Renovovat budovy potřebujeme, cíle EU jsou správné. Směrnice se ale musí napsat lépe, říká expert

Hlasování Evropského parlamentu o povinných renovacích starých a energeticky náročných budov vyvolalo v Česku rozruch. Směrnice je zatím stále předmětem jednání na evropské úrovni a podle experta Petra Holuba jsou její cíle správné. Za jejich splnění ale musí být zodpovědný stát, nikoliv majitelé domů. Europoslanci hlasovali o směrnici v polovině března. Ve svém stanovisku uvedli, že všechny obytné domy – včetně těch starých – by měly do konce roku 2030 dosáhnout alespoň energetické náročnosti třídy E, do roku 2033 pak třídy D. U budov přitom fungují podobné „štítky“ jako například u spotřebičů. Zatímco energeticky nejúspornější domy mají označení „A“, ty „mimořádně nehospodárné“ a „velmi nehospodárné“ nosí štítek „G“, potažmo „F“. A právě na tyto nejhorší budovy má směrnice cílit – jinými slovy, budovy s tímto nejhorším štítkem se v případě schválení směrnice budou muset renovovat. Stanovisko obsahuje také výjimku, kterou může členský stát uplatnit u maximálně 22 % budov, u kterých může termín povinné renovace posunout až na rok 2037. „Dnes nám eurosoudruzi nařizují do 10 let vyměnit okna a zateplit fasády u starých domů. My jsme se v r. 1989 zbavili socialismu s centrálním plánováním. EU nám to zavádí zpět.“ Právě tak komentoval hlasování Evropského parlamentu o energeticky úsporných budovách místopředseda Poslanecké sněmovny ČR Jan Skopeček (ODS). Kritikou nešetřili ani poslanci opoziční strany ANO. Podle exministra životního prostředí Richarda Brabce budou muset vlastníci starších a nezateplených domů do roku 2030 „investovat statisícové částky“. Směrnice by však majitele domů neměla nijak úkolovat či postihovat. Jak redakci upozornil ředitel společnosti Budovy21 a expert na úsporné stavebnictví Petr Holub, směrnici musí „odpracovat“ především členské státy. „Členský stát se musí zaměřit na nejhůře fungující budovy a zajistit, že budou zrenovované. Musí to zajistit například tím, že bude majitelům nabízet poradenství, půjčky s nízkým úvěrem a tak podobně,“ vysvětlil expert. „Renovovat budovy a zaměřovat se na ty nejhorší dává určitě smysl,“ zdůraznil Holub. Formulace, kterou ve svém stanovisku zvolil Evropský parlament, je ale podle něj nešťastná. Problematický je článek 9, který určuje zmíněné minimální energetické standardy pro stávající budovy. Vytváří totiž dojem, že povinnost renovací a zvyšování standardů dopadá přímo na majitele domů, tak to ale ve skutečnosti není. Je to úkol pro členské státy, které musí směrnici implementovat do svých národních právních řádů. Implementace jim přitom dává nemalý prostor legislativu upravit tak, aby odpovídala situaci v zemi. Klíčové je přitom vytvořit v zemi takové podmínky, které budou k renovacím motivovat. „Problémem není cíl směrnice, ale forma, jakým je ten cíl popsaný,“ uvedl ke stanovisku europoslanců odborník, který se renovacím dlouhodobě věnuje.

Kdo se chystá renovovat dům, bude muset omezit i jeho emise, říká europarlament. Většina Čechů ale nesouhlasila

Státy mají odlišný pohled na věc

Stanovisko Evropského parlamentu se nyní „utká“ s pozicí Rady EU, tedy členských států. O výsledném znění směrnice se rozhodne právě na základě jejich jednání. Pozice členských států se přitom podle Holuba zásadně liší od toho, co chtějí prosadit europoslanci. Členské státy chtějí účinnost opatření uvedených ve směrnici například posunout, staré domy by tak musely projít renovací do roku 2034, nikoliv do konce dekády, jak požadují europoslanci. Stanovisko států navíc počítá s „průměrným“ zlepšováním energetické účinnosti budov, a nikoliv s povinnou změnou energetických standardů u každé jednotlivé velmi či mimořádně nehospodárné budovy. Vyjednávání mezi poslanci a zástupci členských států tak rozhodně nebude snadné. „Máme před sebou minimálně půl roku vyjednávání na evropské úrovni,“ odhadl Holub. Švédské předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2023 údajně nemá ambici se bodem hlouběji zabývat. Legislativa tak padne zřejmě do rukou španělského předsednictví, které na to švédské v červenci naváže.

Peníze na renovace Česko má

Ať už dopadne výsledná legislativa jakkoliv, je zřejmé, že členské státy se musí do renovací budov pustit s vervou. Důvodem je přitom nikoliv zpřísňující se legislativa, ale potřeba snížit spotřebu energie s ohledem na klima a snižování závislosti na ruských palivech. Renovace pochopitelně vyžadují zásadní investice. S těmi počítá i EU, která na renovace apeluje již dlouhodobě a členským státům na ně poskytuje peníze skrze strukturální fondy i nové nástroje, jako jsou například Modernizační fond nebo fond obnovy. Česko již své programy renovací má. Nazývají se Nová zelené úsporám a Nová zelená úsporám light, přičemž druhý jmenovaný je zaměřený na nízkopříjmové domácnosti. Programy poskytují lidem nemalé příspěvky na renovace a jsou financované právě z fondu obnovy a z prodeje emisních povolenek. O dotace z programů je přitom obrovský zájem. S rokem 2026 má navíc začít fungovat další speciální fond – Sociálně klimatický fond – který představuje dodatečné peníze využitelné právě na úspory energií. Budovy zároveň nejsou jedinými objekty, kde je potřeba energie šetřit. Úspory se musejí zavádět například i v průmyslových provozech, v zemědělství a v dalších sektorech. I zde má Evropa své konkrétní cíle, které stanovuje směrnice o úsporách energie (EED). Na její podobě se poslanci Evropského parlamentu se zástupci členských zemí již dohodli – do roku 2030 by měla EU dosáhnout úspor ve výši 11,7 %. Alespoň s tím počítá dohoda z první poloviny března 2023. „Abychom splnili cíle směrnice EED, musíme třikrát více zabrat. Ať to ale dopadne jakkoliv, tak je to úkol pro stát,“ zdůraznil Holub. „Evropské cíle jsou důležité, potřebujeme je. Má to své přínosy,“ uzavřel expert.