Podcast: Přála bych si, aby konzervativci a lidovci v europarlamentu úzce spolupracovali, říká Vrecionová

EU v současném volebním období řeší legislativu spjatou zejména s ochranou životního prostředí, která výrazně dopadá na zemědělství. Jak regulace hodnotí česká europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS, ECR)? A jak se ODS daří své pozice ke klimatickým zákonům prosazovat v europarlamentu? Poslechněte si poslední epizodu podcastu Evropa zblízka před prázdninovou pauzou.Soundcloud |Pocket Casts| Spotify |Podcasty Google| Apple PodcastsPo Janu Zahradilovi jste převzala vedení ODS delegace v Evropském parlamentu. Můžete říct, v čem ten úkol spočívá?V českém parlamentu tomu říkáme předseda klubu nebo případně předsedkyně klubu. Předseda klubu má za úkol v první řadě vyjednávat s dalšími delegacemi v rámci politické frakce, ale samozřejmě i mimo politickou frakci, společné postoje k různým předlohám, projednávaným materiálům, případně, pokud má ODS, Česká republika, naše delegace zájem někde získat podporu pro naše pozměňovací návrhy atd. Zkrátka jde o vyjednávání a hledání koalic a podpory pro různé projednávané předlohy. To je ten první úkol, který se odehrává na půdě Evropského parlamentu. V Občanské demokratické straně je to tak, že předseda příslušného klubu je zároveň členem předsednictva celé naší politické strany. A ten důvod je ten, že je velmi nutné přenášet informace a vzájemně si vylaďovat pozice k různým legislativám. To, co my projednáváme v Evropském parlamentu, je do krátké doby nutné implementovat i do naší legislativy, takže je nutné si takzvaně sladit noty.Jaká evropská témata nyní ODS pálí nejvíce? Čím se zabývá?Samozřejmě všichni víme, že ODS je v Evropském parlamentu součást politické frakce ECR – Evropští konzervativci a reformisté – kde jsme de facto teď v opozici. Parlament je spíše středo-levicový, ale takovým tím hlavním programem celého tohoto volebního období je Green Deal, kdy si samozřejmě s řadou kolegů rozumíme a shodneme se i na jednotlivých cílech, kterých chceme dosáhnout. Rozumíme tomu, že ochrana životního prostředí je velice nutná, nicméně řada návrhů z Komise bývá v Evropském parlamentu, který je opravdu hodně levicový a hodně zelený, do značné míry vždy zaznamená ještě velmi výrazný posun směrem k socialistickým opatřením – různým zákazům, nařízením, příkazům, regulacím a s tím máme problém. My nezpochybňujeme ty cíle, ale zpochybňujeme dost často tu cestu, kterou si Evropský parlament volí. Já se třeba věnuji zemědělství, jsem členka zemědělského výboru, respektive i koordinátorka za naši politickou frakci, a řada těch předloh týkajících se ochrany životního prostředí velmi výrazně zasahuje do zemědělství. V současné době se například projednává problematika pesticidů, nature restoration (obnova přírody – pozn. red.). Snažím se čtyři roky velmi intenzivně pracovat a posunovat legislativu, která se týká genové adaptace. Myslím, že třeba to by životnímu prostředí velmi výrazně prospělo, tedy jak využít vědy, výzkumu a posunout se někam bez zbytečných regulací, byrokracií atd. Z mého pohledu jsou teda témata taková. Samozřejmě třeba Saša Vondra se hodně intenzivně věnuje problematice spalovacích motorů, Euro 7, protože pokud Euro 7 projde v té podobě, jak ho předložila Komise, tak by to velmi negativně zasáhlo český automobilový průmysl.Předpokládám, že cílem je uzavřít tato témata do konce mandátu?Já bych jako neřekla, že by mělo být cílem dotáhnout to do konce. Cílem by mělo být dotáhnout do konce v takové podobě, která nezkomplikuje velmi výrazně život našim zemědělcům, zajistí potravinou bezpečnost a sníží třeba v případě pesticidů množství používaní chemických látek, které samozřejmě v přírodě nechceme a nechceme mít ani v jídle. Nicméně zase jdeme malinko napřed tím, že tlačíme snižování pesticidů, místo toho, abychom šli cestou využívání moderních metod výzkumu, v tomto případě například používání genové editace nebo biologické ochrany rostlin. Je potřeba nejdřív nastavit tuto legislativu a potom pojďme teprve jednat o snižování pesticidů. Návrh, který předložila Komise, říká, o kolik procent mají všechny členské země snížit pesticidy, ale zase to je velmi neférové, protože vlastně každá země má jinou výchozí pozici, Česká republika je na tom velmi dobře, my vlastně třeba ve srovnání s Rakouskem dneska využíváme daleko méně pesticidů a jestli i my je máme snížit o 50 %, tak to není fér. Takže já si nemyslím, že má být úplně cílem za každou cenu tu legislativu přijmout. Mělo by být naším cílem jí mít v takové podobě, která pomůže životnímu prostředí, ale neohrozí naši potravinovou bezpečnost.Jak se vám daří takové pozice prosazovat do konkrétních legislativních návrhů? Myslím si, že ještě před rokem bych vám řekla, že se to v žádném případě nedaří, ale ta situace se malinko mění a mění se především pozice evropských lidovců, nejsilnější politické strany. Evropští lidovci velmi dlouho slepě přijímali všechno, co přišlo z Komise. Dařilo se nám je jen velmi přesvědčovat o tom, že jdeme až příliš daleko, že s tím spíše můžeme evropským občanům život výrazně zkomplikovat a nebude to vlastně ku prospěchu věci. Musím říct, že ten poslední rok a především půlrok se evropská lidová strana začala otáčet, což je velmi pozitivní. Je to možné vidět na řadě hlasování, kdy vlastně dříve jsme všechno prohrávali, ale teď se ta čísla postupně mění, a dokonce teď poslední čtvrt rok velká část evropské lidové strany – a nechci, aby to vyznělo pejorativně – procitla a jsme schopni s nimi dobře spolupracovat. Jsme opravdu velmi otevření ke spolupráci a doufáme, že se taky zakládá spolupráce do budoucna, což by bylo velmi dobré, aby třeba po příštích volbách byl ten parlament trošku více posunut zpátky. Pravá orientace by se mně a ODS líbila daleko více, takže jsme rádi, že tady ta spolupráce by mohla být pro tento výsledek užitečná. Samozřejmě to ještě neznamená, že máme nějakou definitivní většinu, protože velmi záleží, jak se k věci postaví socialisté, liberálové – u každé legislativy je to trochu jiné. Na všechno mají také velký vliv blížící se evropské volby, protože i v těch jednotlivých státech je možné pozorovat měnící se náladu ve společnosti. Některá opatření šla příliš daleko, je to vidět v Německu, ve Španělsku, Holandsku. Politici se možná už trochu zalekli toho, že příliš tlačí na pilu a že by bylo dobré vzít spíše rozum do hrsti. To je hlavní důvod, proč i já se velmi obávám toho, že pokud bude ten parlament pořád příliš daleko, tak vlastně se v konečném důsledku může stát, že se evropský volič obrátí nejenom proti myšlence ochrany životního prostředí, což nechceme, ale dokonce to může vyvolávat i negativní postoje vůči EU a nahrávat to různým populistům v příštích volbách, což je velmi nebezpečné. Zdá se mi, že někteří kolegové právě především v EPP si to začínají uvědomovat.Dovedete si po volbách představit spojení EPP a ECR? Nebo je realističtější nějaká nepsaná dohoda o spolupráci při hlasování?Samozřejmě bude strašně záležet na těch číslech, na definitivním výsledku voleb. Já bych si prostě skutečně přála, aby naše dvě frakce spolu velmi úzce spolupracovaly a jestli to bude na bázi nějaké hlubší spolupráce nebo jenom třeba koaliční spolupráce, to opravdu neumím teď v říct. Strašně záleží, jaké budou delegace, jak budou silně zastoupeny v jednotlivých frakcí, ono je to ještě o něco složitější než tady v českém parlamentu, kde vlastně vyjednáváte jenom s politickými stranami, ale v Evropském parlamentu jsou i různé národní zájmy. Myslím si ale, že jsme na dobré cestě najít společně cestu k nějaké větší spolupráci.Zmiňovala jste hlasování o obnově přírody. Vím, že tohle je zrovna ukázka legislativy, která budí velké emoce, protože se v ní hledá balanc mezi udržením přírody a zatížením zemědělců. Jak podle vás tento balanc mezi produkcí a ochranou přírody zajistit?To je vlastně to nejtěžší. Správně jste řekla, že vlastně je to celé o hledání balancu. A vybalancovávat návrhy tak, abychom dosáhli skutečně toho, co chceme, a abychom nezpůsobili daleko větší katastrofu. Já vlastně velkou část svého času, kdy jsem tady v České republice, trávím tím, že objíždím malé, velké, střední zemědělce a se všemi se snažím mluvit. Povídám si s nim o tom, jaké budou mít návrhy konkrétní dopady na jejich práci a život. V řadě těch návrhů je vlastně akcent na menší, rodinné farmy, protože to jsou ti lidé, co v tom místě žijí, co vlastně chtějí i předat budoucím generacím zemědělskou půdu. Proto ví, že ji potřebují udržet v nějaké kvalitě, nejenom prostě vyplundrovat a žít z dotací. Prostě musí myslet i na budoucnost. Tito lidé jsou nejblíž i ochraně životního prostředí a rozumí tomu, ale vidím, že i oni se v tom pomalu začínají ztrácet, protože my vlastně jdeme cestou různých restrikcí, zákazů, příkazů a ti lidé jsou vlastně celý den venku, pracují a teď ani nestačí sledovat, co všechno jim přikazujeme, zakazujeme, a přitom vlastně oni by se chovali nejpřirozeněji šetrně k přírodě. Musíme rozlišovat velikost zemědělské firmy nebo farmy, mezi zemědělcem, který žije na venkově, a který je jen podnikatelem v zemědělství. Obávám se, že řada věcí, které doteď Evropský parlament schvaloval, tak spíše způsobí problémy, než by pomohly, a proto bych byla hrozně ráda, kdybychom právě třeba budoucí spoluprací s EPP dokázali najít zlatou střední cestu a používat zdravý selský rozum.Když se vlastně podíváme na ta opatření, tak chápu, že jich nesmí být až moc, ale na druhou stranu vidíme, že příroda není v dobrém stavu a něco je potřeba dělat lépe. Zmiňovala jste třeba moderní techniky šlechtění rostlin, aby byly odolnější vůči klimatickým změnách atp. Vidíte třeba nějaká další různá opatření, která vlastně v evropské legislativě chybí?Myslím, že do budoucna bychom měli jít cestou změny filozofie využívání dotací. Nechci zacházet do historie, ale jejich úloha se různě měnila, ale prostě využívání dotací na výrobu prostě působí trochu problémy. Ať mluvím s velkými, malými, středními zemědělci, tak všichni říkají, že by byli nejradši, aby dotace nebyly vůbec, ale to prostě nejde. Zatím jsou v celé Evropě. Vy nemůžete říct českým zemědělcům, že nebudete mít dotace, zatímco evropští je budou mít. To byl mimochodem jeden z důvodů, proč jsem kandidovala do Evropského parlamentu, zemědělská politika se totiž daleko více ovlivňuje z té evropské úrovně. Myslím, že bychom měli příště jít dál, aby dotace nebyly využívány na to, co je pro zemědělce ekonomicky zajímavé, tzn. na výrobu. Oni se sami rozhodnou, co vyrábět a co jim vydělá, co jim nevydělá, ale měly by být kompenzace za to, co od nich společnost chce a co pro ně není ekonomicky zajímavé, to znamená, aby měli krajinné prvky, aby hospodařili s vodou, s půdou, aby se chovali šetrně, aby chránili krajinu a přírodu. Bylo by daleko smysluplnější jít nejdřív cestou přenastavení dotací. Existuje u nás firma, která produkuje biologickou ochranu rostlin. Měli bychom se třeba snažit, aby ti zemědělci o tom věděli, aby dokázali tyhle věci využívat. Jezdím občas do Izraele, na té zemi vidíte, že skutečně využívá vědu, výzkum, ta země je každé tři roky více zelená. U nás je nedostatkem vody zasažená jižní Morava a s probíhající změnou klimatu si myslím, že bude zasaženo daleko více zemědělské půdy. Má s tím problémy Španělsko, Itálie, kam přicházejí přívalové deště a voda jim rychle odteče, protože ji nejsme schopni zadržet v krajině. Ubývá spodních vod a zemědělci čerpají ze studny vodu na kropení. Přitom by se dala využívat tzv. šedá recyklovaná voda. Tomuto témat se velmi málo věnujeme a je to jedna z věcí, která nás bude velmi trápit. A pokud tady nezačneme dělat urychleně nějaké kroky, tak se nám to velmi vymstí.Mám pocit, že některé státy nebo jejich zemědělské organizace vidí řešení problémů jen v dalším přilévání evropských dotací. Je reálné, aby státy změnily ten pohled a nevnímaly společnou zemědělskou politiku jenom jako zdroj peněz?Já často říkám zemědělcům, že tímhle systémem, si velmi obrací veřejnost proti sobě a že to není vůbec dobrá, zdravá cesta. Na druhou stranu čeští zemědělci říkají přesně to, co říkáte vy, ale dělají to i francouzští farmáři. Zemědělci jsou velmi silná lobby, a když přijedou s traktory před Elysejský palác, tak je to prostě vidět, je to slyšet a velmi často tomu politici podléhají. Třetina evropského rozpočtu jde do zemědělství, to jsou ohromné peníze, i když tlak na to malinko snižovat už tady byl a bude i dále. Je to takový začarovaný kruh, děje se to na celém světě, že vlastně zemědělství podléhá bohužel řadě věcí, které ty zemědělci sami neumí ovlivnit. Jednou mrzne, jednou je moc horko. Spíš bychom měli jít cestou, jakou mají třeba ve Spojených státech, kde je systém pojištění, kdy vlastně i stát i zemědělci přispívají do systému, a když přijde kalamita, tak čerpají z něj.Cítíte třeba ze strany ostatních států nějaké uvědomění, že takhle to dál nejde a je třeba to změnit? Bude to hrozně těžké. V ČR jsme zrovna průmyslová země a zemědělství není klíčový sektor, když se ale podíváte do Polska či Francie, tak tam zemědělci politiku velmi ovlivňují, dokáží si leccos vylobbovat. Cítím sice tlak na snižování těch dotací a to, aby se malinko měnila jejich filozofie. Jak to bude rychlé a jestli se to dotáhne, to vám neumím říct, nevím, jaké budou nálady v jednotlivých státech. Podívejme se třeba, co se stalo v Holandsku. Probíhá tam velký tlak na snižování počtu hospodářských zvířat. Oni to zemědělství mají ještě daleko intenzivnější než my, tam ty problémy skutečně mají, jenom vláda k tomu přistupovala velmi necitlivě. Snaží se vykupovat zemědělské farmy. No a pak se stalo, že v komunálních volbách vyhrála úplně nová politická strana farmářů a tam je to ještě tak, že komunální politici jsou automaticky členem jedné z komor parlamentu, to znamená, vlastně jsou teď docela silnými hráči v holandské politice. Proto mluvím o tom, že pokud nebudeme k těm změnám, které musíme nastavit, přistupovat citlivě, tak se nám to vlastně potom může vrátit jako bumerang zpátky a nedosáhneme vůbec ničeho.Jak hodnotíte působení Zdeňka Nekuly jako ministra zemědělství? Já musím říct, že jeho začátek vnímám velice pozitivně, protože vím, že zrovna ODS a já osobně jsme byli ti, kteří jsme velmi podporovali redistributivní platbu. Zdeněk Nekula to vlastně vzal za své a opravdu za to bojoval. Zároveň jsem také člen K-10, to je tým lidí z jednotlivých politických stran, za které v koalici vyjednáváme. Musím říct, že se Zdeňkem Nekulu jsem velmi dobře spolupracovala. Je pravda, že v poslední době nám trošku komunikace vázla, ale myslím si, že on se dostal pod velký tlak médií a veřejnosti atd. Marka Výborného, který by se měl stát pravděpodobně tím příštím ministrem, znám i osobně, protože jsem byla v Poslanecké sněmovně. Je to nesmírně chytrý muž, kterého si vážím, je i lidsky velmi příjemný. Samozřejmě nevím, jak on bude, jaké jsou jeho postoje k zemědělství, protože se tomu tématu vlastně nevěnoval. Já si myslím, že to vůbec nevadí, protože si ministr nemusí být odborník, musí být dobrý manažer, musí se umět obklopit kvalitními lidmi, musí být politicky silný, a to si myslím, že Marek Výborný splňuje. A teď je ještě otázka, kým se obklopí a jestli bude chtít pokračovat v tom, kde Zdeněk Nekula správně šel, tedy spíše podporou těch menších farem. My za ODS se určitě budeme snažit ho tímto směrem tlačit, ale pevně doufám, že nebudeme muset a že ta naše budoucí spolupráce bude dobrá.