Španělské předsednictví v Radě EU, jako poslední „plné” předsednictví před volbami do Evropského parlamentu, má na talíři naložená velká sousta, píše v komentáři Vendula Kazlauskas.Vendula Kazlauskas je analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky.Španělský premiér Pedro Sánchez chtěl hrát roli lídra EU, místo toho ale zatím hraje ruskou ruletu. Přestože se jeho země ujala od 1. července předsednictví v Radě EU, vyhlásil na 23. července předčasné volby, které s největší pravděpodobností vyhraje opoziční pravicový blok. Nastupujícímu španělskému předsednictví v Radě EU přitom zbývají na stole ty nejkontroverznější a nejsložitější návrhy evropské legislativy, k jejichž úspěšnému dojednání bude potřeba i silný politický leadership. Co tedy můžeme od španělského předsednictví čekat? A jak to ovlivní klimatické ambice Unie a dotahování balíčku Fit for 55?
Před volbami do Evropského parlamentu na jaře příštího roku tlačí evropský legislativní proces čím dál více čas. Než přijde nová Evropská komise a s ní možná i nové politické priority, je zapotřebí kvapně dojednat víceméně všechny zbývající legislativní návrhy. Jak ukázalo během svého předsednictví i Česko, pokud je potřeba něco rychle dotlačit, je k tomu krom nesmírného nasazení potřeba zejména politická vůle a váha. Pokud ale bude Španělsko uprostřed předsednictví měnit vládu a vlastní priority, právě taková politická váha mu může chybět. Nová – a politicky opoziční – vláda bude muset naskočit do rozjetého rychlovlaku. Nejen, že ministři nebudou osobně znát svoje protějšky z ostatních evropských zemí, ale budou je čekat zejména vyjednávání z kategorie „pro pokročilé“. Do ní spadají i zbývající návrhy z balíčku Fit for 55, který je přitom pro dosažení evropských klimatických ambicí klíčový.
V sázce jsou obnova evropské přírody i energetické úspory budov
Zbývající návrhy zůstávají vyjednávačům na stole právě proto, že je mimořádně komplikované najít na nich shodu. To se týká i návrhu nařízení o obnově přírody – Nature Restoration Law. Ten napříč Evropou vyvolal řadu kontroverzí a nakonec neprošel výbory v Evropském parlamentu, kde se proti němu postavila vlivná Evropská strana lidová, reprezentující zemědělce, a další pravicové strany. I když ho výbory odmítly podpořit, konečné slovo bude mít celé plénum na velmi sledovaném těsném hlasování v červenci. Pokud návrh projde do trialogu a vyjednávání s Radou EU (ministři svou pozici již schválili), bude potřeba, aby státy EU zastupoval silný vyjednávač s výraznými politickými zkušenostmi. Jestli bude tyto požadavky splňovat potenciální nový zástupce či zástupkyně Španělska, to se teprve ukáže.
Stejně tak na stole leží směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), u které nyní státy EU pod španělským vedením potřebují najít kompromis s Evropským parlamentem. Budovy se na emisích skleníkových plynů v Evropské unii podílejí zhruba jednou třetinou a návrh tak má velký potenciál pro jejich snižování. Stejně tak má ale potenciál i pro zneužití populistickými médii a politiky. Stačí si jen vzpomenout, jaké emoce a zkreslení vyvolal v českých médiích. Ve vyhroceném předvolebním období se tak za něj pravděpodobně žádná vláda nebude chtít silně postavit a riskovat, že tím ztratí politické body. V mnoha státech včetně Česka (kde ho při hlasování v Evropském parlamentu podpořil jenom Luděk Niedermayer a tři pirátské hlasy) je kritika vůči němu velmi hlasitá. Španělsko zatím zachovává strategické mlčení. Od jeho případné nové vlády tak nejspíš nemůžeme očekávat apetýt k tomu, aby mu dala politickou prioritu a dotáhla jej v trialogu.
Podle průzkumů si přitom téměř půlka obyvatel Česka myslí, že jejich domácnost potřebuje zvýšit energetickou účinnost, a s větší podporou zateplení budov a stavby budov nenáročných na energie souhlasilo podle průzkumu Česká (ne)transformace dokonce 77 % společnosti. Tento návrh – nebo nějaký podobný v příštím evropském cyklu – by tak mohl být právě tím, který získá podporu obyvatel.
Euro 7: Když Česko ví, co (ne)chce, dokáže si to v EU prosadit
Španělskému předsednictví spadne na bedra i návrh nových emisních limitů pro osobní automobily a dodávky, v českém kontextu nechvalně známá norma Euro 7. I když s ní podle médií a výrobců automobilů přichází bezmála apokalypsa a konec výroby aut v Čechách, pravda je někde jinde. Návrh Evropské komise totiž není hotová věc – a jeho výsledná podoba bude záležet na vyjednávání se členskými státy EU. Podle čísel STEM sice cca 60 % lidí v Česku netuší, že o návrzích v Radě jednají i čeští ministři, zrovna v tomto případě se přitom českému ministrovi dopravy Martinu Kupkovi podařil diplomatický úspěch. Dal dohromady skupinu států, kterým se návrh nelíbí, a postavil se do jejího čela. Nejspíše poprvé tak Česká republika při bruselských vyjednáváních vede koalici, do níž ní patří i takové váhy jako Francie nebo Itálie. Dohromady mají nejen dost síly na zablokování návrhu, ale zejména dobré argumenty na přesvědčení ostatních. Prosazení návrhu tak do konce tohoto evropského legislativního období nečekejme.
Ukazuje se tedy, že pokud v Česku jasně víme, čeho chceme dosáhnout, a předložíme partnerům relevantní a přesvědčivé argumenty, zvládáme svoje zájmy úspěšně prosadit. Podobných témat a priorit, na kterých by se jasně shodla celá česká politická reprezentace, ale bohužel příliš není.
European Green Deal v cílové rovince
Pro dotažení cílů Zelené dohody pro Evropu a budoucnost evropských klimatických a geopolitických ambicí budou důležité i akt o kritických surovinách a akt o průmyslu s nulovými čistými emisemi. U nich bude zásadní, jestli španělské předsednictví rozdělené mezi dvě vlády zvládne ukočírovat enormně rychlý legislativní proces tak, aby dohoda byla hotová ještě za této Evropské komise. A jestli prokáže podobnou zarputilost jako například český ministr Jozef Síkela, který k řešení energetické krize dokázal svolat „tolik mimořádných Rad pro energetiku, kolik bylo potřeba”.
Španělské předsednictví v Radě EU, jako poslední „plné” předsednictví před volbami do Evropského parlamentu, má na talíři v každém případě naložená velká sousta. Aby toho nebylo málo, Evropská komise plánuje během příštích šesti měsíců předložit ještě deset nových návrhů spojených se Zelenou dohodou pro Evropu. Španělští diplomaté a diplomatky se tedy rozhodně nudit nebudou. Práci jim nicméně nebude komplikovat jen pravděpodobná výměna vlády, která podle všeho proběhne začátkem podzimu a která s sebou přinese i posun v politických prioritách země – větší protekcionismus, zejména v oblasti zemědělství a hospodaření s vodou, podporu dotací i automobilové dopravy či lehce větší důraz na jádro a menší na obnovitelné zdroje energie. Stejně tak si Španělsko bude muset poradit i s vyhraněnější rétorikou vůči klimatickým ambicím napříč Evropou. Volby do Evropského parlamentu se blíží a právě na vyvolávání strachu ze zelené transformace bude chtít sbírat body nejeden evropský populista.
