Úvod / Ekonomika / Zemědělství / Reforma SZP / Emise uhlíku v zemědělství by se měly zpoplatnit, říká evropský poradní sbor

Emise uhlíku v zemědělství by se měly zpoplatnit, říká evropský poradní sbor

© Pixabay
Evropská politika neobsahuje dostatečné pobídky, které by tlačily zemědělce k dosažení cílů EU v oblasti klimatu. Myslí si to odborníci z Evropského vědeckého poradního sboru pro změnu klimatu (ESABCC). Ti zároveň doporučují, aby EU v zemědělském odvětví zavedla systém zpoplatnění uhlíku. „Zemědělce a správce půdy je třeba důrazněji motivovat ke snižování emisí,“ uvedla v tiskové zprávě místopředsedkyně ESABCC Jette Bredahl Jacobsen a dodala, že tohoto cíle „lze dosáhnout stanovením ceny za emise a odměnami za jejich snižování“. Zpráva, kterou ve čtvrtek (18. ledna) zveřejnila ESABCC – poradní skupina pro klima zřízená evropským klimatickým zákonem v roce 2021 – zkoumala hlavní nedostatky v ekologických politikách EU a zjistila, že zemědělci nemají dostatečné finanční pobídky ke snižování emisí. Podle expertů se emise v zemědělství „od roku 2005 v podstatě nezměnily“, dvě třetiny z nich přitom pocházejí z živočišné výroby. Aby se tento trend zvrátil, měl by být „nejpozději do roku 2031“ zaveden systém stanovování cen uhlíku, doporučili odborníci. Zpráva přichází v době, kdy si EU klade za cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Evropská komise zároveň dokončuje nový dokument, který stanoví prozatímní cíl pro snížení emisí do roku 2040, uvedl na tiskovém briefingu po zveřejnění zprávy mluvčí Komise pro klima a energetiku Tim McPhie.

Nedostatky SZP

Podle ESABCC společná zemědělská politika EU (SZP), která poskytuje dotace zemědělcům napříč EU, nemá dostatečné nástroje k zajištění cílů v oblasti klimatu. „[SZP] je založena především na dobrovolném úsilí, které pravděpodobně nebude účinné,“ uvádí expertní zpráva a dodává, že většina klimatických cílů SZP je spíše kvalitativních než kvantitativních. Odborníci na klima dodávají, že rámec EU pro zemědělské dotace dává členským státům „malou motivaci k ambicióznosti“, protože jim umožňuje vysokou míru flexibility a široké výjimky. Poradní sbor rovněž uvedl, že SZP je „vychýlená směrem k větším zemědělským podnikům“ prostřednictvím přímých plateb, které jsou zemědělcům vypláceny na základě výměry obhospodařovávané půdy.

Zásada „znečišťovatel platí“

Skupina ESABCC vyzvala k zavedení systému stanovování cen uhlíku, který by v zemědělství uplatňoval zásadu „znečišťovatel platí“ a motivoval zemědělce ke snižování emisí. Systém by tak odrážel již existující mechanismus obchodování s emisními povolenkami, který se vztahuje především na energetiku a zpracovatelský průmysl. Možnost zavedení poplatku za emise v zemědělství již Evropská komise zkoumá. Instituce EU v současné době jednají o kritériích pro zavedení certifikovaných a spolehlivých systémů „uhlíkového farmaření“, které by zemědělcům poskytovaly odměnu za jejich příspěvek k pohlcování CO2 v plodinách a lesích. Trh se zemědělskými emisemi by však šel ještě o krok dále. Vyžadoval by povinnost kupovat si emisní povolenky. EU by ale v takovém případě musela určit, kdo je oním znečišťovatelem, který má za emise platit. Mohly by to být například všechny typy zemědělských podniků, nebo pouze chovy hospodářských zvířat, potravinářský průmysl či výrobci zemědělských vstupů, což by zahrnovalo výrobce a dovozce hnojiv a krmiv. Předseda výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu Pascal Canfin a poslanec Evropského parlamentu Jérémy Decerle (oba z liberální skupiny Renew) navrhují, aby se systém obchodování s emisemi vztahoval na potravinářský systém, který zahrnuje zemědělce i zpracovatele. Dřívější studie z roku 2023 zadaná Generálním ředitelstvím Evropské komise pro klima poukazuje na to, že zavedení principu „znečišťovatel platí“ by mohlo v zemědělském odvětví narazit na problémy. Patří k nim velký počet zemědělských podniků v EU – více než devět milionů – a různorodost emisí skleníkových plynů (GHG) ze zemědělských podniků. Podle studie také existuje riziko, že takový systém sníží produkci v EU a povede ke zvýšení dovozu ze zemí, kde je zemědělsko-potravinářská výroba náročnější na emise skleníkových plynů. Mohlo by tak docházet k tzv. úniku uhlíku.