Aktuálně se v Česku zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného se skládkuje. Ve veřejném prostoru se ovšem objevují informace, že na skládkách končí 80 % vytříděných plastů, píše v komentáři obalová společnost EKO-KOM.
V dnešní době neexistuje mnoho činností, ve kterých můžeme jednoznačně konstatovat, že v nich Češi patří k evropské špičce. Výjimkou potvrzující pravidlo je třídění obalových odpadů, které obce a firmy zapojené do systému EKO-KOM v Česku rozvíjí již více než 25 let. Díky rozšiřování sběrné sítě barevných nádob i dlouhodobé výuce našich nejmenších podle aktuálních dat třídí odpad 73 % obyvatel ČR a 77 % všech použitých obalů je předáno k recyklaci nebo energetickému využití. Tato data společně s množstvím vytříděných odpadů nás spolehlivě řadí na přední místa v celé EU.
Na výše uvedených faktech se shodnou obce, výrobci, třídiči i recyklátoři. Dokonce i zavilí kritici systému dokážou ocenit, že je systém funkční a přináší požadované výsledky. Kde se ovšem názory začínají rozcházet, je interpretace faktů o recyklaci odpadů. Místo racionální diskuse bohužel mnohdy nastupuje zkreslování údajů a tvrdé prosazování vlastních obchodních zájmů.
Co tedy ukazují údaje o recyklaci tříděného odpadu v Česku? Dosažená míra recyklace papírových obalů činí 88 %, obalů z plastů 43 %, ze skla 81 % a obalů ze železa 81 %. Podle posledních údajů evropského statistického úřadu Eurostat je ČR podle celkové míry dosahované recyklace všech obalů na 6. příčce hned za Německem. Za námi se tedy v pomyslném žebříčku nachází poměrně dost evropských zemí, o kterých bychom to na první pohled neřekli. Případné kritice, že celková míra využití zahrnuje většinou i energetické využití, je potřeba připomenout míru dosahované materiálové recyklace obalových odpadů, která aktuálně činí 68 %.
Jak už tomu tak bývá, pozitivní výsledky většinou kritici nezmiňují. Širší kontext zpravidla vynechávají, protože jsou logicky úzce zaměřeni jen na svůj předmět zájmu – a tím je například pro zpracovatele levné získání vstupního materiálu. Buďme konkrétní, například v případě nejvíce skloňovaného materiálu, plastu. Jak je na tom tedy Česko v oblasti recyklace plastů? Aktuálně se zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného, tedy okolo 16 %, se skládkuje. Ve veřejném prostoru se ovšem objevují informace, které hovoří o tom, že na skládkách končí 80 % vytříděných plastů…
K tomu třeba zazní, že plastový odpadní materiál není v ČR k dostání a zpracovatel ho musí dovážet z Německa. Ale už není řečeno, že firma poptává plastový aglomerát, tedy již druhotnou surovinu vyrobenou z odpadu. Aktuálním trendem ale není smíchání několika druhů odpadních plastů, ale naopak roztřídění jednotlivých polymerů a jejich zpracování podle jednotlivých druhů plastů, které zaručuje maximální udržení materiálu v oběhu, tedy cirkularitu. Mimochodem v Česku existuje několik společností, které plastový obalový odpad z našich žlutých kontejnerů dlouhodobě zpracovávají. Upravují si předtříděný odpad samy podle požadavků jejich recyklačních technologií a mezistupeň v podobě aglomerace materiálu vůbec nepotřebují.
Tyto společnosti využívají aktuálně zvýšenou podporu od EKO-KOMu na zpracování směsných plastů. Jejich výše byla v posledním čtvrtletí navýšena z důvodu růstu cen energií a snížení poptávky po recyklátu. Kritici možná opáčí, že je jejich výše nedostatečná a výši poplatků by měl určovat stát legislativně. To se ovšem neděje v žádné zemi EU a poplatky jsou nastavovány lokálním EPR systémem, aby mohly být flexibilně upravovány, zejména s ohledem na situaci na trhu druhotných surovin.
Zaostáváme tedy jako jedni z nejlepších třídičů v materiálové recyklaci obalů? Evropské statistiky ukazují, že nikoli, ale je nepochybně potřebné dále vytvářet a zlepšovat podmínky pro zpracovatele tříděného odpadu.