Chiméra, nebo reálná možnost? EU hledá jednotný postoj k Číně

Čína v posledních týdnech opět vyskočila na žebříčku priorit unijní agendy. O tom, jak nastavit vztahy sedmadvacítky s Čínou, budou diskutovat lídři evropských zemí na nadcházejícím červnovém summitu Evropské rady. Téma nedávno řešili i europoslanci. Povede se EU sjednotit postoj k asijské velmoci?

„Politika EU vůči Číně bude na agendě naší červnové Evropské rady,“ uvedl šéf summitů Charles Michel v dubnu na twitteru.

EU-China policy will be on the agenda of our European council in June.

Foreign affairs ministers will prepare this discussion under the leadership of the High representative @JosepBorrellF

— Charles Michel (@CharlesMichel) April 24, 2023

Michel to oznámil jen několik dní poté, co o přístupu Unie k Číně debatovali na plénu ve Štrasburku europoslanci.

„Čína je vycházející velmocí a aspiruje na to stát se světovou jedničkou. Jsme proto rozhodně v situaci, kdy potřebujeme adekvátní a ucelenou strategii (přístupu k Číně).“ S těmito slovy vystoupil v dubnu na plénu český europoslanec Alexandr Vondra (ODS, ECR).

Podle Vondry by však taková strategie neměla následovat postoj francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který dříve v dubnu spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen navštívil Čínu a poté se nechal slyšet, že Evropa by měla budovat strategickou autonomii a nikoliv závislost na Spojených státech amerických.

Evropa by podle Macrona také neměla následovat americkou politiku vůči Tchaj-wanu a vyhnout se tak „krizím“, které „nejsou její“.

„Prezident Macron jel do Číny prosazovat ekonomické zájmy vlastní země a svému hostiteli se odvděčil vizí stejného přístupu Evropy jak ke Spojeným státům, tak k Číně. Mluvil o strategické autonomii EU, místo toho ale nabídl strategickou nejednoznačnost,“ kritizoval Macrona Vondra před svými kolegy.

„Udělal to v situaci, kdy zoufale potřebujeme posílit NATO a spolupráci s USA na Ukrajině. Příště si musíme vést lépe,“ dodal.

Vondra spolu s řadou svých europoslaneckých kolegů proto vyzvali k tomu, aby EU vůči Číně aplikovala jasnou a společnou politiku.

Se slovy Macrona nesouzní ani český ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Podle něj je v českém zájmu naopak sbližování evropského a amerického postoje k Číně, jak řekl pro ČTK.

Čína je nyní v centru pozornosti i ze strany sedmičky největších ekonomik, tzv. skupiny G7 zahrnující Spojené státy americké, Kanadu, Japonsko, Německo, Francii, Velkou Británii a Itálii. Země na květnovém summitu v Japonsku zkritizovaly „expanzivní námořní nároky Číny v Jihočínském moři“ a vyzvaly Peking, aby se zdržel „výhrůžek, nátlaku, zastrašování nebo použití síly“, informovala ČTK.

Evropa se musí sjednotit proti agresivní zahraniční politice Číny

Čína jako hrozba

Britský premiér Rishi Sunak pak po jednání ještě přitvrdil a Čínu označil za největší výzvu pro globální bezpečnost a prosperitu.

Jak pro redakci popsal analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Filip Šebok, dlouhodobým rizikem pro EU ze strany Číny je, že se blok v jejím stínu stane geopoliticky a ekonomicky marginálním hráčem, který „bude vždy v závěsu dění“.

„Trochu paradoxní je v tomto kontextu současná situace, kdy evropští lídři jeden po druhém cestují do Pekingu s nadějí, že Čína zatlačí na Putina, aby ukončil válku na Ukrajině. Najednou je Čína aktérem, od něhož očekáváme, že bude přispívat k evropské bezpečnosti – něco ještě nedávno nemyslitelné. V takové situaci by EU neměla být,“ dodal analytik.

Podle Šeboka by se měla EU v současném geopolitickém klimatu zaměřit na posílení vlastní bezpečnosti. A to například proto, že nemá zaručeno, že budoucí americké administrativy budou ochotny být i nadále garantem evropské bezpečnosti.

„Jako silnější bezpečnostní aktér pak bude EU i relevantnějším partnerem pro Washington a bude moci hrát silnější roli i ve vyvažování Číny,“ doplnil.

Válka v Evropě

Jednotný evropský postoj k Číně?

27 členských zemí ale znamená 27 „chutí“. Čína byla tzv. slonem v místnosti, tedy ožehavým tématem, na kterém se politici jen těžko shodnou, už na březnovém summitu lídrů.

Nyní, tedy jen o pár týdnů později, ale tlak na společný postoj Evropy sílí. Po návštěvě Číny o něm hovořila i šéfka unijní exekutivy Von der Leyen. „Silná evropská politika směrem k Číně stojí na koordinaci mezi členskými státy a institucemi EU a na ochotě vyhnout se taktice rozděl a panuj,“ řekla europoslancům.

V stejném duchu pak hovořil i šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Podle něj by se země EU měly pokusit v otázce Číny dostat na stejnou notu.

„Nemůžeme mluvit pouze jedním hlasem, protože těch hlasů máme několik. Můžeme ale alespoň ladit,“ řekl obrazně Borrell ke sjednocení evropského postoje k Číně.

Podle Šeboka je však jednotný přístup EU „určitou chimérou“, a to i kvůli nastavení fungování EU ve Smlouvách. Dokud se ty nezmění, budou v zahraničněpolitických otázkách  přetrvávat rozdílné pohledy. Právě v zahraniční politice je totiž nutné dosáhnout při rozhodování jednomyslnosti.

„Je nutné pracovat v mantinelech toho, co je možné. Důležité ale je, že se mění paradigma, v jehož rámci se vůbec o Číně bavíme. Až na některé výjimky je dnes všeobecně akceptován pohled, že Čína přináší i hrozby, se kterými se EU musí vypořádat,“ zdůraznil pro  EURACTIV.cz.

EU má podle Šeboka ve vztahu k Číně navíc už několik užitečných kroků za sebou, nejde jen o politickou shodu. „EU toho v otázce reciprocity a posílení ekonomické bezpečnosti ve vztazích s Čínou udělala skutečně mnoho – od mechanismu pro screening investicí, přes prověřování státní podpory pro zahraniční firmy, až po projednávaný nástroj proti ekonomickému nátlaku,“ popsal redakci.

Podobně to vnímá Vondra. „Věřím, že shoda v základních bodech možná je, ale není to jednoduchý úkol. My se příliš často zaměřujeme na to, kdo co říká. Jsme posedlí gesty a deklaracemi. Ale reálně se hraje o hospodářskou politiku, outsourcing, technologie. Ne o to, jak tvrdé bude čí prohlášení,“ uvedl na dotaz redakce.

Podle Vondry by měl být evropský postoj založen na třech principech. A sice na snaze udržet pevnou vazbu mezi Spojenými státy a Evropou v situaci, kdy roste napětí mezi USA a Čínou. Zadruhé by Evropa neměla zbytečně eskalovat vztah k Číně, protože ozbrojený konflikt v této oblasti by podle Vondry „odvrátil pozornost USA od Evropy a mohl by tak oslabit NATO“. A zatřetí by se měla Evropa zbavit závislosti na Číně ve strategických komoditách, aby nebyla „vydíratelná“.

„K Číně je potřeba přistupovat jako k nastupující supervelmoci číslo jedna. To znamená obezřetně, ale ne štítivě nebo opovržlivě. Odstrašování je běžný nástroj mezinárodní politiky, povyšování naopak nevede nikam,“ dodal europoslanec.

Podcast: Erdogan zřejmě dostane od Turků ještě jednu „šanci“, ekonomice i zemětřesení navzdory

Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.