Klesající emise CO2 z USA a EU nahradí rostoucí emise ze „zbytku“ světa

Otázka dekarbonizace je velmi naléhavá a rozhodně se netýká jen investic. Můžeme pozorovat výraznou změnu v přístupu vlád a společnosti a také vidíme, že se společnosti po celém světě snaží podnikat kroky ke snížení své uhlíkové stopy. Roste také počet investorů, kteří začínají upřednostňovat zelené investice. Jak je to ale se snižováním emisí CO2 v praxi a co ukazují data?Autorkou komentáře je Olivia Lacenová, hlavní analytička společnosti Wonderinterest Trading Ltd. a spolupracovnice Anglo-American University v Praze.Podle údajů ze zprávy Evropského parlamentu z roku 2015 patří EU, USA a Čína k největším světovým producentům skleníkových plynů. Americký prezident Joe Biden dal najevo svou podporu zelené ekonomice tím, že se vrátil k Pařížské dohodě, kterou jeho předchůdce Donald Trump vypověděl, a že se zavázal vyrábět do roku 2035 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Celkově hodlají USA do segmentu obnovitelných zdrojů investovat miliardy USD. Produkce skleníkových plynů v EU se již téměř vrátila na úroveň před pandemií a prostřednictvím Evropské zelené dohody si EU stanovila cíl stát se do roku 2050 prvním kontinentem se 100% klimatickou neutralitou. Letos v březnu navíc Evropský parlament odhlasoval snížení emisí členských států z původních 30 na 40 % do roku 2030. Pozadu nezůstává ani Čína, jejíž emise byly v roce 2019 odhadnuty na 29 % všech světových emisí a která plánuje urychlit snižování emisí CO2 ještě v tomto desetiletí.

Data nelžou

Zatímco v roce 2007 americká vládní agentura pro energetické informace EIA ve své výroční výhledové zprávě uvedla, že celosvětové emise CO2 vzrostou mezi lety 2004 a 2030 o 59 %, dnes víme, že situace ani po letech nevypadá příliš „růžově“, a to navzdory všem krokům, které byly podniknuty ke snížení produkce CO2. Je však důležité si uvědomit, že se jedná o dlouhodobý proces. Z nejnovějšího energetického výhledu úřadu (IEO2023) vyplývá, že celosvětové emise CO2 související s energií se do roku 2050 zvýší, protože růst světové populace a vyšší životní úroveň zvyšují růst spotřeby energie rychleji než pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů. Stejný scénář předpokládají i další zdroje. Z údajů portálu Statista.com z února 2023 vyplývá, že za předpokladu zachování běžného stavu by globální emise oxidu uhličitého mohly vzrůst z 35,3 miliardy tun oxidu uhličitého v roce 2018 na přibližně 43,08 miliardy tun v roce 2050. Je třeba přiznat, že tento scénář zní opravdu dost negativně, když uvážíme, jaký vliv má CO2 na globální oteplování, výkyvy počasí a celkový dopad na ekonomiku a lidské zdraví.

Budou emise v Africe vyšší než v Evropě a USA?

Navzdory snahám Číny o snížení emisí oxidu uhličitého se očekává, že asijsko-pacifický region zůstane v nadcházejících desetiletích největším emitentem. Emise CO2 zde od 60. let 20. století masivně vzrostly, a to především v důsledku hospodářského růstu země. Podle prognóz by emise v asijsko-pacifickém regionu mohly do roku 2030 vzrůst na 21,3 miliardy tun oxidu uhličitého. Přestože se v následujících letech očekává jejich pokles, do roku 2050 by měly zůstat výrazně nad úrovní roku 2020. Severní Amerika a Evropa by naopak díky svým závazkům mohly do roku 2050 dosáhnout nižších emisí než Afrika.

Emise v USA mají tendenci klesat

Zároveň se podle nejnovějších údajů EIA očekává, že do roku 2030 klesnou emise CO2 v USA související s energetikou o 25 až 38 % pod úroveň roku 2005. Předpokládané snížení emisí CO2 je zde dáno rostoucí elektrifikací, vyšší účinností zařízení a zaváděním obnovitelných zdrojů v odvětví elektřiny. Snížení emisí je však omezeno dlouhodobým růstem dopravy a průmyslové činnosti v USA. Na druhé straně poptávka po elektřině v USA stále roste a investice do obnovitelných zdrojů v podobě větrné a solární energie, které představují značnou výhodu v provozních nákladech, zvyšují podíl výroby elektřiny s nulovými emisemi uhlíku. Neočekává se žádná významná změna ve spotřebě domácí ropy ani zemního plynu, zatímco těžba plynu se dokonce zvyšuje díky mezinárodní poptávce po zkapalněném zemním plynu.

Dopad na globální HDP

Podle zprávy společnosti Deloitte z roku 2022 by nečinnost v oblasti změny klimatu mohla v příštích 50 letech stát světovou ekonomiku více než 178 bilionů dolarů. To představuje pokles celosvětového HDP o téměř 8 % v důsledku faktorů, jako je zvyšování hladiny moří, vlny veder, poškození infrastruktury v důsledku extrémních povětrnostních jevů a další.  Naproti tomu dekarbonizace do poloviny století by podle současných odhadů zvýšila globální HDP o 43 bilionů USD, a to díky zavedení nových obchodních modelů a technologií, které vytvoří nová pracovní místa i příležitosti.