Schengenský prostor bez hranic mohl být už brzy podstatně rozlehlejší, Bulharsko a Rumunsko si ale ještě počkají. Za vším stojí politika.České předsednictví si mohlo v prosinci odškrtnout splnění další ze svých priorit, a to rozšíření schengenského prostoru bez hranic o další tři země – Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko. Proti ale byly Nizozemsko a Rakousko, a protože rozhodnutí Rady EU vyžaduje jednomyslnost, „do klubu“ tak od ledna začnou patři pouze Chorvaté, kteří jako jediní dostali zelenou ode všech.
Vstup do Schengenu a odložení pasů vyžaduje mimo jiné to, aby stát uplatňoval společná evropská pravidla, efektivně spravoval vnější hranice, sdílel s ostatními bezpečnostní informace a umožnil spolupráci policejních složek.
Bulharská i rumunská vláda trvají na tom, že podmínky splňují už dlouhé roky. Evropský parlament a především Evropská komise, která dohlíží na technické detaily, jsou jednoznačně na jejich straně.
„Schengen je Evropa. Tyto členské státy si zaslouží cítit se naplno její součástí. Čekání bylo dlouhé, řekla bych příliš dlouhé,“ uvedla v listopadu eurokomisařka pro vnitřní věci
Ylva Johanssonová.
Chorvatsko bude od ledna novým členem Schengenu. Rumunsko a Bulharsko neuspěly
Co vadí Vídni a Haagu
Všechny státy ale přesvědčené nejsou. Podle diplomatů a odborníků se objevilo vícero kritických hlasů, skutečně proti ale nakonec hlasovaly jen Rakousko a Nizozemsko.
Nizozemská vláda má stále zato, že Bulharsko nesplňuje evropské standardy ohledně boje proti korupci, organizovanému zločinu a dodržování pravidel právního státu, a „představuje tak riziko pro bezpečnost Nizozemska a celého schengenského prostoru.“
I v tomto případě však
Komise už v roce 2019 potvrdila, že vláda v Sofii dosáhla dostatečného pokroku v oblasti reforem soudnictví a boje proti korupci, a proto oficiálně uzavřela takzvaný mechanismus pro spolupráci a ověřování (CVM). Nizozemce to však nepřesvědčilo.
Vláda ve Vídni šla ještě dál, když vystavila stopku pro obě balkánské země. Tvrdí, že „přes ně vedou pašerácké trasy“.
„Nemůžeme hlasovat pro rozšíření schengenského prostoru, protože jde také o otázku bezpečnosti evropských občanů,“ řekla podle ČTK před hlasováním ministryně pro evropské záležitosti
Karoline Edtstadlerová.
Podle ministryně Schengen nefunguje tak, jak by měl, protože do Rakouska aktuálně přichází až 75 procent žadatelů o azyl bez toho, aby byli registrovaní v některé ze zemí, kudy museli na své cestě projít. Rakousko přitom sousedí pouze se státy, které už členy schengenského prostoru jsou.
Z diplomatických zdrojů zaznívá, že rakouské argumenty a čísla, kterými Vídeň hází vinu za zvýšenou neregulární migraci právě na Bulharsko a Rumunsko, nedávají smysl.
Podle bulharské pobočky European Council on Foreign Relations pouze 5–6 % žadatelů o azyl vstupuje do EU přes Bulharsko.
Rakousko navíc není ohledně svého postoje jednotné. Prezident
Alexander Van der Bellen podle ČTK uvedl, že rozhodnutí vlády „mimořádně“ lituje. Připustil, že se jeho země nachází z hlediska přistěhovalectví v krajně obtížné situaci, ta však podle něj nemá co do činění s rozšířením schengenského prostoru.
Český diplomat blízký vyjednávání naznačil, že rakouský postoj souvisí s vnitropolitickou situací, kdy se slábnoucí vládní Rakouská lidová strana (ÖVP) snaží před volbami najít silné téma. Její velký konkurent, strana Svobodných (FPÖ),
podle analýz dokáže téma nelegální migrace využívat dokonale, a i proto průzkumům vévodí.
Pokud jde o české snahy najít kompromis, předsednictví podle jiného diplomatického zdroje nabízelo řešení v podobě „fázovaného“ připojení Bulharska a Rumunska k Schengenu. To by mohlo vypadat tak, že nejprve by se například odstranily kontroly na letištích, a až pak by se přijaly postupně další kroky. Státy ale údajně neměly vůli se dohodnout ani na tom.
Bez servítek
Na Balkáně jsou pochopitelně frustrovaní a naštvaní. Rumunští politici
odsoudili „neoprávněné“ rozhodnutí vídeňské vlády, v zemi zároveň zesílily hlasy vyzývající
k bojkotu rakouského zboží nebo firem.
Vláda sáhla také k politickým krokům, když „povolala ke konzultacím“ svého velvyslance v Rakousku. Něco takového se v diplomacii považuje za významný symbolický krok. Vzájemné vztahy jsou zkrátka pošramocené.
Rakousko vetovalo vstup Rumunska do Schengenu. Bukurešť v reakci na to stahuje velvyslance z Vídně
Rumunský ministr energetiky
Razvan Nicolescu zároveň uvedl, že Rakousko by mělo jako kompenzaci za své veto vyplácet Rumunsku odškodnění ve výši 200 milionů euro měsíčně. Být mimo Schengen se skutečně ekonomicky nevyplácí.
Sama rumunská vláda odhaduje, že to národní rozpočet stojí 10 miliard euro ročně.
V Bulharsku zase sílí rétorika proruských kruhů. Lídr populistické strany Obroda
Kostadin Kostadinov prohlásil, že toto rozhodnutí dokazuje pokrytectví EU, která chce bulharské peníze, ale ne jeho občany.
V současné době je složité odhadnout, kdy a jestli vůbec se podaří „napravit škody“ a přesvědčit Rakousko a Nizozemsko, aby svá veta stáhly. Jedno je ale jasné – za českého předsednictví to nebude. Další jednání ministrů vnitra se totiž plánuje až na konec ledna, kdy už budou u kormidla Rady Švédové.
