Tento článek je součástí Special Reportu: Dekarbonizace české ekonomiky 2022
České teplárenství je stále masivně závislé na fosilních palivech. Za polovinou produkce tepla stojí uhelné zdroje, další téměř třetinu zastává zemní plyn. Situace je do budoucna neudržitelná nejen z pohledu ochrany klimatu, ale i potřebě zbavit se závislosti na dovozu energií z Ruska. Dekarbonizace se původně měla značně opírat o zemní plyn jako přechodové palivo, s válkou na Ukrajině se ale tento scénář značně zkomplikoval. Pro transformaci teplárenství je proto zapotřebí nová a jasná strategie, která bude reagovat na aktuální vývoj a učiní české teplárenství nejen čistším, ale také odolnějším.- V jakém stavu je české teplárenství? Jak na něj dopadla válka na Ukrajině a inflace?
- Čím lze nahradit uhelné a plynové zdroje českých tepláren? Jak zní doporučení expertů a co na ně říkají zástupci teplárenského sektoru? Jaká je pozice české vlády?
- V jakém časovém horizontu je možné české teplárenství dekarbonizovat? Má ČR stanovené konkrétní cíle pro tento sektor?
- Jak by měla vypadat strategie pro dekarbonizaci českého teplárenství? Jaké jsou přínosy dekarbonizace a jaké jsou výzvy, náklady?
- Jak mohou s dekarbonizací českého teplárenství pomoci evropské fondy? Jaké jsou očekávané náklady?
- Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení
- Petr Holub, ředitel Budovy21 (prezentace doporučení pro dekarbonizaci teplárenství)
- Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR
- Jan Mraček, člen představenstva Hospodářské komory ČR
- Michal Macenauer, ředitel strategie EGÚ Brno, a.s.
- Tomáš Caha, ředitel divize ZEVO, SAKO Brno, a.s.