V Evropském parlamentu to zase jednou jiskřilo, tentokrát kvůli nové migrační dohodě EU s Tuniskem. Zatímco jedna část europoslanců v ní vidí šablonu pro budoucnost, druhá upozorňuje na porušování lidských práv a volá po jejím zrušení.Počet migrantů směřujících do Evropy opět roste a země jako severoafrické Tunisko jsou pro ně často „přestupní stanicí“. Na cestu se kromě uprchlíků ale vydávají i desetitisíce migrantů bez nároku na azyl, kterým pašeráci za nemalé částky slibují transport do vytoužené evropské destinace. Jejich osud ale často končí tragicky. Evropská unie stále nemá recept na to, jak si s touto situací poradit.
Před necelými dvěma měsíci podepsala Evropská unie
memorandum o strategickém partnerství s Tuniskem, které má pomoct zpomalit nelegální migraci do Evropy. Díky 100 milionům euro z EU by měla tamní vláda posílit hraniční kontroly nebo narušit obchody pašeráků.
Dohoda samotná je ale velmi sporná, což jasně ilustrovala úterní (12. září) debata europoslanců na štrasburském plénu Evropského parlamentu. Ten je v tomto ohledu rozdělený – zatímco krajní pravice a velká část Evropské lidové strany (EPP) dohodu vesměs vítají, liberálové z frakce Renew Europe a konzervativci z ECR zůstávají na vážkách. Spektrum uzavírají socialisté S&D, zelení a levice, kteří dohodu s Tuniskem hlasitě odmítají.
V prvé řadě jde o to, s kým vůbec Unie nový pakt uzavřela. Zemi vládne autoritativní režim prezidenta
Kaíse Saída, který je známý svým represivním chováním vůči migrantům. Existují tak obavy, že mu evropské peníze umožní další přitvrzení migrační politiky.
„(
Prezident) využívá otřesný jazyk vůči lidem, kteří prchají před válkou a klimatickou změnou v subsaharské Africe. V situaci, kdy je opozice vězněna a vidíme nárůst autoritářství, máme teď memorandum o porozumění mezi tuniskou vládou a EU,“ komentoval dohodu italský europoslanec
Brando Benifei (S&D).
Někteří jeho kolegové byli ještě ostřejší. „Ursula von der Leyen bude na tomto místě (
ve svém středečním projevu, pozn. red.) jasně tvrdit, že silně brání demokracii před autokracií. Zároveň však hrdě prezentuje špinavé dohody s nelítostným diktátorem Saídem. Extrémní obsese zastavit migraci do EU vede k appeasementu autokrata, který využívá násilí proti černým migrantům. Tito migranti jsou v Tunisku pronásledováni, mučeni a zabíjeni,“ pronesla na plénu nizozemská reprezentantka frakce zelených
Tineke Strik.
Dohoda EU-Tunisko může přispět k porušování lidských práv, varuje organizace
Podle českého europoslance
Ondřeje Kovaříka (ANO, Renew) ale EU před problémy s lidskými právy oči nezavírá a výhrady směrem k současnému politickému vedení Tuniska reflektuje. Nová spolupráce podle něj navíc sama o sobě poskytuje prostor pro vzájemnou komunikaci, a to i o otázce porušování lidských práv. Další obhájci dohody pak zmiňují nové podmínky, které EU prosadila, aby zatlačila na demokratické reformy v zemi.
„Cílem dohody je mimo jiné přispět k tomu, aby nedocházelo ke zneužívání situace migrantů ze strany pašeráckých sítí a aby se zlepšily podmínky zacházení na tuniských hranicích,“ doplnil Kovařík.
Otázka je, jestli se to podaří, dosavadní zkušenosti jsou totiž spíše opačné. Jak na europarlamentním plénu upozornila například belgická konzervativní europoslankyně
Assita Kanko (ECR), čísla nelegálně příchozích z Tuniska do Evropy jsou teď nejvyšší od roku 2016. „Tato dohoda nikoho neohromila, a už vůbec ne pašeráky. Jediný její efekt je masivní exodus migrantů,“ prohlásila Kanko.
„Zákulisní“ dohoda
Další kritika míří na to, že vztahy s Tuniskem se řeší nestandardně skrze memorandum a ne přes oficiální asociační dohodu. EU navíc na jednání s tuniským prezidentem reprezentovala poměrně nezvyklá sestava – vedle předsedkyně Evropské komise
Ursuly von der Leyen také italská premiérka
Giorgia Meloni a odcházející nizozemský premiér
Mark Rutte.
„Kde to žijeme, když předsedkyně Komise a premiér, co rezignoval, a další premiérka jedou do Tuniska podepsat dohodu za celou EU? To není legální ani demokratické, není to zkrátka přijatelné,“ kritizovala německá zástupkyně krajní levice
Cornelia Ernst.
V této kritice se k ní ale přidali také europoslanci z umírněnějších frakcí. „Byla tam předsedkyně Komise a dvojice premiérů, ale nebyl tam ‚tým Evropa‘. Evropský parlament nebyl zahrnut a ani po dvou měsících neznáme detaily této dohody,“ řekla na plénu liberální europoslankyně
Hilde Vautmans z Belgie.
Ondřeji Kovaříkovi ze stejné frakce ale tato forma dohody nevadí. „Pokud dostupné nástroje a politiky nedostačují, je nutné přistoupit k pragmatickým řešením. Podobně se EU rozhodla řešit také migrační vlnu v letech 2015-2016, kdy se dohodla na spolupráci s Tureckem,“ připomněl europoslanec.
„V principu je správné řešit otázku migrace přímo se zeměmi, odkud nebo přes které migranti přicházejí. Pro Tunisko v tomto ohledu platí obojí. Pokud tato dohoda zafunguje, tak je jednoznačně správným způsobem, jak postupovat,“ dodal Kovařík.
Evropa je opět pod tlakem. Počet žadatelů o azyl se v první polovině roku zvýšil o 28 procent
Šablona pro budoucnost?
Na jedné věci se europoslanci rozhodně neshodnou, a to jestli by se dohoda měla stát vzorem pro další budoucí dohody s jinými zeměmi.
„Je to další zbytečný pokus kontrolovat evropské vnější hranice způsobem, který přináší velká rizika pro lidské životy. EU potřebuje vlastní migrační politiku založenou na legální migraci, solidaritě a respektu k našim hodnotám. Pokud to neuděláme, diktátoři jako tento nás budou držet jako rukojmí,“ prohlásil Brando Benifei z řad socialistů.
Podle jeho německé kolegyně ze socialistické frakce
Birgit Sippel není jasné, jak má být zajištěna ochrana uprchlíků nebo jakým způsobem bude EU asistovat tuniské pohraniční stráži. „Tato dohoda je nedomyšlená, spousta věcí není dopracovaná a rozhodně by se neměla stát šablonou pro budoucí dohody. Jaké jsou konkrétní cíle? Pokud využíváte peníze daňových poplatníků, musíte dodržovat naše hodnoty a mezinárodní právo. Musíme vědět, jestli to tak skutečně je,“ argumentovala v úterý na plénu Sippel.
Na opačné straně názorové barikády jsou kromě zástupců krajní pravice, kteří v dohodě vidí nástroj k zastavení „invaze z Afriky“ nebo „neziskovek vydělávajících peníze pašerákům“, také europoslanci z lidovecké frakce.
„Dohoda s Tuniskem je rozhodně jedním z největších kroků kupředu za poslední roky, pokud jde o migrační politiku. Správa migračních toků v posledních letech otestovala tuniskou odolnost a jeho stabilita by měla zajímat nás všechny. Tato dohoda umožní efektivnější kontrolu přístavů,“ myslí si Ital
Salvatore De Meo (EPP).
Názorově někde uprostřed je pak například zmíněná Hilde Vautmans z Renew Europe. „Ano, musíme bezesporu chránit naše vnější hranice, ano, musíme bojovat s pašeráky, ano, musíme zajistit návraty migrantů, kteří nesplní podmínky, ale musíme mít také fungující azylovou politiku a chránit ty, kdo prchají před válkou,“ shrnula europoslankyně.
Podle Ondřeje Kovaříka se memorandum s Tuniskem může stát šablonou pro další dohody. „Důležité ale bude, jakým způsobem se dohodu podaří plnit a jestli její výsledky budou odpovídat očekáváním. Především, zda se bude dařit snížit počty migrantů přicházejících z Tuniska nebo přes něj,“ uvedl český europoslanec.
I další podporovatelé dohody uznávají, že nejprve potřebují vidět konkrétní výsledky, aby mohli vynést svůj verdikt. „Je důležité, abychom dodržování lidských práv mohli kontrolovat během implementace dohody, zatím ale pokrok nevidíme. Počet migrantů nadále roste a uvnitř Tuniska k posunu nedošlo. Partnerství je důležité z dlouhodobého hlediska, ale musí mít i okamžité výsledky,“ je přesvědčený nizozemský europoslanec
Jeroen Lenaers (EPP).
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslance Ondřeje Kovaříka (Renew Europe). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
