Francie nabízí Slovensku alternativu ruského jaderného paliva. A také spolupráci při výstavbě nových reaktorů. „Chceme zapojit slovenské firmy do dodavatelského řetězce jaderného paliva a jednáme také o úložišti vyhořelého odpadu,“ říká francouzský velvyslanec na Slovensku Pascal le Deunffa.
Po ruské invazi na Ukrajinu šly ceny energií prudce nahoru, a pro Francii i další evropské země to byl impuls k urychlenému zavádění obnovitelných zdrojů energie. Podle Pascala le Deunffa, francouzského velvyslance na Slovensku, to ale znamenalo také utvrzení role jaderné energetiky – a to nejen ve Francii, ale i v dalších zemích EU.
„Rozvoj provozu jaderných elektráren je naprostou nezbytností pro dosažení cílů v oblasti snižování emisí. Jaderná energie je zároveň zárukou evropské energetické nezávislosti,“ řekl velvyslanec pro EURACTIV.sk.
Na začátku loňského roku založila Paříž tzv. jadernou alianci. Ta sdružuje evropské země, které jsou nakloněny jaderné energetice. Jejím hlavním cílem se stalo posílení role jaderné energie při dosahování evropských klimatických cílů i dosažení energetické bezpečnosti.
Dodavatelský řetězec pro nová jaderná paliva
Podle velvyslance jsou Francie a Slovensko ve vztahu k jaderné energetice „dvojčaty“. Francouzská jaderná energetika je největší v Evropě a podílí se na výrobě elektřiny země ze 70 procent. Na Slovensku je její pozice podobná. Po dokončení čtvrtého bloku elektrárny Mochovce bude elektřina z jádra pokrývat dokonce až 75 procent slovenské spotřeby.
Podle francouzského velvyslance je spolupráce v této oblasti pro vztahy mezi oběma zeměmi zásadní, o čemž svědčí také návštěva francouzské ministryně pro klima a energetiku na Evropském jaderném fóru v Bratislavě 7. listopadu.
Od začátku vyvolané energetické krize v Evropě hledá Slovensko, podobně jako další země, pro své elektrárny VVER 440 alternativu k jadernému palivu z Ruska. V srpnu proto podepsalo smlouvu o dodávkách jaderného paliva s Westinghouse a v květnu také memorandum o spolupráci s francouzskou společností Framatome.
Právě ta byla požádána evropskými společnostmi provozujícími VVER, včetně jejích slovenských poboček, aby se podílela na vývoji nezávislé evropské alternativy ruského jaderného paliva. Francie nicméně vidí v této oblasti příležitost i pro slovenské firmy. „Komunikujeme se slovenskými společnostmi, které by se mohly stát součástí dodavatelského řetězce nového jaderného paliva,“ uvedl velvyslanec.
Jaderná a obnovitelná energie si nekonkurují
Spolupráce obou zemí by se tak měla týkat rozvoje celého jaderného ekosystému. Právě na tomto cíli chce se Slováky spolupracovat francouzská EDF. A to od výstavby nových zdrojů, ať už těch konvenčních, nebo malých modulárních reaktorů, které EDF vyvíjí, až po rozvoj univerzitních oborů zaměřených na toto odvětví.
Podle velvyslance není rozvoj jaderné energetiky univerzální cestou pro každý členský stát, a každá země by si měla volit vlastní cestu k dosažení uhlíkové neutrality.
„Francie se spolu s dalšími zeměmi jaderné aliance snaží apelovat na Evropskou komisi, aby zrovnoprávnila obnovitelné a jaderné zdroje energie, včetně možnosti jejich financování z evropských prostředků. Snažíme se zajistit, aby se zásada technologické neutrality v legislativě vztahovala i na jadernou energetiku a aby se ke každému nízkouhlíkovému zdroji přistupovalo stejně,“ vysvětlil.
Na otázku redakce, zda prosazování jaderné energie nepůjde na úkor finančních prostředků určených na obnovitelné zdroje, odpověděl, že k dosažení evropských cílů v oblasti snižování emisí je třeba rozvíjet oba druhy energie současně, „jinak klimatickou změnu nezvládneme“.
„Bylo by vážnou chybou stavět tyto dva druhy energie proti sobě, protože se vzájemně doplňují – a je třeba oba rozvíjet,“ řekl.
Česko o krok napřed
Jako podstatnou součást svého energetického mixu vidí jádro také Češi. Energetická společnost ČEZ loni vyhlásila výběrové řízení na výstavbu nového reaktoru jaderné elektrárny Dukovany. O tento lukrativní projekt se ucházejí tři společnosti, které prošly bezpečnostním hodnocením české vlády – americký Westinghouse, francouzská EDF a korejská KHNP.
Investice do nového dukovanského reaktoru se odhaduje na zhruba 160 miliard korun a má být vůbec nejvyšší v novodobé historii Česka. Konečná výše nákladů ale bude známa až po skončení výběrového řízení, které by mělo být hotové do konce roku 2024.
Samotná výstavba by pak měla začít v roce 2029 a zkušební provoz až v roce 2036. Na výstavbě reaktoru by se měly podílet i české firmy.
Kromě konvenčního reaktoru se chce Česko zaměřit i na možnosti budování malých modulárních reaktorů. Polostátní společnost ČEZ již pro tento účel vyčlenila prostor v areálu jaderné elektrárny Temelín, kde by v budoucnu mohl vzniknout první malý modulární reaktor.
Evropské sítě se musí připravit na vysokou poptávku po elektřině, Komise představila plán
Polsko staví první jadernou elektrárnu
Polsko zase hledá náhradu za černé uhlí, které spaluje ve svých uhelných elektrárnách. Řešení vidí ve velkých jaderných elektrárnách, ale i modulárních reaktorech.
V loňském roce polská vláda uzavřela dohodu s americkou společností Westinghouse o výstavbě první jaderné elektrárny vůbec. Místopředseda polské vlády Jacek Sasin při své loňské návštěvě Jižní Koreje rovněž podepsal memorandum o výstavbě jaderného bloku se společností KHNP. Ve hře ale zůstává i Francie, která s Polskem jedná o výstavbě další jaderné elektrárny ve spolupráci s francouzskou firmou EDF.
Celkem chtějí Poláci postavit šest jaderných bloků.
Rizika: Dodávky uranu, skladování vyhořelého paliva a změna klimatu
Podle údajů Zásobovací agentury Euratomu (Euratom Supply Agency, ESA) byl v roce 2021 hlavním dodavatelem uranu, který se používá k výrobě jaderného paliva, Niger, následovaný Kazachstánem a Ruskem.
Červencový vojenský převrat v Nigeru vyvolal obavy o bezpečnost dodávek pro Evropu, a ty nutně vyvolávají také ruští dodavatelé. „Společně s dalšími zeměmi EU chceme diverzifikovat zdroje uranu. EU proto rozvíjí spolupráce také s Austrálií nebo Kanadou,“ uvedl francouzský velvyslanec.
Dalším potenciálně problematickým místem při výstavbě nového zdroje je podle něj skladování vyhořelého jaderného paliva. V současné době neexistuje v Evropě jediné plně funkční hlubinné úložiště. Francie sice disponuje třemi povrchovými úložišti, ale to hlubinné, které by mělo pojmout veškeré palivo vyprodukované ve Francii, je zatím v pokročilé fázi výstavby.
Dalším rizikem při využívání jaderné energie je probíhající změna klimatu. Ta je příčinou sucha, které způsobuje pokles hladiny vody v řekách využívaných při chlazení reaktorů. Problémem je však i zvyšující se teplota řek, jezer a moří, kvůli které není voda z nich schopna plnit svou chladicí funkci.
Změna klimatu ale není výzvou jen pro jadernou energetiku. „Je to problém pro všechny zdroje energie – bude méně větru i méně srážek pro vodní elektrárny. A mezitím spotřeba energie kvůli vlnám veder stoupá. To všechno jsou aspekty, na které se vědci musí společně zaměřit a hledat řešení, jak energii uchovávat,“ uzavřel.
Trest za válku: Jak jde čas s protiruskými sankcemi
