Evropa má právo na opravu. Slibuje konec „jednorázové“ elektroniky

Jen v EU ročně vzniknou čtyři miliardy tun elektroodpadu. Zabránit jeho dalšímu vršení by mělo „právo na opravu“. Spotřebitelé by zase měli získat snazší přístup k opravám svých spotřebičů. Spotřeba elektroniky roste a s ní i produkce elektroodpadu. Již v současné době jej vzniká v přepočtu na jednoho člověka zhruba sedm kilogramů ročně. Celkový objem se však velmi liší v závislosti na regionu. Ačkoli množstevně nejvíce elektroodpadu produkuje Asie, obecně jsou jeho největšími producenty lidé v bohatších zemích. Pro porovnání, v Asii je průměrná produkce elektronického odpadu pět kilogramů na hlavu. Naopak v Evropě je to 16 kilogramů. „Ani ne tři roky. To je průměrná doba, po jakou my, konzumenti, používáme mobilní telefon,“ přednesla na čtvrtečním jednání Evropského parlamentu europoslankyně Anna Cavazziniová (Německo, Zelení/EFA). Po takto krátké době jsou mobily vyhazovány, a to i přes náročné získávání materiálů, ze kterých se skládají. „Výsledkem jsou čtyři miliardy tun elektronického odpadu ročně, a to pouze v EU,“ zdůraznila.

Právo na opravu

Aby si na skládky nacházelo cestu méně elektroniky, plánuje Evropská unie zavedení nové legislativy, známé jako právo na opravu. To cílí především na lepší ochranu spotřebitelů i životního prostředí, včetně snížení množství produkovaného odpadu. Legislativa vyžaduje, aby výrobky byly navrženy tak, aby déle vydržely, mohly být bezpečně opraveny a aby jejich části byly snadno vyjímatelné. Právo na opravu by se tak mělo stát jedním z pilířů oběhové ekonomiky a mělo by motivovat občany, aby výrobky nevyměňovali za nové, ale nechávali je opravovat.Jeho součástí by podle europoslanců měla být také dostupnost náhradních dílů, návody na opravu a údržbu a digitální pasy výrobků. Legislativní návrh práva na opravu lze od Evropské komise očekávat v druhé polovině roku. Platit by měla zhruba do dvou let.

Drahé servisy a chybějící díly

Podle průzkumu Eurobarometru upřednostňuje 77 procent občanů EU opravu starého přístroje před koupí nového. Zda si ale spotřebitel raději nechá starý přístroj opravit, nebo zakoupí nový, se odvíjí primárně od ceny. Právě vysoké náklady na opravu jsou hlavním důvodem, proč se nákup zbrusu nového zboží zdá jako snazší varianta. „Za jednu z příčin, která způsobila zkrácení životnosti spotřebního zboží, považujeme i to, že opravárenské služby nejsou pro spotřebitele dostupné a pohodlné,“ uvedl pro redakci ředitel Sdružení českých konzumentů Viktor Vodička. Tedy že chybí náhradní díly a oprava trvá příliš dlouho, anebo je oprava výrobku příliš drahá a spotřebitelům se nevyplatí.

Snadněji opravit a recyklovat musí jít nejen elektronika, přeje si Komise

Pobízení veřejnosti k opravování výrobků má podle sdružení smysl. Ideální by však bylo, kdyby se „obecným trendem ve výrobě znovu stala životnost výrobků“, která by potřebu oprav do značné míry mohla sama a automaticky řešit. Podpora servisů i malých opravářů přitom může mít nejrůznější podobu. Například v Nizozemí nebo Švédsku se již v současné době uplatňují například některá daňová zvýhodnění oprav, jako jsou slevy na dani při opravě výrobků v servisu. Naopak dobu, po kterou se některý ze spotřebičů opravuje, by podle návrhu měla kompenzovat „povinnost poskytnout zástupný výrobek“.

Spotřebitelé zapomínají na údržbu

Nelze však veškerou zodpovědnost nechávat na výrobcích. Podle nich se problém v tom, že spotřebič brzy doslouží, nachází na nedostatku péče ze strany spotřebitele. „Životnost výrobků závisí jednak na kvalitě výroby, kvalitě materiálu, ale také na tom, jak je výrobek používán a jaká péče mu je věnována,“ uvedl Radek Hacaperka ze Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů. Zatímco u některých výrobků, jako jsou například auta, je správná péče standardem, jiným spotřebičům, jako jsou pračka nebo myčka, zdaleka nevěnují tolik pozornosti. „Těmto spotřebičům zákazníci nevěnují často ani čas na otření od vlhkosti, odvápňovací přípravky se jím zdají příliš drahé, natož údržba nebo pravidelná kontrola,“ dodal. Důležitou roli hraje také tlak na cenu výrobku. Zatímco dříve podle Hacaperky činily ceny běžných domácích spotřebičů dvojnásobek průměrné mzdy, dnes by to bylo pro spotřebitele neakceptovatelné. „Pokud mají být zajištěny do budoucna veškeré požadavky na výrazně delší životnost výrobku, určitý technologický vývoj a zejména opravitelnost, bude to nezbytné,“ uvedl. Důležitá je především nejvyšší možná kvalita výrobku, včetně odborné opravy. Poslední roky také osvědčují, že právě odbornost a kvalifikovanost jsou často opomíjeny. „Vznikají tu různé projekty, kdy je prezentována například internetová platforma, která má zaručit odborný servis. Do této platformy se může přihlásit kdokoliv, kdo má zájem opravovat. Nikdo už ale nezkoumá, a hlavně negarantuje odbornost těchto ‚opravářů‘, a především jejich kvalifikovanost,“ popsal. Problém je především s dostatkem kvalifikovaných pracovníků. „Ti staří, poctiví ‚servisáci‘ odcházejí do důchodu, končí s řemeslem. A noví nejsou.“

Kdo bude recyklovat elektroniku dovezenou z Číny? Ať se postarají e-shopy, tvrdí organizace