Zatímco západní svět – Spojené státy americké a Evropská unie – stojí pevně na straně Ukrajiny a razantně odsuzují Rusko, jiné světové regiony stojí na pomezí a vůči Rusku se výrazně nevymezují. Změnit to má nová „diplomatická protiofenzíva“. Svět se shoduje, že na Ukrajině by měl zavládnout mír. Ne všechny země světa ale mají stejný pohled na věc jako Evropa, tedy že Rusko je agresor, který musí z Ukrajiny stáhnout svá vojska a že je zapotřebí obnovit územní celistvost Ukrajiny.
Vidět je to i na rezoluci OSN z února 2023 vyzývající Rusko k okamžitému stažení jeho sil z Ukrajiny. Pro hlasovalo 141 zemí, 7 bylo proti a 41 se zdrželo hlasování. Ve skupině proruských zemí se objevují Mali, Etiopie, Gabon, Angola, Zimbabwe, Uganda, Súdán a další africké země, či jihoamerická Bolívie.
Ukrajina chce získat co nejširší podporu, a to i za hranicemi západních demokracií. Své úsilí proto chystá napnout právě k těm regionům, které nejsou k Rusku kritické. Koordinovat se chce s EU a vládami členských států.
„Můžeme hovořit o diplomatické protiofenzívě. Napřič ministry EU je energie, vůle a také pochopení toho, co a jak musíme dělat,“ uvedl ve čtvrtek (31. srpna) ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba po jednání se svými protějšky z členských zemí EU ve španělském Toledu.
„Dohodli jsme se na tom, že budeme koordinovat naše kroky při komunikaci s africkými, asijskými a jihoamerickými zeměmi, abychom je přiměli přistoupit na mírovou formuli navrženou prezidentem Zelenským,“ vysvětlil Kuleba s tím, že s unijními ministry jednali o „konkrétních opatřeních“.
Česko má co nabídnout
Svoji roli v přesvědčování Afriky chce sehrát i Česko. „Česko nemá koloniální minulost oproti jiným západoevropským zemím, což je naprosto zásadní z hlediska toho, jak k nám africké země přistupují,“ vysvětlil na dotaz redakce ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Lákavý je pro Afriku i fakt, že Česko je vyspělou a vzdělanostní ekonomikou, která má kvalitní univerzity. Třetím bodem ve prospěch Česka je historická zkušenost s Ruskem. „Můžeme to překlápět do konkrétních projektů, ať už je to rozvojová pomoc, nebo spolupráce v některých sektorech, například ve zdravotnictví nebo zemědělství,“ uvedl ministr.
Komunikace s africkými zeměmi je pak podle Lipavského doprovázena i politickou linkou, kdy se Česko snaží dané státy vést k tomu, aby se staly součástí tábora, který například při hlasování Valného shromáždění OSN podporuje mezinárodní řád a odsuzuje ruskou agresi.
„Na africkém kontinentu je aktivní u Rusko a Čína. My jako západní svět a Česko jako jeho součást musíme představovat alternativu, se kterou mohou africké země počítat. Oni jsou pragmatičtí a půjdou za výhodnou nabídkou a my jsme schopni ji nabídnout,“ dodal ministr.
Obilí jako součást strategie
Kuleba prozradil, že Ukrajina a její spojenci by v rámci humanitární pomoci mohli zajistit africkým a asijským zemím obilí. Ukrajina je totiž jeho předním světovým producentem a řada těchto států ho od ní odebírá. Rusko ale odstoupilo od tzv. obilné dohody, která měla zajišťovat vývoz obilí z ukrajinských přístavů přes Černé moře dál do světa, vývoz se tak výrazně zkomplikoval. To dopadá nejen na ukrajinské producenty, ale i na africké či asijské odběratele.
„Alternativní námořní koridor pro obilí, který nebude zahrnovat Rusko, je možný,“ prohlásil Kuleba. „Světová potravinová bezpečnost tak nebude záviset na ruské hře s hladem a na vydírání,“ dodal ukrajinský ministr.
Otázka však je, jak se k tomuto narativu postaví právě africké země. Rusko sice blokuje vývoz ukrajinského obilí do tohoto regionu, africkým zemím však na místo toho slibuje jiné zdroje. Vladimir Putin nedávno uvedl, že Rusko hodlá v příštích třech až čtyřech měsících poslat až 50 000 tun obilné pomoci do Burkiny Faso, Zimbabwe, Mali, Somálska, Eritreje a Středoafrické republiky. Mohl by tak Africe „kompenzovat“ ušlé ukrajinské produkty.
