Rád bych řekl něco pozitivního, ale bohužel to nejde. Z našeho pohledu je smlouva příšerná, říká Milan Starec v rozhovoru pro server EURACTIV.cz.
Milan Starec je členem Sousedského spolku Uhelná, obce, která leží v bezprostřední blízkosti dolu Turów. Právě proti jeho rozšiřování se spolek staví, a podílí se proto na různých krocích, které k omezení činnosti dolu vedou.
Kdy jste se dozvěděl, že je dohoda o Turówu připravená k podpisu?
Asi stejně jako všichni, ze zpravodajství ČT24. Ráno jsme se dozvěděli, že do Prahy letí pan premiér Morawiecki, a v tu chvíli nám bylo jasné, že to asi není náhoda – že sem letí kvůli smlouvě. A pak to pan premiér Fiala ohlásil na tiskovce.
Takže s Vámi vláda podpis nijak nediskutovala – ani se spolkem Společně pro vodu, ani obcemi Libereckého kraje?
Ne, vůbec ne. Nula, žádná komunikace.
Jak vnímáte dohodu v téhle podobě, v jaké byla uzavřená?
Já bych strašně rád řekl něco pozitivního, protože několik měsíců jenom nadáváme. Do poslední chvíle jsem doufal, že něco pozitivního najdu, ale bohužel nic. Pořád se točíme na pětníku kolem těsnící clony, která je prostě o dva kilometry někde jinde, byla navržená, aby zatěsnila důl před unikající vodou z toho směru – ale to je jiná voda, než je ta naše.
Klíčový problém ale je, že máme špatně nastavené hodnocení těsnosti clony. Co se pořád snažím vysvětlit, je, že clona může těsnit, ale přesto ta naše voda může unikat. Clona tedy bude těsnit, ale úplně jinou vodu. To je jako když budu mít dvě díry ve dveřích a bude mi tam pronikat voda, a já utěsním jednu z těch děr, tak tou druhou dírou bude pořád ta druhá voda unikat.
Je pro mě nepochopitelné, že česká strana na tohle přistoupila, protože je jasné, že vodní zdroj Uhelná, kde čerpáme všichni vodu a která zásobila také Hrádek (Hrádek nad Nisou – pozn. red.) a Oldřichov, pravděpodobně o tu vodu přijde. A může se to stát během několika let. Do té doby ty vodovody nikdo nepostaví. A to se ani nebavím o té krajině, co vyschne. Smlouva je z našeho pohledu příšerná.
Takže problém se týká i definice „funkčnosti“ clony – do jisté míry fungovat může, ale otázkou je, zda to smlouva samotná pokrývá a zda je její případná nefunkčnost vůbec bude napadnutelná.
Přesně tak, jak říkáte. Oni si to stanovili tak, že změří hladiny před a za clonou, ale vůbec nevyhodnocují, zda to je ta naše unikající voda. Ona je také částečně z našeho území, ale není to ta voda, která uniká od nás z Uhelné, je to jiný přítok.
To je podstata problému – za to byl i odvolaný polský velvyslanec z Prahy, protože tohle přiznal, že nejde o ochranu našeho vodního zdroje.
Dohoda tedy reálně odepsala vodní zdroj Uhelná. To přiznala i paní ministryně životního prostředí Anna Hubáčková v dnešním pořadu Českého rozhlasu Plus Pro a proti (vysílaném v pondělí 7. února – pozn. red.). Tedy že se o jeho záchranu ani nepokouší a že prostě vyměnili vodu za trubky. Ale problém je, kromě toho, že to je nelegální, že nikdo ani není schopen ty trubky tak rychle dovézt.
Paní ministryně také trvala na tvrzení, že nyní je ještě předčasné tohle hodnotit. Je to předčasné?
Já nevím – mě by zajímalo, kdy je podle ní (paní ministryně – pozn. red.) ten správný moment. Máme tedy počkat, až se tam několik desítek lidí ocitne bez vody, a pak můžeme říct: „Tak, teď už to není předčasné, teď už jsme přišli o vodu.“ Takže já nevím, jestli je to předčasné.
Před pár lety byly ve vodním zdroji Uhelná desítky metrů vodního sloupce vody. Teď je tam sedm metrů. Upozorňuje na to Výzkumný ústav vodohospodářský prostřednictvím doktora (Josefa Vojtěcha) Datla, který k tomu má takovou krásnou prezentaci, kde je jasně vidět sestupný trend vody v našem zdroji. Takže já nevím, jak může paní ministryně říkat, že to je předčasné, když teď je ta křivka sestupná a clona je vedle. Kdy tedy máme bít na poplach? A ti samí hydrogeologové říkají, že clona je bez potenciálu ochránit ten náš vodní zdroj, protože stojí bokem.
V souvislosti s účinností opatření a řešení případného sporu – jaké je to současné řešení? Ve smlouvě stojí spor prostřednictvím Soudního dvora EU, není to dělání kroku zpátky?
Já si myslím, že dohoda v téhle podobě neměla být vůbec uzavřena. Neříkám, že neměla být žádná dohoda uzavřena, ale v téhle podobě se to nemělo stát.
Mělo se trvat na tom, že tahle těsnící clona, která tam je, měla být brána jako základ a měla být rozšířena o celou délku hranic s Polskem. A také měla být dostatečně hluboká, aby těsnila nejen terciérní, ale i kvartální kolektor, tedy ten spodnější, aby nemohlo dojít k odtékání vody. A kdyby Polsko bylo ochotné tohle udělat, a naši vyjednavači to vyžadovali, tak jsme mohli říkat, jak jsme došli ke krásnému kompromisu, a nemuseli jsme se takhle handrkovat. Ale tohle někdo hrubě podcenil, protože ano, vybudovat těsnící clonu stojí nějaké peníze, ale zase v porovnání s tím, jaké peníze generuje ta elektrárna, jsou pořád směšné.
Chyba se stala v minulosti hlavně v tom, že nebyla podána žaloba včetně škod, na životním prostředí. Byla podána jen na procesní pochybení při povolování těžby, ale ne na škody na životním prostředí podle směrnice ELD (směrnice o odpovědnosti za životní prostředí – pozn. red.). Kdyby se to bývalo stalo, jsme teď v jiné situaci.
Teď jsme podepsali špatnou dohodu, která se pět let nesmí vypovědět, a jen čekáme, co se stane.
V momentě, kdy teď říkáte „my“, tedy za platformu Společně pro vodu a Sousedský spolek Uhelná, jak hodnotíte postoj Libereckého kraje?
Já jsem se ideově s Libereckým krajem rozešel už dávno – oni prostě chtěli peníze na vodovody, to byla reálně jejich jediná motivace. Plus ještě pan hejtman Martin Půta pochopil, že je pro nás důležitý i zemní val – prvek, který jsme si do smlouvy proboxovali od začátku. Takže ano, zemní val byl uznán, ale jedinou motivací byly peníze na vodovodní infrastrukturu. Ale podle mě to zkrátka je málo.
Aby bylo možné označit smlouvu jako dobrý kompromis, tak především měl být ochráněný vodní zdroj, aby neztrácel dál vodu, a další se mělo trvat na nějakém geografickém omezení těžby, aby nešla až na úplnou hranici.
Teď to bude vypadat tak, že bude státní hranice, za ní hromada hlíny a za ní samotný důl. Nějaká ochranná bariéra je potřeba vždy – i u sousedských sporů, taky si nemůžu postavit dům na hranici svého pozemku, když vedle má pozemek soused. A tohle by mělo fungovat stejně.
V zákoně je to popsané tak, že jakýkoliv záměr jednoho státu nesmí působit škody druhému státu. A kdybychom na tomhle zkrátka trvali, tak bychom docílili toho, že by se těžba nepřiblížila až na hranici. A tím by ty dopady na vodu byly menší.
Takže to, že se Liberecký kraj spokojil s penězi na vodovod, je pro nás zkrátka zklamání.
A z jakého důvodu vodovody nejsou řešení?
Protože to je jen řešení částečné. Je to řešení toho, že se to, doufejme, podaří včas, bude voda v domácnostech. Ale co ty další vlivy? Co vliv na krajinu? Ve Václavicích jsou vysychající koryta potoků, některé jsou vyschlé úplně – lidi, kteří tam žijí desítky let, mi ukazovali místa, kde ještě před deseti lety byla voda, a teď už tam není.
Vliv dolu je mnohem širší než chybějící voda v domácnostech.
Dalším je hluk – to je zřejmě nejproblematičtější aspekt toho dolu, kdy si člověk chce zkrátka odpočinou o víkendu na zahradě, a 40 dB tam hlučí těžební stroj. A ty stroje se budou čím dál více přibližovat. Otázkou proto je, jak rychle se budou blížit rypadla a jak rychle se bude stavět přislíbený val. Ten je ve smlouvě daný jako podmínka nepřibližování těžby – ale zároveň je tam uvedeno, že skrývka není těžba. Takže na území bude skrývka, což je pro nás hlukově a prachově nejnáročnější, ale oni budou moci říkat „my jenom skrývkujeme, my netěžíme“. Je proto škoda, že se dovolilo vytěžit území až k té hranici.
Liberecký kraj slibuje získání celkem 35 milionů eur. Kam by podle Vás měly peníze putovat, aby byly co nejvíc využity ve prospěch lidí, kteří v příhraničí bydlí?
Ony asi budou alokovány pro vodovody, o tom nepochybuji. Částka 35 milionů eur byla vyčíslena dvěma vodárenskými společnostmi, které v kraji působí – Severočeská vodárenská společnost a Frýdlantská vodárenská společnost. Ty vyčíslily náklady na vodovodní infrastrukturu zhruba na milion. Právě na to by měly být využity ty peníze z Polska. A doufám, že vzhledem k tomu, že peníze dostanou, se vodovody zrealizují. Protože to doposud nikdo neslíbil.
Mně například velice vadí, že se to postavené na sítích a diskuzích atd., že pokud nebudou peníze z Polska, tak vodovody nebudou. Ale takhle to přece nemůže stát – ty vodovody nejen že už dávno měly být zrealizované, ale přeci i kdyby dohoda s Polskem nebyla, tak se vodovody musí vybudovat. Nemůžeme být vydíráni tím, že pokud budeme proti dohodě, nebudou vodovody a bude to naše vina. To mi přijde neakceptovatelné.
Jaké tedy nyní budou další kroky platformy Společně pro vodu?
Dohoda reálně byla uveřejněná dnes ráno (7. února – pozn. red), takže jsme do poslední chvíle čekali. Čekali jsme, jestli nedojde k tomu, že podmínka prodloužení těsnící clony tam (ve smlouvě – pozn. red.) nezazní. Bohužel tam není, takže musíme vyhodnotit následné kroky, ale nechtěl bych komentovat, co budeme dělat. Nechci, aby to vyznělo jako výhružka, ale zvažujeme všechny varianty.
Legislativní mantinely jsou takové, že česká vláda má povinnost chránit přírodní zdroje, životní prostředí a zájmy vlastních obyvatel. A jsme naprosto přesvědčení, že to pan premiér Petr Fiala touto smlouvou neudělal. Nepohyboval se v rámci legislativy a jsme přesvědčeni, že překročil zákon. Ale jak moc je to žalovatelné a jak moc je to vymahatelné, to jsou další otázky, které určitě budeme řešit a budeme se o tom radit s Frank Bold. Ale může se stát, že na nějaké další kroky dojde i v právní rovině.