Univerzity z Česka i Rakouska nabízejí chovatelům ryb a zemědělcům své vědecké poznatky. Díky tomu mohou podnikatelé hospodařit ekologičtěji a s vyššími výnosy. Na vzestupu je například inovativní akvaponie.
Článek původně vyšel v jihočeských mutacích Deníku.Akvaponie patří mezi nové trendy v zemědělství. Kombinuje chov ryb a pěstování rostlin, například zeleniny. Pro chovatele přináší hned několik výhod – mimo jiné jim ušetří provozní náklady a pomůže jim splnit legislativu v oblasti čistoty vod.
„Řekněme, že provozovatel recirkulačního systému na chov ryb chce doplnit své hospodářství o akvaponii. To znamená, že využije svou odpadní vodu zatíženou o živiny a odpady z chovu a než ji vyčištěnou vypustí do recipientu, řekne si, že naopak může tento ‚živný roztok‘ z chovu ryb využít na pěstování rostlin,“ vysvětlil Jan Mráz z laboratoře výživy Jihočeské univerzity.
Rostliny v tomto způsobu pěstování totiž nerostou v půdě, ale výhradně ve vodě. Z té také odčerpávají významnou část živin. Voda se pak díky tomu může po dalším čištění vrátit zpět do nádrže s rybami.
Chovatel ryb tedy využije odpad z vlastní farmy, ekologickým způsobem filtruje vodu a navíc získává vedlejší produkt v podobě rostlin, které v podstatě nemusí hnojit. „V důsledku je jeho hospodářství diverzifikovanější, a tudíž v principu ekonomicky stabilnější,“ dodal Mráz. I proto je akvaponie v současné době velkým hitem.
Akvaponické systémy lze vybudovat svépomocí v řádu nižších desítek tisíc korun. Velké průmyslové areály již vyžadují investice v desítkách i stovkách milionů korun.
Českobudějovická univerzita se podílí na tom, aby se trend šířil mezi chovateli, kteří o něj mají zájem. Disponuje akvaponickým skleníkem, kde je možné nové postupy testovat. Experti zde například zkouší kombinovat různé druhy ryb a rostlin a hledá tak nejvhodnější kombinace.
„Malý podnikatel si zpravidla nemůže dovolit zkoumat, který ze systémů a která plodina v kombinaci se kterou rybou a za jakých podmínek poskytuje nejlepší výnos, je nejstabilnější na produkci a tak podobně. To nelze, na to nemá kapacity, a v důsledku často ani prostředky. Tyto informace navíc potřebuje hlavně na začátku své praxe, kdy je finančně nejzranitelnější. Rolí univerzity je právě v těchto fázích pomáhat,“ uvedl expert.
Řešení hledají experti společně, přeshraničně
Stejný problém řeší i sousedé v Rakousku, kde trend akvaponie v současné době rovněž roste. „Řada lidí by něco podobného ráda zkusila, ale neví, jak a v jakém rozsahu začít, protože to u nás zkrátka pořád ještě je poměrně nová záležitost,“ doplnil Jiří Koleček z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Praktické otázky, jak s akvaponií začít, jsou přitom na obou stranách hranice často velmi podobné. Čeští a rakouští experti proto na jejich řešení spolupracují, s přispěním státních i evropských veřejných financí.
Na projektech se podílí Jihočeská univerzita a například rakouský Spolkový úřad pro vodohospodářství, vídeňská zemědělská univerzita (Universität für Bodenkultur Wien) nebo Úřad hornorakouské zemské vlády. Společně hledají řešení, experimentují a rozvíjejí pilotní projekty, aniž by do nich museli investovat sami rybníkáři a chovatelé ryb.
„To, co kolegové řeší v laboratorních podmínkách, ověří na kontrolním praktickém vzorku v terénu a vyvinou do funkční fáze, jsme následně schopni pomoci implementovat v celém regionu,“ vysvětlil Koleček.
Přeshraniční výzkum financuje například program Interreg, který čerpá peníze z kohezního rozpočtu Evropské unie. Součástí projektů je i mapování toho, co vlastně chovatelé a zemědělci v regionu potřebují – ať už s ohledem na jejich ekonomickou budoucnost, nebo v souvislosti s potřebou ekologického hospodaření.
„Jsme v každodenním kontaktu a ptáme se, co by jim z naší strany nejvíce pomohlo. Náš výzkum reaguje a musí reagovat na problémy, které naše partnery z praxe trápí. Odsud tak přichází velká část praktických zadání pro náš výzkum a pilotní ověřování,“ uvedl Koleček.
Řešená témata jsou přitom poměrně široká. Sahají od problematiky udržitelného hospodaření na tradičních rybničních soustavách přes management rychle tekoucích šumavských vod až po monitoring kvality vod v řekách či nádržích.
Hledání odpovědí proto bude pokračovat i v nadcházejícím roce. Načasování, kdy odstartují nové projekty s konkrétními zájemci o technologie, školami nebo podnikateli, ale závisí kromě finanční podpory mimo jiné z programu Interreg z velké části i na načasování a vegetační sezoně, podotkl Koleček.
ČR potřebuje více ekologických zemědělců. Řadě farmářů se ale do nálepky „bio“ nechce
