Nacházíte se na druhém místě lidovecké kandidátky do Evropského parlamentu. Sám jste dříve zmiňoval, že na tom má zásluhu především pět let práce od posledních eurovoleb. Co konkrétně k vašim kolegům z KDU-ČSL promluvilo?
Myslím, že gesce, které mám na starosti. To znamená životní prostředí, cestovní ruch a regionální rozvoj. Prostě vidí to, co v Jihočeském kraji dělám a o co se snažím, a možná také jakým způsobem to dělám. Beru to druhé místo i jako vysvědčení své práce. Je to vlastně důvěra, že minule jsem byl šestka (v posledních volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 – pozn. red) a teď jsem dvojka. Teď jde o to nezklamat.
Sám jste mluvil o tom, že vaše kandidátka je poměrně pestrá. Je podle vás výsledek, že jste se na ní ocitl takhle vysoko, zároveň signálem, že lidovci chtějí změnu? Možná jinou profilaci své strany, anebo ve způsobu, jak komunikují s veřejností?
Já myslím, že to hlavně reprezentuje pestrost té strany, která je obrovská. Máme 19 tisíc členů a jsme opravdu věkově, geograficky hodně odlišní. Mám velkou radost, že jsou na kandidátce kromě mě další tři lidé do 35 let: Ondřej Mikmek, Adéla Chamrádová, Václav Pláteník. To vidím jako určitou změnu a posun oproti volbám před pěti lety.
Dokládá to třeba vůli KDU-ČSL se omladit?
Je to možné. Pokud to tak ale je, pak je to vůle členů strany – není to strategie, že předsednictvo někde v kuchyňce vymyslí: „a teď tam dáme mladé, abychom byli zajímavější pro mladé“, to určitě ne. Zajímavé bylo, že lidé jako například Pavel Bělobrádek, kteří jsou vynikající matematici a stratégové, nedokázali ještě pár dní před volbami tipnout, jak to dopadne. Protože tam bylo tolik proměnných, tolik kandidátů.
Šojdrová: Nováčky na kandidátce do Evropského parlamentu vítám, ráda bych předala zkušenosti
EU má vůči Ukrajině dluh, měla by jí otevřít své dveře
K tématům, která chcete ve volbách zvedat, patří zejména životní prostředí. V minulosti jste mluvil také o přijímání nových členů do Evropské unie. Proč zrovna tahle témata?
Pro mě je mezi potenciálními novými členskými státy stěžejní Ukrajina. Můžeme řešit, co chceme, ale zatímco my si tady žijeme své docela komfortní životy, tam se teď umírá. Tam se bohužel ztrácí lidé, jsou zabíjeni, znásilňování a tak dále… Měl jsem během své návštěvy Chersonu v dubnu tohoto roku možnost vnímat urgenci toho, že sice už je to rok a půl a pozornost (věnovaná válce na Ukrajině – pozn. red.) přirozeně klesá, ale situace těch lidí se nelepší, spíš se pořád horší. Já to vnímám tak, že nebrání jenom Ukrajinu, ale brání celou Evropu.
Skoro bych řekl, že máme dluh nejenom vůči Ukrajině, ale třeba i Moldavsku v tom, že vždycky jakoby z Evropy zamáváme, řekneme „jasné, máme vás rádi, posíláme vám tam peníze, ale buďte tak trochu tím nárazníkem, až prostě se zase Putin zblázní, tak to schytáte vy“. To si myslím, že není fér a že jim musíme dát jasnou vizi, že je chceme mít jako plnoprávné členy, byť nás to bude něco stát. A může to trvat 10 let, 15 let, ale jít zkrátka za tím. Opravdu vnímám, že když jsme my dostali pozvánku do Unie a máme garantovaný mír, je férové zase otevřít dveře někomu dalšímu. Jde hlavně o Ukrajinu, ale samozřejmě to je také Moldavsko a západní Balkán.
A životní prostředí mám v gesci z mnoha důvodů. I kvůli Národnímu parku Šumava, kde pro mě bylo důležité, abychom spolupracovali vždy s Národním parkem a s Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity. Zároveň jsem člověk z vesnice u Českého Krumlova, ze Zubčic. I tam člověk „na první dobrou“ vidí, že někde byla studánka a vyschla. To není o tom, že si Brusel něco myslí o nějakých limitech a podmínkách, ale o tom, že opravdu ty věci typu voda musíme urgentně řešit, protože klimatická změna jednoduše probíhá.
V kontextu Šumavy: Poledník, nebo Boubín?
Teď jsem byl zrovna na Poledníku, tak Vám řeknu Poledník. Na Boubíně teď zase řešíme rozhlednu, takže Šumava jede.
A v kontextu války na Ukrajině: teď jsem se dívala na Twitter (sociální síť X – pozn. red.), kam jste akorát přidal fotku toho, že jste se přihlásil do systému dobrovolného předurčení (možnost, jak se může občan dobrovolně zapojit do obrany státu – pozn. red.). Co vás k tomu vede?
To přímo souvisí s návštěvou Ukrajiny, kterou jsem zmiňoval. Měli jsme tam vojenský doprovod, a když jsem se bavil s místními vojáky, jeden z nich měl zrovna narozeniny, byl stejně starý jako já. Viděl jsem na nich takovou odhodlanost položit vlastní život. A to ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že ví, co je na těch okupovaných územích a co se dělo v Buči nebo Chersonu. Tam mi to začalo pracovat v hlavě. Tak jsem si říkal, co menšího nebo co jiného bych měl udělat než se alespoň nechat zapsat do dobrovolného předurčení. Přijde mi velmi důležité, když stát ví, s kým může počítat. Člověk se vlastně jenom zapíše do seznamu, projde lékařskou prohlídkou, jestli je způsobilý, a teprve, pokud by se zhoršila bezpečnostní situace státu, tak pak je povolán k výcviku. Je to elementární pocit zodpovědnosti za naši Českou republiku a za Evropu jako celek.
Vojín Talíř se hlásí do služby 🫡
— František Talíř 🇨🇿🇺🇦 (@TalirFrantisek) October 13, 2023
Díky za přijetí do dobrovolného předurčení, @ArmadaCR 🇨🇿 pic.twitter.com/1gbZJ9Ak2q
Teď se vrátím trochu pragmaticky zpátky k tématu evropských voleb. Myslíte si, že tahle témata mají šanci u voličů rezonovat?
Nepochybuji o tom. Klimatická změna – občas se to zjednodušuje, že se týká jen mladých – se týká nás všech. Přestože je to téma stěžejní pro mladé, kteří kladou velký akcent na budoucnost.
A co se týká Ukrajiny, já vlastně nevím, jestli to je téma populární, nebo nepopulární. Dost lidí kolem mě mi říkalo, že to není populární. Ale tady není podstatné, jestli to je zrovna zajímavé, ale o co věcně jde. Dlouho jsme v Evropě nebyli v takhle bezprecedentní bezpečnostní situaci. A není to jenom Ukrajina. Je to i Gaza, Karabach nebo Tchaj-wan. Naše generace se narodila do míru a neuměla si představit, že válka bude probíhat hned vedle nás. Takže si myslím, že je stěžejní, abychom se jí věnovali mimo jiné i skrze integrační procesy. To, jestli to někoho bude zajímat z hlediska popularity, neumím zhodnotit.
Konzervatismus by lidovcům neměl bránit v moderním pohledu na věc
Tuto sobotu čeká KDU-ČSL programová konference, kde by měly zaznít vize dalšího směřování strany. „Letošní plán ideové a programové debaty je nejambicióznější projekt v moderní historii strany. Ideové a hodnotové základy lidovecké politiky zůstávají relevantní i v současnosti. Obecné ideje ale musíme naplnit konkrétním obsahem, abychom dokázali pojmenovat a řešit výzvy dnešní doby.“ Tak okomentoval zářijové vnitrostranické setkání KDU-ČSL její první místopředseda Jan Bartošek. Co je na plánu, který teď lidovci představí veřejnosti, tak ambiciózní?
Já ideovou konferenci chápu především jako soubor toho, čeho chceme dosáhnout. Je to konečně stav, v kolečku mnoha let, kdy jsou všechny strany tlačeny do toho pořád řešit volby, ve kterém se potřebujeme z větší výšky podívat, kam vlastně dlouhodobě jdeme a co chceme třeba do roku 2030 a po něm dál plnit.
Já tam (na konferenci – pozn. red.) budu prezentovat část týkající se odpadů, tedy třeba velký problém gastro odpadu. V současnosti každý z nás Evropanů vyhodí přibližně 100 kila jídla ročně, což je strašné číslo. A ambice srazit produkci gastro odpadu do roku 2030 o 30 procent dolů tady je, je reálná a je spočitatelná. Známe rezervy, a to mluvím jenom o malé výsečí gastro odpadu. Příspěvek budu mít také o skládkování a recyklaci textilu.
Takže lidovci směřují k odpadům?
Mimo jiné. Není to hezké – já vždycky říkám, že jsem v jižních Čechách náměstek pro kanál. U toho se člověk nevyfotí na Facebook.
Talíř a vodojem. Kolorováno 😁 Těžko se to fotí, ale důležité to je. Dostat vodu k lidem💧
— František Talíř 🇨🇿🇺🇦 (@TalirFrantisek) October 19, 2023
Proto jako @JihoceskyO podporujeme obce i ve výstavbě vodohospodářské infrastruktury. A konkrétně tady obci Nebahovy jsme na dostavbu vodojemu přispěli z rozpočtu kraje 1,5 mil. Kč 💦 pic.twitter.com/Z4b1oVPYjn
Ptám se hlavně na to, jaké vize lidovci pro svou stranu mají? Kam chtějí, aby KDU-ČSL dál směřovala?
Musíme také nechat něco odprezentovat kolegy. Bude tam hodně sociální oblast, bezpečnost, určitě hodně životního prostředí, které já vnímám jako naše téma budoucnosti, a možná už současnosti. Tohle téma vnímám jako bytostně konzervativní, jestli o sobě říkáme, že jsme konzervativní. Přírodu chápeme tak, že jsme ji dostali do správy a že ji nemůžeme drancovat, ale spravovat ji. A ideálně i předat v lepším stavu dalším generacím. To se teď narovinu nedaří.
Byl bych hrozně rád, kdybychom vždy byli stranou proevropskou, protože křesťanští demokraté stáli u zrodu evropské spolupráce – Konrad Adenauer, Alcide De Gasperi, Robert Schuman a další. Snažíme se být také stranou moderní, viz Honza Grolich na jižní Moravě, ale třeba i Honza Růžička v Ústeckém kraji. Také se snažíme být stranou konzervativní, které ale konzervatismus nebrání respektovat jiné pohledy na věc, a stranou konstruktivní. Přál bych si, abychom nesklouzli k mlácení do stolu, což dneska umí každý populista a každý diktátor.
Čili když to shrnu do čtyř slov: proevropská, moderní, konzervativní, konstruktivní.
Víc moderní… Jmenoval jste pár kolegů, a v tomto kontextu je to zřejmě obligátní otázka, co pan poslanec Šimon Heller (který při jednání sněmovny ČR o manželství pro všechny použil přirovnání „hovězí je hovězí, kuřecí je kuřecí“ – pozn. red.)? V současné době je KDU mimo jiné vnímána jako relativně hodně nepřátelská vůči LGBT komunitě, jejíž postavení je integrální součástí debaty o lidských právech. Jak se podle vás má KDU třeba k této otázce stavit do budoucna?
Je to téma naprosto seriózní a řada těch podtémat, včetně třeba surogátního mateřství, jsou prostě etické výzvy do budoucna. Co se týká postojů k manželství pro všechny, k právu na adopci, vždycky mi přijde férové říct ten názor každého. A přijde mi správné, že pluralita je velká i v KDU-ČSL. Jmenovala jste kolegu Hellera, zároveň ale máme i kolegyni Jílkovou (Marie Jílková je lidoveckou poslankyní podporující manželství pro všechny – pozn. red.).
Stěžejní pro mě v té debatě je, aby tam byl vzájemný respekt a úcta, aby v ní nebyly nálepky a možnost vnímat to zraňujícím způsobem. Věřím, že řada kolegů, kteří takhle mluvili, to nemysleli nějakým zraňujícím způsobem. Naším cílem není ty lidi zraňovat, to je špatně, naším cílem má být hájit to, co si myslíme, a podle toho hlasovat. Ale zároveň, pokud třeba budeme přehlasováni, tak jsme v demokracii, respektovat výsledek a být schopni jít dál. Musí tam být vzájemný respekt a úcta k názorům, ať už jsou více liberální, nebo více konzervativní.
Jedna věc je vlastně respekt vůči druhému názoru v rámci debaty, věc druhá je respekt vůči lidem, kteří do LGBT komunity sami patří. Je podle vás trvání například na manželství výhradně jako sňatku muže a ženy pro lidovce do budoucna udržitelné?
Já myslím, že ano. Podívejme se třeba na dalšího poslance Jiřího Navrátila, který jako první český poslanec přišel s coming outem, sám předložil velmi zajímavou, bohužel trochu možná přehlíženou novelu, která řeší třeba práva LGBT komunity. A zároveň, řekl bych, odpovídá většinovému názoru KDU-ČSL, čili že jsme pro srovnání práv. Pro pojem manželství nejsme, rádi bychom jako možná jiný název jako partnerství. (I samotný návrh zákona z pera J. Navrátila nepojmenovává sňatky stejnopohlavních párů jako manželství, ale jako partnerství a neumožňuje těmto párům adoptovat děti – pozn. red.) Ale bavme se jakkoliv. Neměli bychom být ti, kdo tady brání starý svět. My jsme konzervativní, a vstupujeme tak do té debaty o věcech, které jsou na stole – a je dobře, že jsou na stole – se svým názorem a měli bychom do ní vždycky vstupovat s respektem vůči tomu, že někdo to vidí zcela opačně.
Otázku koalice Spolu musíme rozseknout
V průběhu včerejšího dne (čtvrtka 12. října – pozn. red.) jednali zástupci koalice Spolu. Jak ta debata dopadla? Výsledek měl v průběhu dnešního dne, dokonce dnes (rozhovor proběhl v pátek 13. října – pozn. red.).
Já jsem součástí jednání, nicméně tady se omlouvám – byla podaná ruka na to, že čeho jsme se dobrali, anebo nedobrali, budeme prezentovat až společně.
Co mohu říct, je, že v rámci jednání jsme nenarazili na žádný tak závažný programový problém, který by jednání bránil – tedy že bychom odešli od stolu a řekli, že nemá smysl si dál povídat. Má to smysl. Zatím je tam velký průsečík i v programech, ale to neznamená, že to dopadne. Všichni vnímáme tu časovost, že už včera bylo pozdě, i na jaře možná bylo pozdě, takže to musíme rozseknout v rámci časného podzimu, ale víc konkrétní nebudu.
Co bylo největší překážkou jednání?
Těch otazníků je řada. Je jím zejména principiální přístup k Unii. Jsme v různých frakcích, to nemusíme nijak zakrývat, jsme různí, a máme možná různé pohledy na budoucí reformu Unie. Ale objevujeme, že i při té různosti můžeme program poskládat z toho, na čem se shodujeme – třeba na Ukrajině – a zároveň vzájemně zachovat respekt k tomu, kde to vidíme jinak.
Ani ve sněmovních volbách se nedá říct, že bychom měli pohled na všechno úplně stejný, to zdaleka ne, a ve sněmovně to je občas vidět, ale pořád nám dávalo smysl jít dohromady. Tenkrát šlo o porážku Babiše, teď jde nějakým způsobem o budoucnost Evropy a o to, jak se poskládají frakce. Máme tak například zájem obhájit a posílit nejsilnější Evropskou lidovou stranu (EPP). A zatím jsme ale nenarazili tak velký problém, na kterém bychom se rozhádali a rozešli.
Chcete frakci EPP posílit například i o ODS? O tom jste v minulosti také hovořil jako o jedné z podmínek vyjednávání, tedy aby ODS přestoupila z Evropských reformistů a konzervativců (ECR) do Evropské lidové strany. Je tohle to třeba podmínka, kterou se povede naplnit?
Nedávám to jako nutnou podmínku. Mně by se to líbilo a přišlo by mi to jako správný nápad – kopu za EPP, jsem lidovec a vždycky budu. Zároveň to ale nechávám na kolezích. V personálních otázkách a v otázkách zvolení to frakce zkrátka vždy nechává na té dané straně.
Která z dalších dvou stran vaší koalice byla v posledních dnech tou hlavní, která blokovala jednání o společném postupu?
Tam je to trošku jinak. Ten princip je takový, že buď to dává smysl všem třem, anebo do toho nejdeme. Nechceme nikdy jít do situace, kdy dva lámou toho třetího. To považuji za velmi fér a vedou to takhle všichni přítomní – ať už jsou to lídři stran, nebo předsedové. Všichni hledáme, jestli bude možné pro všechny tři strany najít kompromis. Všechno, nebo nic.
Kam konkrétně byste v Evropském parlamentu chtěl směřovat? Jak byste chtěl například komunikovat evropská témata u vás doma, v jižních Čechách?
Určitě je to stěžejní věc. Vnímám tady trošku patriotismus a vracím se k Šumavě, respektive k jižním Čechám. Myslím si, že by měly mít zastoupení, že by měly mít svého europoslance. Zodpovědnost je nejenom v Bruselu, jednat ve výborech a hlasovat, ale i tady v Čechách. Rád bych přenesl to, o co se snažím nyní na pozici vicehejtmana. Být hodně v regionu, kam mě pozvou, tam přijít do hospody, nechat si nadávat, to nevadí, nechat si nadávat i na Brusel – ale být tu a být otevřený. To je stěžejní. A dělat se to dá různými způsoby, v tom bych byl moderní, například co se sociální sítí týká. K té mé generaci, za kterou cítím primární zodpovědnost, je stěžejní mluvit zas a znovu o výhodách EU, mluvit o možnostech nejenom Erasmu, ale i práci v evropských institucích nebo o tom, proč přijmout euro. Jako stejně důležitou práci europoslance tak vnímám nejenom být v Bruselu, ale přinášet Brusel do Čech.
Jednání koalice Spolu o evropských volbách jsou v cílové rovince. Špičky stran se znovu sejdou ve čtvrtek