Evropské instituce se na sklonku minulého roku dohodly na podobě aktu o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA). Ten nově stanovuje pro evropské země nelehký úkol: zajistit, aby na jejich území existovalo takové prostředí, ve kterém se bude dařit nezávislým médiím a mediální pluralitě.
Akt je odpovědí na rostoucí obavy o nezávislost médií v Evropě, které v posledních letech rozdmýchaly jak dezinformace o pandemii covid-19, tak ty spojené s ruskou agresí proti Ukrajině nebo izraelsko-palestinským konfliktem. Na vině je ale také nastavení trhu v jednotlivých státech, kde se svobodným médiím daří jen těžko, jako například v Maďarsku nebo donedávna v Polsku.
Hlavním argumentem, kterým Komise nové nařízení obhajuje, je právo jednotlivce na přístup k informacím z různých zdrojů. A státy proto budou muset svým občanům toto právo zajistit.
„Je to významný odkaz budoucím zdravým demokraciím a jejich dalším bitvám – protože se obávám, že to nejhorší ještě nepřišlo,“ řekla na tiskové konferenci po uzavření dohody rumunská zpravodajka výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Ramona Strugariu (Renew).
Dosaženou politickou dohodu musí nyní formálně schválit Evropský parlament a Rada EU. Jakmile bude nařízení oficiálně přijato, bude po uplynutí 15 měsíců závazné v celém svém rozsahu a platné ve všech zemích EU. Akt byl zařazen mezi hlavní priority evropských institucí, formální souhlas by tak měly udělit ještě před červnovými evropskými volbami. Akt by tak začal platit na jaře 2025.
Přestože samotný zákon neobsahuje žádné penalizace v případě jeho neplnění, může přijít členské státy draho, připomněla na tiskové konferenci místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová.
Komise totiž může členské země, pokud nebudou nová pravidla dodržovat, žalovat u Soudního dvora a pohrozit jim vysokými pokutami. Jourová také zdůraznila, že klíčovou roli při dohledu nad novými právy a povinnostmi zavedenými v zákoně budou hrát národní soudy.
#MediaFreedomAct is reality. We made it. This is recognition of a work which safeguards our democracy and values every day. Protecting media freedom & media workers is a duty. They deserve it.
— Ramona Strugariu MEP (@RamonaStrugariu) December 15, 2023
To Daphne, Jan and all true watchdogs of a free world. pic.twitter.com/CXdnrrlKoB
„Nezávislá a svobodná média hrají v naší společnosti natolik důležitou roli, že si ochranu na evropské úrovni určitě zaslouží,“ uvedl pro server EURACTIV.cz ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky David Klimeš.
Hlavní přínos vidí Klimeš právě v možnosti odvolat se na nařízení u vnitrostátních soudů. Pochvaluje také to, že pokud stát nezajistí svým občanům přístup k nezávislým informacím, Komise s ním bude moci zahájit řízení o nesplnění povinnosti.
„Jednoduše řečeno, sloužil by kromě jiného jako pojistka, kdyby se média v některé členské zemi ocitla pod nepatřičným tlakem,“ dodal.
Různé mediální krajiny, stejné problémy
Přijetí takového jednotného aktu ale není snadné. Hlavním faktorem, se kterým se při formování nařízení musela Komise vypořádat, byla různorodá mediální prostředí, která v různých členských státech existují.
„Napříč státy EU existuje různá úroveň svobody médií, což lze sledovat na základě nejrůznějších indexů, například od Reportérů bez hranic,“ okomentovala pro redakci Alice Němcová Tejkalová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Vidíme, že úroveň svobody v médií je v Evropské unii opravdu různá, a domnívám se proto, že centrální zákon je hodně prospěšný.“
Jak ukazuje analýza Reportérů bez hranic (RSF) z letošního roku, napříč jednotlivými zeměmi Evropy se nachází až propastné rozdíly. Na úplné špičce světového indexu svobody tisku se drží Norsko, těsně následované Irskem, Dánskem, Švédskem a Finskem. A zatímco například Česko se nachází na 14. místě hodnocení, Bulharsko je řazeno na 71. a Řecko dokonce až na 107. příčku.
🔴 #RSFIndex RSF unveils the 2023 World Press Freedom Index:
— RSF (@RSF_inter) May 3, 2023
1: Norway 🇳🇴
2: Ireland 🇮🇪
3: Denmark 🇩🇰
24: France 🇫🇷
26: United Kingdom 🇬🇧
45: United States 🇺🇸
68: Japan 🇯🇵
92: Brazil 🇧🇷
161: India 🇮🇳
136: Algeria 🇩🇿
179: China 🇨🇳
180: North Korea 🇰🇵https://t.co/5hHMzwc8KJ pic.twitter.com/Ji3HZcCywo
Přestože se země podstatně liší, problémy, se kterými se tamní média potýkají, jsou v zásadě stejné. „Některé společné prvky, které tento návrh zákona obsahuje, je možné aplikovat úplně všude,“ uvedla Němcová Tejkalová.
„To, že by neměly být žádné politické zásahy do fungování médií nebo že by na novináře neměly být nasazované nejrůznější spywary apod., jsou věci, které by měly být všude stejné,“ dodala.
Mezi země, kde je nezávislosti médií a svoboda přístupu k informacím z různých zdrojů nepříliš dobrá, donedávna patřilo také Polsko. Za ohrožená byla označována především veřejnoprávní média, která se podle hodnocení RSF stala nástrojem vládní propagandy. S příchodem vlády Donalda Tuska se však situace začíná postupně proměňovat. Příkladem těchto změn je prozatím výměna vedení veřejnoprávní televize.
Vyškrtnutí výmluvy na národní bezpečnost
Shodu na nařízení uvítali i zmínění Reportéři bez hranic, stejně jako další mezinárodní organizace. Vyjednávání o její konečné podobě sice byla podle organizace náročná, ale přinesla své ovoce. Tím je kromě ochrany sdělovacích prostředků také vyškrtnutí výjimky, která by státům umožňovala obejít nařízení z důvodů „národní bezpečnosti“.
„Výslovný odkaz na výjimku týkající se národní bezpečnosti v EMFA by otevřel dveře sledování novinářů a porušování důvěrnosti jejich zdrojů. Proto je jeho odstranění navzdory naléhání několika členských států, především Francie, vítězstvím pro žurnalistiku,“ uvedl v tiskové zprávě generální tajemník Reportérů bez hranic Christophe Deloire.
Právě zmíněná Francie se přitom poměrně nedávno potýkala se skandálem, kdy na konci září zadržela reportérku Ariane Lavrilleux za informování o působení francouzských tajných služeb v Egyptě. Oficiální odůvodnění Paříže přitom bylo v souladu s prosazovanou výjimkou – porušení „tajemství národní obrany“, kterého se novinářka dopustila.
Proto, pokud by EMFA výjimku národní bezpečnosti obsahovala, stala by se podle varování organizací bianco šekem pro stejnou praxi i v budoucnu.
„V textu není ani jedna zmínka národní bezpečnosti,“ zdůraznila v této souvislosti zpravodajka Strugariu.
Informace, na které se lze spolehnout
Celkové je podle Němcové Tejkalové zásadní, aby byla chráněna editoriální nezávislost a aby média měla možnost se vyjadřovat svobodně a nemusela se bát jakéhokoliv druhu odplaty ze strany politiků.
Ať už kvůli tomu, že jim například „sáhnou“ na způsob financování, nebo že firmy, které jsou spojené s některými významnými politickými osobnostmi, přestanou média sponzorsky financovat, protože jim to někdo nařídí.
„Publikum tak bude mít informace, na které se může spolehnout. To, že se můžete spolehnout na to, že média nepracují podle něčí centrální zakázky, ale pracují na základě toho, jak nezávisle posuzují události, které se odehrávají, a zpracovávají je a dávají jim prostor, je jedna z největších hodnot, jakou můžete v demokratické společnosti mít,“ zhodnotila Němcová Tejkalová.
Akt o svobodě médií tak představuje celý balík nařízení, kam spadají jak pravidla pro samotná média a transparentnost jejich vlastnictví, tak pravidla pro státní financování, ale například i omezení vlastnictví politiky. Pravidla, která pod EMFA spadají, redakce již dříve detailně popsala zde.
Novinářem beze strachu. Nařízení EU má chránit média, obsahuje i evropský „lex Babiš“
Evropský sbor pro mediální služby
Na dodržování všech těchto pravidel by nově měl dohlížet tzv. Evropský sbor pro mediální služby, poradní orgán Komise. Ten mají tvořit hlavně členové už existující Evropské skupiny regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby, kde za Česko zasedá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).
Vytvoření sboru vzbudilo obavy o jeho budoucí nezávislost. Konkrétně v Česku jsou podobné pochybnosti vyjadřované právě i v souvislosti s RRTV, jejíž členové jsou voleni a odvoláváni premiérem na návrh Poslanecké sněmovny.
„Orgán nemá být žádným cenzurním uskupením a má být naopak k médiím podpůrný,“ myslí si Němcová Tejkalová. Obavy z vlivu na fungování veřejnoprávních médií jsou přitom podle expertky doménou především bývalého východního bloku, připomněla.
„Má umožňovat, aby obsah, který je na národní úrovni, byl co nejvíc pluralitní. A ve chvíli, kdy není, tak by na to měl takový orgán upozornit,“ dodala.
„Jisté riziko, že regulační orgány na národní úrovni nebudou dostatečně nezávislé a tento problém se přenese na úroveň EU, existuje,“ uvedl na dotaz redakce Klimeš. K obavám však podle něj není důvod vzhledem k tomu, že ve většině zemí tyto orgány plní svou funkci dobře. A to s ohledem na skutečnost, že ve většině evropských zemí funguje volení rad dohlížejících na fungování veřejnoprávních médií podobně jako v Česku.
„Každoroční analýza v rámci projektu Media Pluralism Monitor například ukazuje, že na evropské úrovni je nezávislost a efektivita národních regulačních orgánů oblastí s nízkou úrovni rizika,“ okomentoval.
Jeho vznik tak podle Klimeše podporují jak novinářské asociace a neziskové organizace zabývající se svobodou médií, tak i Evropská skupina regulátorů pro audiovizuální média (ERGA). „Evropská komise totiž podobný poradní orgán potřebuje,“ doplnil.
Mapování aktérů a narativů o kauze Vrbětice: V Česku měl největší zásah Okamura