Skepticismus v klimatické politice z Česka necítím, ba naopak, říká viceprezidentka Evropské investiční banky

V polovině listopadu podepsala česká strana s Evropskou investiční bankou (EIB) memorandum o podpoře výstavby a modernizace české železnice. „Ve střední Evropě je Česko vůbec nejdál v přípravě plánu přechodu na udržitelné zdroje,“ říká Lilyana Pavlova v rozhovoru pro EURACTIV.cz.Lilyana Pavlova je viceprezidentkou Evropské investiční banky pro střední a východní Evropu. Prahu navštívila v polovině listopadu při příležitosti podpisu memoranda na Prague European Summitu, v rámci kterého se uskutečnil i tento rozhovor. Zastupujete v Evropské investiční bance region střední Evropy. Jde o oblast, která je často podceňovaná a finančně ne tak stabilní jako velké západní státy. Kde jsou pro vás ty hlavní výzvy? Podle mě je klíčové, aby byl náš region kvalitně reprezentovaný, aby z něj zaznívaly silné hlasy a to nejen v bankovní komunitě, ale ve všech evropských institucích. Osobně nemám příliš ráda, že i po tak dlouhé době v Unii jsme stále braní jako noví členové EU – a tedy jako ti, kteří se stále musí učit a mají co dohánět. Samozřejmě, to částečně musíme uznat, že máme, kde přidat, například v rozvoji základní infrastruktury nebo v oblasti kapitálového trhu. Myslím ale, že máme obrovský potenciál, znalosti a expertízu, a to na srovnatelné úrovni se staršími členy Unie. Už víme, jak to chodí v „evropské kuchyni“. To není úplně obvyklé přirovnávat svět finančnictví ke kuchyni. To je pravda, ale cítím to tak. Před tím, než jsem se stala viceprezidentkou EIB, jsem pracovala pro bulharskou vládu, na ministerstvu pro místní rozvoj, poté na ministerstvu evropských záležitostí a poté i pro bulharské předsednictví v Radě EU. Řekla bych, že právě předsednictví je takové nahlédnutí do každé „členské kuchyně“, do zákulisí. A je občas náročné všechny ty kuchařské zvyky dát dohromady, kdy každý členský stát si přidá tu vlastní chuť. Myslím si ale, že to Češi i Bulhaři zvládají skvěle. Dokazují, že jsou schopni domluvit konsensus a komunikaci mezi institucemi. A to ve velmi náročných tématech. České předsednictví nyní čelí energetické krizi, inflaci, zničující válce na Ukrajině a lídři se setkávají daleko častěji a řeší velmi závažné problémy. Když už zmiňujete české předsednictví. Jaká je vlastně jeho role v kontextu Evropské investiční banky? Mám radost, že vidím české předsednictví opravdu adaptovat svoje priority. Jedna věc je posouvat různé legislativy kupředu, mezi Radou, Parlamentem a Komisí, což mu jde podle mého velmi dobře. Jednak je to ale na politické úrovni, kde vidím Čechy jako velmi proaktivní. Organizují různá setkání a diskuse, často vůbec ne jednoduché. Co se Evropské investiční banky týče, jako velmi specifické unijní instituce, jsem velice vděčná, že nás české předsednictví zve k různým důležitým jednání, predevším na neformální setkáni s ministry. Byli jsme například součástí jednání  ministrů  pro energetiku nebo životního prostředí, a to nejen kvůli energetice. Jako skupina EIB máme klimatické ambice a finanční prostředky ve výši tří trilionů eur, které investujeme do udržitelných projektů. Ne všechna předsednictví nás k tak důležitým jednání zvou. Společně s klimatem je pro vás důležitá i kohezní politika… Ano, přesně tak. Zrovna po vás přijde na jednání ministr Ivan Bartoš, abychom prodiskutovali naše ambiciózní cíle v rámci dekarbonizace a zelené transformace. A to i z hlediska toho, jestli je tato transformace férová a spravedlivá pro všechny regiony.Zdá se mi to jako takový paradox, že česká pozice na evropské úrovni je o mnoho otevřenější klimatické politice, než je tomu na domácí scéně, kde vládne v tomto tématu skepticismus a zdrženlivost. Máte s tímto nějakou zkušenost? Vůbec necítím z české strany žádný skepticismus, naopak. Například jsme zrovna s Čechy podepsali memorandum o investici do udržitelné železniční infrastruktury, to je veliký projekt. Tak možná je to jen o stylu komunikace. Možná ano, protože například ve střední Evropě je Česká republika vůbec nejdál v přípravě plánu přechodu na udržitelné zdroje, a to nejen v určení cílů, ale v celé soustavě konkrétních plánů. Z této perspektivy zase my budeme schopni daleko rychleji poskytnout investice. Česko se tím stává  dobrým vzorem pro ostatní země střední Evropy. Pro nás už opravdu není problém ty peníze poskytnout. Jsme schopni dát dohromady půjčky a granty, a tím zabezpečit  spolufinancování projektů. Co postrádáme v mnoha zemí tohoto regionu, jsou dobře připravené, vyspělé aneb „bankovatelné“  projekty.

Železnice je klíčová

V rámci této návštěvy Prahy jste společně s českou stranou podepsala memorandum k rozvoji železniční infrastruktury. Proč železnice?V rámci skupiny EIB se aktivně soustředíme na projekty provázané na podporu cílů v klimatickém plánu. Víme, jaké oblasti jsou pro nás klíčové a na které se musíme zaměřit. V oblasti dopravy je to především naše vize zelenější a udržitelnější infrastruktury. Železnice je toho nedílnou součástí. České ministerstvo dopravy je v tomto velmi proaktivní. Delegace ministrů dopravy a financií dorazila za námi do Lucemburska s tím, že má opravdu velký zájem o co nejrychlejší investici. Přišli se seznamem asi padesáti projektů týkajících se různých oblastí v rámci správy železnic. Perfektně to reflektovalo naše priority v bance. Z těchto padesátí projektů tedy vyhrál právě ten železniční?Nene, všechny projekty jsou nyní v procesu posuzování plánované rámcové investice. Ve spolupráci s ministerstvem dopravy a Správou železnic nás čekají měsíce tvrdé práce.

Prostředky pro Ukrajinu

Zmínila jste, že financování v dnešní době není problém. To myslíte i v kontextu války na Ukrajině? Unie se zavázala k opravdu ambiciózním slibům ve finanční pomoci Ukrajině i unijních regionů zasažených například migrační vlnou. Jsme ale také v inflaci a energetické krizi. Moje myšlenka byla spíš ta, že máme v rámci EU opravdu spoustu fondů a zdrojů. Ty jsou zakomponované do nějakého daného finančního rámce. Navíc máme plán obnovy, to je zase další balík prostředků, a teď navíc i REPower EU Plan. I v rámci Evropské investiční banky operujeme ročně se 70-80 miliardami eur na podporu investic na globální úrovni, což je značně vysoká částka. Proto říkám, že finance jsou zde, ve smyslu, že nástroje jsou zde.  Ano, je pravda, že v Evropě máme zničující válku, která ovlivnila všechno – energetiku, zajištění potravin a tak dále. Jenže v té hrůze tu vidím i příležitost, jak tyto sektory reformovat, digitálně a zeleně. A ano, donutilo nás to všechny v tom unijním týmu okamžitě zasednout ke stolu a najít finanční prostředky, které můžeme ihned vyslat směrem do Kyjeva. Tři týdny po vypuknutí války jsme začali se 660 miliony eur, později i další, včetně naposledy schválených a vyplacených 1,6 miliardy eur v investicích. Ty se dělí do dvou kategorií. Jedna z nich je rychlá pomoc s obnovením infrastruktury a dalších pro chod státu a jeho důležitých součástí, jako školy nebo nemocnice. Evropská investiční banka působí v Česku už 30 let. Máte vy osobně nějaký svůj oblíbený projekt, který se u nás realizoval? To je těžké, za 30 let jsme investovali skoro 30 miliard eur. Ale asi můj opravdu oblíbený projekt v rámci skupiny EIB je podpora žen v podnikání a investování. Jde o ESPIRA fond, který poskytuje kapitálové investice do firem řízených vyváženými manažerskými týmy mužů a žen. Výborný nástroj, aby se do investování více zapojovaly ženy, což stále není tolik obvyklé.