Jednota v rozmanitosti. Tak zní heslo Evropské unie, často se však zapomíná na to, že nereprezentuje jen 27 rozmanitých celků v podobě členských států, ale i menší jednotky jako regiony, města a obce, na které se evropské země v různých formách dělí.
Aby EU zohlednila rozdílné podmínky v různorodých správních jednotkách a také jejich rozdílné potřeby v unijní legislativě a dalších společných iniciativách, v rozhodovacím procesu je jako poradní orgán zastoupen tzv. Evropský výbor regionů. Ten se skládá z lokálních politických zástupců sedmadvacítky a je spojkou regionální úrovně s Bruselem.
Zahrnutí perspektivy zástupců lokální úrovně od šéfů krajů až po starosty malých obcí by mělo posílit pozitivně vnímaný „bottom-up“ přístup při vytváření politik společných sedmadvacetičlennému bloku.
Stále se však jedná o „pouze“ poradní orgán, který nemá rozhodovací pravomoc, a ačkoliv v některých oblastech politik (vzdělávání, kultura, veřejné zdraví, transevropské sítě, hospodářská a sociální soudržnost) musí unijní instituce novou legislativu s Výborem konzultovat, v konečném důsledku nemají povinnost k perspektivě lokální úrovně přihlédnout.
Výbor regionů je však poměrně aktivní institucí, ve které se podobně jako v Evropském parlamentu pravidelně schází její členové na jednáních komisí Výboru a na plenárních zasedáních.
Instituce se tak nehlásí o slovo jen skrze stanoviska k projednávané legislativě spadající do povinně konzultovaných politik, ale z vlastní iniciativy promlouvá také k dalším oblastem politik a rovněž k otázce strategického a politického směřování Evropské unie a její budoucnosti. To se ukázalo například v nedávno ukončené Konferenci o budoucnosti Evropy, v rámci které občané spolu s politiky a dalšími aktéry přišli s návrhy, jak by měl blok v budoucnu fungovat.
Jakou měly tedy regiony v EU příležitost prosadit své slovo? A jak by jejich role mohla vypadat v budoucnu?
Výbor regionů, jehož zástupci se Konference o budoucnosti Evropy účastnili, si dal za úkol v tomto participativním cvičení sehrát „významnou politickou úlohu prostřednictvím aktivní účasti svých zástupců“.
Členové Výboru byli zastoupeni konkrétně ve výkonném orgánu konference Výkonné radě a na tzv. plenárních zasedáních konference, tedy na schůzkách aktérů zapojených do diskuse o budoucnosti bloku, na kterých se postupně tříbila sada návrhů, jak by měla EU nadále fungovat a jaké otázky a jak by měla řešit.
Zatímco na několika jednáních Výkonné rady reprezentoval poradní orgán sdružující lokální politiky jeho tehdejší předseda Apostolos Tzitzikostas v roli pozorovatele, do plenárních zasedání se zapojila osmnáctka členů.
Delegace Výboru regionů na plenárních zasedáních Konference o budoucnosti Evropy. © cor.europa.eu
Kromě formálního zapojení ve Výkonné radě a na plenárních zasedáních se regiony do celoevropské debaty nad budoucností EU zapojily také skrze jiné kanály. Například v debatách v evropských zemích s občany či skrze při příležitosti konference ustavenou Skupinu pro evropskou demokracii (High Level Group on European Democracy). Skupina, v jejímž čele usedl bývalý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, dala dohromady sadu doporučení na posílení demokracie v EU, kterou Výbor regionů k debatě o budoucnosti přispěl.
Aktivity Výboru regionů při Konferenci o budoucnosti Evropy. © cor.europa.eu
Jakou úlohu tedy Výbor v rámci roční konference sehrál? Podle Výboru chtěl v rámci diskusních témat konference prosadit hned několik věcí.
Diskusní témata Konference o budoucnosti Evropy. © future.europa.eu
Například v oblasti zdravotnictví Výbor regionů požadoval „rychlejší pokrok v oblasti prevence zdraví a elektronického zdravotnictví“ a žádal, aby „byly provedeny změny v přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotní péče s cílem učinit ji přístupnější a odolnější“.
V otázce role EU ve světě si pak evropští regionální zástupci přáli, aby byli více zapojeni do vztahů sedmadvacítky s třetími zeměmi. Zahrnutí jejich perspektivy žádali také v případě nové migrační politiky EU, která se nyní v institucích „rodí“. Výbor konkrétně požadoval „komplexní migrační politiku na úrovni EU, jejíž součástí budou ve fázích přípravy i provádění zkušenosti a názory regionů a měst“.
Nápady má poradní orgán také co do otázky evropské demokracie a jejího vývoje. Například by uvítal, aby „účast občanů, jak ji prosazuje Konference o budoucnosti Evropy, získala trvalý charakter“. Výše zmíněná Skupina pro evropskou demokracii, která při Výboru kvůli celoevropské diskusi o budoucnosti vznikla, navíc podobně doporučila, aby na základě zkušeností z Konference o budoucnosti Evropy vznikl v EU trvalý mechanismus zapojení občanů do rozhodování. Podle skupiny by se také mimo jiné měla posílit role samotného Výboru regionů v architektuře EU, ve které stále zůstává poradním orgánem bez rozhodovacích pravomocí.
Některé z požadavků regionálních zástupců ze sedmadvacítky získaly podporu i dalších aktérů debaty a objevily se coby návrhy mezi finálními doporučeními v závěrečném dokumentu konference.
Týká se to požadavků pro oblast zdravotnictví či posílení role Výboru regionů v rozhodovacím procesu Evropské unie. Stejně jako Výbor regionů i závěry konference volají v otázce zdravotnictví po posílení prevence, digitalizaci zdravotnictví a přeshraniční spolupráci. Účastníci konference mají také za to, že by měl být Výbor regionů v unijních procesech více zapojen. A to například v navrhovaném trvalém mechanismu občanské participace, ve kterém by se měl dle závěrů konference Výbor účastnit. Jeho větší zapojení by se mělo podle návrhů vzešlých z konference týkat také rozhodovacího procesu. Ten by se měl proměnit tak, aby byli mimo jiné regionální aktéři do rozhodovaní více zapojeni.
Zajímavým bodem z pohledu Výboru regionů je také návrh, který by měl občanům vzdálené unijní instituce přiblížit. A to skrze síť „místních zástupců EU“ (Local EU Councillors). Taková síť už při Výboru začala vznikat. Mohou se do ní dobrovolně registrovat regionální místní politici a političky a stát se tak „zastupiteli odpovědnými za unijní záležitosti“, kteří mají pomoci přiblížit EU „obyčejným“ lidem.
Jak se s Výborem regionů spojené body vzešlé z konference propíšou konkrétně do praxe ale zatím není jasné. Evropské instituce závěry konference vyhodnotily a nyní by měly přijít s konkrétními návrhy, jak je zrealizovat. Je ovšem na nich, jakým návrhům například z hlediska jejich proveditelnosti dají průchod.
Některé z nich má představit předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v září v rámci svého každoročního projevu o stavu Unie.
V souvislosti s proběhlou konferencí se diskutuje také širší reforma Evropské unie, tedy reforma zakládajících Smluv. Tu by totiž realizace některých ambiciózních návrhů – například k evropským volbám či ke změně pravomocí EU v některých oblastech – vyžadovala.
Ačkoliv jsou reformě nakloněni europoslanci i Výbor regionů, členské státy jsou v této otázce zdrženlivější. Podle českého předsednictví jí bude navíc předcházet složitá a dlouhá debata. V situaci, kdy Evropa předně řeší ruskou agresi na Ukrajině a energetickou krizi na ni nicméně nezbývá příliš prostoru.