství emisí, které je schopna pohltit. Evropa tak chce přispět ke světové snaze zpomalit globální oteplování. Ve svém úsilí přitom rozhodně není sama, jak jí někdy mnozí politici vyčítají. „Je to jedině EU se svým zhruba 9% podílem na celosvětové produkci CO₂, kdo chce podniknout drastický krok k omezení své uhlíkové stopy,“ prohlásil český premiér Andrej Babiš na summitu COP26 v Glasgow. Babiš přitom dodal, že EU nemůže dosáhnout ničeho, pokud se k ní nepřipojí největší znečišťovatelé, jako jsou Spojené státy nebo Čína. Právě USA představovaly pro globální snahy o ochranu klimatu velký oříšek. „V minulosti to byly především Spojené státy, které s administrativou Donalda Trumpa odstoupily od Pařížské dohody a které se v posledních čtyřech letech EU snažila znovu přesvědčit k návratu k jednacímu stolu,“ sdělil redakci Tomáš Petříček, ředitel Progresivního analytického centra a bývalý ministr zahraničí ČR. A návrat se opravdu uskutečnil. Současný prezident Joe Biden krátce po svém nástupu do úřadu oznámil, že Spojené státy do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů na polovinu. Do roku 2050 by se pak měly stát stejně jako EU uhlíkově neutrální. Problémem však nadále zůstává Čína, která nejenže staví nové uhelné elektrárny, ale navíc není v naplňování klimatických ani jiných závazků spolehlivým partnerem. „Dnes je určitě nejzásadnější, aby větší podíl odpovědnosti převzala Čína, která je v současnosti největším znečišťovatelem. V jejím případě je patrné, že si v rostoucí míře možné dopady klimatických změn uvědomuje a bude jednat ve vlastním zájmu,“ podotkl bývalý šéf české diplomacie. EU s Čínou jednají o otázkách ochrany klimatu již více než 15 let, v současné době ve formátu tzv. Environmentálního a klimatického dialogu, který vedou vysoce postavení představitelé obou stran. Letos se jednání uskutečnilo mezi evropským komisařem Fransem Timmermansem a čínským vicepremiérem Chan Čengem hned dvakrát. „Čína bude přísně kontrolovat projekty vyrábějící energii z uhlí a striktně zvýší limity na spotřebu uhlí během svého čtrnáctého pětiletého plánu. Během patnáctého pětiletého plánu pak uhlí odstaví,“ prohlásil Čeng po říjnovém setkání s Timmermansem. Přislíbil také, že Čína pomůže rozvojovým zemím se zaváděním nízkoemisních technologií a že přestane financovat uhelné projekty v zahraničí. Letos v dubnu se vzájemná spolupráce v otázce investic a ochrany klimatu posunula poté, co Čína ohlásila, že sladí svůj klasifikační systém, tzv. taxonomii, s tím evropským. „Standardizace v oblasti zelených financí s globálními partnery by měla být prioritou čínské centrální banky v příštích pěti letech,“ řekl šéf Čínské lidové banky I Kang. Oznámení přišlo několik dní po vydání nových unijních pravidel, podle kterých musí investoři hlásit všechny negativní environmentální a sociální dopady svých investic. Příkladem unijní angažovanosti a podpory čínské klimatické politiky je i pomoc s koncipováním vlastního čínského systému emisních povolenek (ETS), který začal fungovat v červnu letošního roku. Svou roli sehrálo zejména Německo, když poskytlo Číňanům svoji expertízu. Podle kritiků je však systém nastaven nedostatečně ambiciózně, mezi jeho nedostatky patří problematický způsob monitoringu emisí a nízká cena povolenek. Například tuna CO2 na čínském trhu je více než osmkrát levnější než ta v EU. Jednání mezi EU a Čínou jsou v posledních měsících čím dál intenzivnější. Timmermans před summitem v Glasgow hovořil také s čínským vyjednavačem pro klima Siem Čen-chuaem. Pro EU to byla poslední příležitost, jak na Čínu před summitem zatlačit a donutit ji k ambicióznějším krokům. Sám čínský prezident Si Ťin-pching se totiž summitu nezúčastnil, za což se stal terčem mezinárodní kritiky.

Tlak na Čínu a Rusko se spolu se summitem COP26 stupňuje. Jak si vedou v ochraně klimatu?

Rusko uznává, že změna klimatu je problém

Přimět Čínu k naplnění závazků nebude jednoduchým úkolem, Evropa by však neměla směřovat veškeré diplomatické snahy pouze do Pekingu. „Nesmíme zapomínat na další aktéry, jako jsou Rusko, ropné státy Zálivu nebo Austrálii, které zatím nepřichází s dostatečně ambiciózními národními příspěvky k dosažení cílů z Paříže. Na tyto země by se měla evropská klimatická diplomacie zaměřit,“ doporučil Petříček. Rusko bude podobně jako Čína pro evropskou zelenou diplomacii těžkou zkouškou. Ruský prezident Vladimir Putin se podobně jako jeho čínský protějšek do Glasgow nedostavil. Vztahy mezi EU a Ruskem jsou zároveň těšně nad bodem mrazu. Ochrana klimatu je ale jednou z mála oblastí, kde existuje potenciál pro spolupráci. Platí to zejména v posledních dvou letech, kdy ruští vládní představitelé v čele s prezidentem Putinem začali postupně připouštět existenci klimatické změny a s ní spojené hrozby. Ruská společnost postupně upouští od rozšířené představy, že boj proti klimatu je „něco ze Západu“ a že Zelená dohoda pro Evropu je pouze nástroj EU, jak prosadit vlastní ekonomické zájmy. Konkrétní ruské kroky sice přicházejí jen pomalu, Putin nicméně přislíbil, že Rusko se stane do roku 2060 klimaticky neutrální zemí. I v ruské klimatické politice hrají svou roli zelené investice. Rusko má v oblasti obnovitelných zdrojů obrovský potenciál, jež se postupně dostává do hledáčku evropských energetických hráčů. Italská společnost ENEL v současnosti investuje do výstavby větrných elektráren napříč Ruskem, v Murmanské oblasti či u pobřeží Azovského moře. Rovněž evropské firmy, jež jsou zainteresovány v těžbě fosilních zdrojů v Rusku, v současnosti hledají cesty na ozelenění svých ekonomických aktivit. Bývalá klimatická poradkyně Kremlu Dinara Gershinková v tomto ohledu přiznala, že mezinárodní tlak v otázce boje proti klimatické změně, a zejména ten od zahraničních investorů, byl „opravdovou pákou”, jež donutila ruskou vládu v posledních dvou letech podniknout kroky k omezení emisí.

Zelené dluhopisy jdou v Evropě na dračku. Zlepšují image a pomáhají s ochranou klimatu

Summit COP26 není zbytečný

Přestože summit v Glasgow zůstal bez účasti Putina a Si Ťin-pchinga, kteří tím vyslali do světa negativní signál, globální snaha snižovat emise je čím dál viditelnější napříč hranicemi a kontinenty. „Povědomí o potřebě snížit emise skleníkových plynů obecně roste. Nejen v EU, jejíž podíl na světových emisích dlouhodobě klesá a určitě sama situaci nevyřeší, ale i v zemích, jako jsou Čína a Indie,“ uvedl Petříček. Podle exšéfa české diplomacie ke zvyšování povědomí přispívá jak aktivní role EU, tak i fakt, že klimatické změny již začaly dopadat i na země, které dosud problém bagatelizovaly. Příkladem mohou být rozsáhlé požáry, dlouhá suchá období nebo extrémní vichřice v oblastech, kde dosud nebyly běžné. „Co se klimatických jednání týče, tak asi nelze očekávat, že spasí všechno, ale před nimi roste tlak na hlavní znečišťovatele, aby začali dělat víc. Určitě to není ztráta času a peněž,“ uvedl Petříček na dotaz, jak hodnotí smysluplnost klimatických summitů, jako je aktuální COP26 v Glasgow. Jednání na vrcholné úrovni podle Petříčka mohou přinášet konkrétní pozitivní výstupy. Příkladem je dohoda o ochraně lesů nebo o snížení emisí metanu. Summit také znamenal zásadní obrat v pozici dalšího výrazného emitenta – Indie. Po dlouhotrvajícím mezinárodním tlaku se největší demokracie světa překvapivě přihlásila ke klimatické neutralitě. Měla by se jí snažit dosáhnout do roku 2070. Indický premiér Narendra Modi, který do summitu stanovení neutrality odmítal, oznámil spolu s ní i pět dalších konkrétních cílů, tzv. elixírů, indické klimatické strategie. Konkrétně se jedná o zvýšení energetické kapacity z nefosilních zdrojů na 500 gigawattů, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na 50 %, snížení uhlíkové náročnosti ekonomiky o 45 % a celkové snížení uhlíkových emisí o jednu miliardu tun. Mezinárodní tlak zapůsobil například i na Brazílii. Dosud závazky Brazílie výrazně zaostávaly za zbytkem světa. Země na minulém summitu v Paříži ohlásila klimatickou neutralitu do roku 2060, což mnoho kritiků, vzhledem k obrovským kapacitám amazonských pralesů pohlcovat CO₂, označilo za neambiciózní. Evropský komisař pro životní prostředí Virginijus Sinkevicius prohlásil, že: „EU i zbytek světa čeká od Brazílie mnohem víc.“ Americká administrativa Joea Bidena nakonec letos na Brazílii vyvinula takový tlak, kterému prezident Jair Bolsonaro částečně ustoupil a ohlásil za cíl klimatické neutrality již rok 2050, tedy stejný jako EU a USA. Ambice tedy na globální úrovni nechybí. Problémem bude jejich postupné naplňování, které bude muset být doprovázeno mnohdy nepopulárními rozhodnutími. Výzvou to bude nejen pro Čínu, Rusko či Brazílii, ale i pro samotné členské státy EU, včetně Česka. Přestože Česko na mezinárodním poli zdůrazňuje, že ke snižování emisí musí přispět především největší znečišťovatelé, samo se zatím nijak aktivně nesnažilo k tomu problematické partnery přimět. Premiér Babiš místo toho summit v Glasgow využil k tomu, aby kritizoval Zelenou dohodu pro Evropu, čímž podle kritiků podryl společnou evropskou pozici. Od neziskové organizace Climate Action Network si za svůj projev dokonce odnesl anticenu Fosilie dne.