Česko jako tahoun kreativních průmyslů v Evropě

Kulturní a kreativní průmysly mohou být hnacím motorem obnovy celé Evropy, píše v komentáři pro EURACTIV.cz Martina Dlabajová. Důležitou roli v tom podle ní sehrají národní plány obnovy.Autorkou komentáře je Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu (za ANO).Krize si nikdo nepřeje, ale přesto přicházejí. Nejlepším možným receptem, jak je co nejrychleji úspěšně překonat, je vybrat jiný úhel pohledu, jakým na ně lze pohlížet. Krize, jakkoli mohou být devastační, jsou zároveň i příležitostí pro změnu. Pandemie onemocnění COVID-19, která kvůli lockdownům několikrát paralyzovala evropskou ekonomiku, je toho příkladem. A stejně tak Česká republika, která se této příležitosti rozhodla chopit a (snad) nepustit. Kulturní a kreativní průmysly se těžko definují, ale obecně se dá říct, že zahrnují všechny profese opírající se o talent. V Evropě zaměstnávají až 12 milionů lidí a už dlouho nejde pouze o scénické a výtvarné umění, hudbu, film nebo televizi, ale spadá sem také reklama, architektura, design nebo tradiční umělecká řemesla. Jde o propracovaný ekosystém, který v drtivém případě (99,9 %) tvoří malé a střední podniky, rodinné firmy nebo jednotlivci. Lockdown, který např. zavřel kina a znemožnil natáčení dalších filmů, tak nepřipravil o práci pouze herce a režiséra, ale vzal živobytí i celé řadě dílčích profesí, jako jsou řidiči, maskérky, kompars nebo ubytovací a gastronomické služby, bez kterých by snímek také nevznikl. Podle nejnovějších čísel, s nimiž pracují unijní instituce, přišlo v roce 2020 do evropských kin o 70 % méně diváků než v předchozích letech, na hudební festival vyrazilo v témže roce jen 24 % fanoušků, v televizi si zaplatilo inzerci o 20 % méně zájemců a vydavatelé novin se museli poprat s 80 % propadem v nákupu jejich titulů. Shrnuto podtrženo, větší ztráty než kulturní a kreativní průmysly utrpěl v předchozích dvou letech kvůli koronaviru už jen automobilový průmysl a cestovní ruch. Profese opírající se o talent ale i přesto dokázaly, že navzdory tomuto příkoří umí přežít. Kreativita a inovace, bez kterých by se ani v běžné „nepandemické“ době neobešly, jim pomohly překonat nejhorší a mnohdy nasvítily jinou, lepší cestu. Už dříve jsem říkala, že věřím, že kulturní a kreativní průmysly mohou být hnacím motorem obnovy celé Evropy. Toto přesvědčení mě ani dnes neopustilo. Důležitou roli v tom sehrají národní plány obnovy. To jsou strategie, které si sepsaly jednotlivé členské státy a které obsahují jejich představy, jak co nejlépe a nejefektivněji využít peníze z historicky nejobjemnějšího balíku na oživení unijní ekonomiky v Evropě. Státy včetně České republiky v nich počítají s tučnou obálkou právě pro kulturní a kreativní průmysly. Z čerstvých dat Evropské komise, které zahrnují celkem 22 zemí EU, jejichž národní strategie prošly kompletním schvalovacím kolečkem na unijní úrovni, odejde v příštích letech na přímou podporu těchto odvětví 10,121 miliardy eur. To představuje 2,3 % z celkových investic. Česká republika je v této souvislosti vyzdvihována jako země, která může být ostatním v mnoha ohledech inspirací.

Na kulturu se v Česku dlouho zapomínalo. EU do ní napumpuje miliardy, dotace ale problémy neřeší

Česko může jít příkladem

Česko je odnepaměti země talentů, tvůrčího myšlení a šikovných ručiček. Jako ekonomika, která dlouhodobě těží z úspěšného výrobního průmyslu, si zároveň uvědomujeme, že umět něco pouze vyrobit už brzy nebude stačit. Klíčovým slovem je vysoká přidaná hodnota, kterou nabízejí právě kulturní a kreativní průmysly. Pandemie koronavirového onemocnění v tomto paradoxně znatelně pomohla. Vidina pomoci z evropské úrovně v podobě vydatné finanční injekce přiměla zástupce českých kreativních průmyslů se na chvíli oprostit od hledání řešení dlouhodobých výzev, k nimž mj. patří systémová podpora a financování, spolupráce s kreativními podniky ve výzkumu, vědě a inovacích, zavedení výuky kreativity na školách nebo fungující systém zadávání veřejných zakázek v kreativním odvětví, na které mohou mít rozdílné názory, a začít spolu mluvit. Výsledkem je nebývale vysoká podpora právě z unijního balíku na povzbuzení ekonomiky, o kterou si zástupci českých kulturních a kreativních průmyslů z řad oborových asociací, krajů měst, univerzit, neziskového sektoru a byznysu dokázali společným hlasem říct a v konkurenci jiných odvětví uhájit. V Evropě něco podobného nemá obdoby. Česko může být vyzdvihováno i za to, že ve své národní strategii nezapomnělo ani na zmíněné dlouhodobé výzvy, které si v řadě případů žádají legislativní reformu. V tomto případě jde o nutné změny v pracovně-právním postavení umělců a kreativců a zavedení tzv. statusu umělce. Najít společnou řeč a tahat za jeden provaz může být cesta i pro další. Evropské kulturní a kreativní průmysly rozhodně nemají ještě vyhráno, ale nikdy nebyla lepší doba udělat krok dopředu. I když třeba povede jiným směrem než dosud.