Uchazeče o práci z mladé generace dnes velmi zajímá, co firma dělá pro planetu, jaký má program, co se týče diverzity, a jaký jim může nabídnout kariérní postup, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Ines Windischová ze společnosti Zentiva.
Ines Windischová je vedoucí HR, komunikace a udržitelnosti ve společnosti Zentiva. Farmaceutická společnost se zaměřuje na vývoj, výrobu a prodej generických a volně prodejných přípravků.
Co motivuje velké společnosti, jako je Zentiva, myslet na životní prostředí a dodržovat standardy ESG (standardy v oblasti společenské odpovědnosti a ekologické udržitelnosti – pozn. red.)?Začali jsme před čtyřmi roky, kdy se Zentiva stala nezávislou společností, inspiraci čerpáme ve velké míře od našich investorů. Na začátku jsme v Rumunsku vysazovali stromy, dnes už máme celou udržitelnou strategii. Věříme, že udržitelnost je v dnešní době součástí byznysu, součástí firemní strategie. Není to jen něco, co je hezké mít. Je to něco, co musíme mít. Nemůžete přemýšlet o podnikání, aniž byste mysleli na ESG. A chceme jít ještě dál, protože to není jen o zodpovědnosti za planetu, ale také o tom „S“ a „G“. Jsme například pyšní na náš program diverzity, inkluze je součástí našich hodnot. Máme také silnou správu a vyhodnocujeme vše, co děláme. ESG standardy jsou nedílnou součástí toho, co děláme. Neexistuje budoucnost bez ESG a udržitelnosti.
Co to tedy v praxi znamená následovat standardy ESG?Přijali jsme řadu závazků k roku 2030, podobně jako další firmy ve farmaceutickém průmyslu. Abych byla upřímná, není to nic speciálního. Něco speciálního ale vidím v tom, že závazky skutečně převádíme do praxe. Dnes má strategii každý a všichni o nich mluví, přispět můžete ale jedině tehdy, když je implementujete. Právě v tom je Zentiva podle mě lepší než jiné firmy.
Do roku 2030 chceme být například uhlíkově neutrální a mapujeme pokrok za každý rok. Závazky máme nejen vůči klimatu, ale i vůči sociálním otázkám, například co se týče diverzity, a to nejen ve vztahu k genderu, ale také k národnosti, vzdělání nebo socioekonomickému zázemí.
Pravidelně sledujeme náš pokrok – sledují ho i investoři – a porovnáváme se také s ostatními společnostmi, abychom věděli, kde si jako firma stojíme a mohli na základě toho odhalit naše slabá místa. Vzájemně se učit je totiž to nejdůležitější. Všichni se snažíme dosáhnout stejných věcí, nikdo nemusí znovu vynalézat kolo, protože kolem je řada dobrých nápadů a řešení. Když spojíme síly, můžeme svých cílů dosáhnout rychleji.
Na konferenci (rozhovor vznikl při příležitost konference Bold Future – pozn. red.) padlo, že to mnohdy není ani tak nová legislativa, jako spíše jiné faktory, které motivují firmy k udržitelnosti. Jak to má Zentiva?Je to kombinace. Jsme ale aktivní i díky investorům a managementu, jednoduše v to věříme. Bohužel nedosáhneme na státní podporu, protože Zentiva sídlí v Praze. Proto si musíme většinu našich iniciativ financovat z vlastních zdrojů. Pokud bychom na ni ale dosáhli, mohli bychom postupovat daleko rychleji.
Samozřejmě má vliv i legislativa, například nefinanční reporting, který tomu napomůže. Směrnice není ale dostatečně jednoduchá a pragmatická. Například pro mezinárodní společnost, jakou je Zentiva, je sice dobré, že vzniknou evropské standardy pro reportování, pro partnery v USA a mimo Evropu ale neplatí. Pořád tedy budeme muset dělat trojí reporting. Je to zkrátka globální téma. To, co přichází z evropské úrovně oceňujeme, ale pořád to nejsou globální pravidla pro reportování.
Důraz na ochranu klimatu je pandemii navzdory větší, v byznysu roste poptávka po udržitelnosti
Zemní plyn jako výzva
Už jste některé závazky Zentivy zmiňovala, jako například stát se do roku 2030 uhlíkově neutrální. Jak ale dokážete, že to nejsou jen slova na papíře?Zentiva vyrábí léky, takže buďme upřímní – naše výroba produkuje emise i odpad. Jinak by se pacientům nedostalo léků. Můžeme ale dělat tři věci – snížit, nahradit a offsetovat. Hledáme tedy možnosti, jak snížit spotřebu, nahradit to, co dnes využíváme, a kompenzovat to, v čem už nic víc udělat nemůžeme.
V současné době pro nás představuje největší problém zemní plyn, který využíváme ve výrobě pro technologické teplo a k vytápění budov. Řešíme tedy, jak jej nahradit alternativou, například horkou vodou. Pak jsou ale případy, kde zemní plyn nahradit nemůžeme. To je právě ve výrobě, kde plyn používáme k dosažení velmi vysokých teplot, které jsou pro výrobu některých léčiv potřeba. Farmaceutický průmysl je navíc hodně regulovaný, takže když chceme něco změnit, trvá to roky. Elektrickou energii pro výrobní závody v Evropě ale už máme ze 100 % z obnovitelných zdrojů.
Zaměřujeme se i na odpad, který dál prodáváme, protože to, co je odpad ve farmaceutickém průmyslu, nemusí být odpad jinde. Prodáváme tedy například balicí materiály nebo papír. V tom je dobré Česko, že to tady jde. V některých zemích to totiž stále možné není. Máme tady tedy něco skvělého, co pomáhá cirkulární ekonomice.
A nakonec je tady spotřeba energie a vody, kde se spoléháme na každého jednoho zaměstnance. Aby přemýšleli nad tím, co dělají. Jestli opravdu potřebují svítit, jestli si opravdu potřebují pokaždé pustit teplou vodu…
Říkala jste, že jste na cestě k udržitelnosti čtyři roky. Jakých cílů jste dosáhli a co je před vámi?Jak jsem říkala, přešli jsme na obnovitelné zdroje energie a to chceme udržet. Teď musíme vyřešit zemní plyn. Horkým tématem je také dodavatelský řetězec. Ten je narušený jako ještě nikdy, i tak ale chceme, aby byl co nejudržitelnější. Řešíme tedy to, jak jsou léky transportovány, na jakou vzdálenost a jakým způsobem. Ale také to, jak můžeme spolupracovat s našimi partnery. Těch má Zentiva ve svém dodavatelském řetězci celkem hodně. Od nich požadujeme, aby se k nám v našem úsilí přidali a ctili společné hodnoty. Je to těžká práce, která je hlavně o komunikaci a diskusi. Ničemu by nepomohlo, kdyby měla závazky jen Zentiva a její partneři ne.
Jak se Vám povedlo dosáhnout zmiňovaného 100% podílu obnovitelných zdrojů energie?Je to o tom hledat, co je možné, a pak to prostě udělat. Klíčové je, že je tomu nakloněný management Zentivy a že máme investory, kteří to zaplatí. Protože solární panely a větrné elektrárny nejsou zrovna nejlevnější.
Nestalo se to pochopitelně přes noc, je to otázka dlouhodobých investic. Investoři navíc chtějí návratnost v horizontu roku, dvou. To ale v tomto případě nejde, trvá to mnohem déle. Musíte je tedy přesvědčit, což vyžaduje hodně diskusí a hlavně důvěry. Nakonec je to ale hlavně o penězích a odhodlání.
Farmaceutický průmysl není flexibilní
Co je tedy hlavní výzvou v dekarbonizaci farmaceutického průmyslu? Je to třeba ten zemní plyn, o kterém jste mluvila?Obecně nepomáhá, že farmaceutický průmysl není flexibilní. I když chceme něco změnit, trvá to roky, procesy jsou pomalé, regulace ze strany úřadů je hodně. Největší bariérou je tedy pomalost.
Co se týče zemního plynu, který je těžko nahraditelný ve výrobě, tak i tam máme určité možnosti. Můžeme hledat cesty, jak jej nahradit alespoň v některých fázích celého procesu. Můžeme třeba hledat alternativní zdroj pro předehřívání.
Mluvila jste o diskusi s partnery a jejich motivaci následovat stejné závazky a hodnoty. Nemalý počet lidí v Česku je ke Green Dealu a klimatickým politikám skeptický. Navíc soukromý sektor je v této otázce poměrně konzervativní. Tak jak byste přesvědčovala a motivovala Čechy, aby ve svých firmách například následovali ESG principy?Česká republika tím podle mě tak specifická není. Takový přístup najdete všude, pokud jde o závazky a iniciativu. V Zentivě to děláme tak, že se snažíme informace dostat co nejblíže lidem a nemluvit o tom složitě jen se zaměřením na byznys, ale na jednotlivce. Ptáme se, jak to ovlivňuje jejich domácnost či jak mohou doma snížit spotřebu energie. V Zentivě komunikujeme jednoduše a používáme hodně praktických příkladů, aby lidé pochopili co za tím vším je a uvěřili, že i oni mohou přispět. To je cesta. Jakmile totiž zůstaneme u politických debat a byznysových strategií, nikdy neoslovíme širokou veřejnost, která je k tomu, abychom změnili svět, potřeba.
Když zmiňujete jednotlivce… Pracujete v HR, řekla byste, že české uchazeče o práci dnes více zajímá to, jaké má společnost jako jejich potenciální zaměstnavatel hodnoty, zda následuje ESG standardy a jak je na tom s udržitelností?Možná ne české nebo jiné uchazeče, ale obecně mladou generaci. Tu to zajímá velmi. Při pohovorech se mladí lidé často velmi brzy ptají na to, co společnost dělá pro planetu, jaký má program co se týče diverzity, a jaký jim může nabídnout kariérní postup.
Zajímá to hlavně dvacátníky a třicátníky, kteří vyrůstali ve společnosti, která o klimatu mluví. Moje generace o tom bohužel nemluvila, neptala se odkud například pochází káva, a jaké mají pracovníci podmínky. Dnes se o tom otevřeně mluví a to je podle mě dobrý první krok.
Inovace, nebo stagnace. Evropský farmaceutický průmysl stojí na křižovatce
Nefinanční reporting je globální téma
Pojďme teď k evropské legislativě. Vy už jste zmiňovala nefinanční reporting, který nyní podle nové směrnice budou muset firmy dělat. Jak se na nová pravidla Zentiva připravuje?V podstatě to vítáme, protože harmonizace reportingu dává smysl. Například v Rumunsku je reporting povinný už nyní, takže jsme na to jako mezinárodní firma zvyklí. Jak nová pravidla implementovat se ale učíme dál. Musím ovšem říct, že jsou velmi komplexní a je otázkou, jestli to zvládnou i malé a střední firmy, které nemají například zdroje na vybudování oddělení zaměřeného na udržitelnost. Velké firmy si to mohou dovolit, pro ty menší to ale bude výzva.
Znovu musím zdůraznit, že to není sjednocení reportingu na globální úrovni. Na globální úrovni sice existují cíle udržitelného rozvoje OSN, společnosti si z nich ale vyzobávají jen něco a navíc je to na dobrovolné bázi. Neexistuje autorita, která by vynucovala dodržování. V tomto bychom měli pokročit.
Jako negativní stránku nové směrnice jste uvedla komplexnost. Vidíte tam ještě nějaká negativa? A co naopak pozitiva?Jasným pozitivem je harmonizace reportingu. Umožní to firmám srovnání, uvidí, kde si stojí, co potřebují a budou se moci učit od ostatních.
Naopak negativem pro mezinárodní společnost, jako je Zentiva, je, že pro byznys v USA platí jiné standardy, pro byznys v Indii platí jiné standardy a nové standardy budou pro byznys v EU. To by mohl být pro menší firmy problém, a vlastně i pro nás. Soustředíme se na naši hlavní činnost, kterou je výroba léčiv, a ano udržitelnost je toho součástí, ale i tak nakládáme velmi opatrně se svými zdroji. Takže je na místě otázka, zda si budeme moct dovolit oddělení udržitelnosti, abychom naplnili nová pravidla. Možná ne. Nová pravidla musí být jednodušší. To je to, po čem voláme.
Od kritiků už delší dobu zaznívá, že nová legislativa přinese firmám větší byrokratickou zátěž a vyžádá si dodatečné náklady. Co podle Vás ale převažuje, mluvíme-li o nové směrnici, pozitiva nebo negativa?Každá společnost si musí najít ten správný balanc. My se budeme vždy soustředit na to hlavní, abychom zajistili léčiva pro lidi, kteří je dennodenně potřebují. A ano, samozřejmě budeme dodržovat pravidla. Půjdeme ale nad jejich rámec, pokud zůstanou složitá? Asi ne. Kdyby byla jednodušší, myslím si, že by to firmy motivovalo k tomu jít dál.
EU byla a je byrokratická a procesy jsou zdlouhavé. Jednáme dostatečně rychle, abychom uzdravili planetu? Nejsem si jistá. Už tak jsme několik let pozadu…
Řekla byste tedy, že by EU měla vhodně nastavenou legislativou na firmy více tlačit?Co mi chybí je propojení stakeholderů z různých sfér. Někdy mám pocit, že jsou to jen politická rozhodnutí. Zapojujeme dostatečně občany a firmy? Nevím. Jsem ale pro větší integraci stakeholderů, aby do procesu vnesli znalosti a příklady dobré praxe. Někdy si nejsem jistá, zda je politici mají. Proto vyzýváme k akci, i společnosti musí být aktivní samy o sobě. Jsme v úzkém kontaktu s asociacemi, jako jsou Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy, Česká asociace farmaceutických společností či Medicines For Europe na úrovni EU. Komunikujeme s nimi, vzděláváme se a diskutujeme.
Taxonomie v praxi: Banky mění produkty. Co bylo zelené, už zelené není