Čeští politici mají zájem o Afriku. Obchod ale nestačí, varuje odborník

Česko se snaží aktivně vyhledávat spolupráci s Afrikou a má v plánu prohlubovat vztahy s tamními aktéry. Experti zájem o region kvitují, zároveň ale varují, že český přístup nemusí být udržitelný. „Afrika se stále více stává geopoliticky, strategicky, bezpečnostně a ekonomicky důležitým kontinentem,“ uvádí Strategie pro působení ČR v Africe z roku 2022. Ve strategii se mimo jiné píše o bezpečnostních výzvách, kterým africký kontinent čelí. Zmiňuje terorismus, konflikty, pirátství, klientelismus, autokracii, korupci, chudobu nebo klimatické změny a environmentální migraci. A s tím vším by chtělo Česko Africe – především té subsaharské – pomoci.

Podcast: Po vlně z Ukrajiny vlna z Afriky? Ministři vnitra hledali v Praze recept na migraci

Význam Afriky roste, pro Česko je to příležitost

Význam Afriky v posledních letech roste. Analytici zmiňují vstup Africké unie do světového uskupení největších ekonomik G20 (nově G21) jako nejdůležitější moment minulého roku a interpretují to jako snahu kontinentu získat větší slovo v mezinárodním ekonomicko-politickém dění. Růst vlivu kontinentu na mezinárodním poli reflektuje i česká strategie. „Afrika nabývá na geostrategickém významu. Stává se rovněž prostorem pro soupeření globálních a regionálních mocností. Africké státy představují více než čtvrtinu členů OSN a získání jejich podpory je klíčové při formování pozic v rámci multilaterálních fór,“ stojí v dokumentu. Česko proto říká, že demokratické části světa mají povinnost důrazně přesvědčovat své africké partnery „o potřebě světového uspořádání založeného na vládě práva, dodržování lidských práv, nepoužívání síly či hrozby silou pro řešení sporů, nalézání společných řešení a utváření mezinárodních systémů založených na pravidlech a mezinárodních normách“. Jenomže část Afriky se vůči takovému mezinárodnímu uspořádání bouří. Děje se tak jednak kvůli vzrůstajícímu vlivu Číny a Ruska, což deformuje demokratické instituce v subsaharských zemích, ale také kvůli dědictví koloniální minulosti, což krystalizuje hlavně v africkém odporu vůči Francii. A právě v tomto bodě se česká diplomacie vidí jako vlivný partner afrických zemí. „Výhodou Česka je, že její vztahy s Afrikou nejsou zatíženy koloniální minulostí. ČR je vnímána jako země, která rozumí potřebám afrických partnerů, je schopná nabídnout jim vhodná a dostupná řešení a přitom nepřistupuje k vzájemným vztahům s neokoloniální ambicí, ale jako rovnocenný partner,“ píše se ve strategii. „V řadě afrických zemí je ČR pozitivně vnímána jako země, která stála na straně boje afrických národů za nezávislost v 60. a 70. letech 20.  století. I když tento boj se odehrával v odlišném historickém a geopolitickém kontextu,“ dodává pro redakci mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake. V časech hlubokého socialismu se rozvíjely vztahy mezi tehdejší ČSSR a některými africkými zeměmi například v oblasti vzdělávání. Afričtí studenti mohli trávit semestr či dva na československých vysokých školách a zase naopak. Zdárným příkladem takové výměny je současný mosambický prezident Filipe Jacinto Nyusi, který na přelomu 80. a 90. let studoval na tehdejší Vojenské akademii v Brně, dnešní Univerzitě obrany, a proto také mluví česky. Nyusi se stal také prvním prezidentem ze subsaharské Afriky, který za poslední dvě dekády oficiálně navštívil Česko. Stalo se tak loni v srpnu a přijel na pozvání prezidenta Petra Pavla. Minulou středu zase prezidenta v Praze navštívil angolský prezident Joao Lourenc.

Lipavský: EU prohrává debatu o tom, kdo může za nedostatek potravin v Africe. Musíme to změnit

Český recept: byznys s oblohou vydatné diplomacie

Jak chce Česko vztahy s Afrikou prohloubit? Odpověď z oficiálních kruhů se zdá být na první pohled jednoduchá. Cesta k navazování bližších spoluprací jsou prý častější návštěvy, na kterých lze dohodnout konkrétní projekty, v kombinaci se zvyšováním diplomatické přítomnosti v regionu. „Jedním z cílů stanových v uvedené strategii, je také posílení intenzity stykové činnosti mezi ČR a africkými zeměmi na vysoké i odborné úrovni, zejména podpořit jednání na úrovni ústavních činitelů. Pracujeme na dalších interakcích s významnými zeměmi Afriky, mimo jiné i v návaznosti na vloni započaté aktivity. Registrujeme reciproční zájem afrických partnerů o ČR, což jednoznačně potvrzuje správnost posilování zájmu české diplomacie o subsaharskou Afriku,“ popisuje Drake. Odkazuje se přitom na loňský výrazný nárůst cest předních představitelů Česka do zemí subsaharské Afriky. Ministr zahraničí Jan Lipavský byl v Zambii a v Angole. Ministr vnitra Vít Rakušan zase v dubnu navštívil Senegal, Ghanu a Rwandu. Premiér Petr Fiala navštívil na podzim hned čtyři země – Etiopii, Keňu, Ghanu a Pobřeží slonoviny. Nigérie však jeho návštěvu na poslední chvíli zrušila bez udání důvodu. Výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Horký-Hlucháň upozorňuje, že i když důvod odvolání cesty nevíme, roli v ní může hrát i tvrdý postoj Česka v otázce konfliktu mezi Izraelem a Hamásem. „Bez ohledu na skutečné důvody zrušení loňského přijetí premiéra v Nigérii je také dobré mít na paměti, že Afrika jako celek od 60. let na základě zkušeností s bojem proti kolonizátorům silně sympatizuje s Palestinou. Humanitární katastrofa v Gaze byla možná i nejviditelnějším tématem proběhlého jednání Africké unie. České extrémní postoje nám zde rozhodně nepomáhají zvláště v době, kdybychom potřebovali co nejširší podporu Ukrajiny,“ myslí si odborník na mezinárodní vztahy. „S našimi diametrálně rozdílnými postoji vůči Ukrajině a Palestině se ale těžko vyhneme obvinění z dvojích lidskoprávních a mezinárodněprávních standardů a těžko dosáhneme potřebné důvěryhodnosti v partnerství s africkými zeměmi v prosazování mezinárodního řádu založeného na pravidlech,“ dodává Horký-Hlucháň.

Evropa si začíná uvědomovat, že Afriku musí brát vážně

Český premiér Petr Fiala si výjezd do Afriky přesto pochvaluje. „Je nutné podotknout, že v některých zemích šlo vůbec o první návštěvu na nejvyšší úrovni od vzniku samostatné ČR. Předmětem rozhovorů byla ve všech případech vzájemná ekonomická a rozvojová spolupráce v oblasti dopravy, zdravotnictví, bezpečnosti či vzdělávání. Členy delegací byli i podnikatelé jednotlivých zemí,“ komentuje mluvčí vlády Lucie Ješátková.„Z politického i ekonomického hlediska byly obě (Fialova a Lipavského – pozn. red.) cesty velmi úspěšné a posunuly vzájemnou spolupráci na novou úroveň, důkazem čehož byla mimo jiné během jednoho měsíce opětovaná a zcela historická návštěva etiopského premiéra Abiy Ahmeda Aliho v Praze,“ dodává mluvčí Drake. Podle něj se také konají různé doprovodné akce jako konference nebo business fóra, které pomáhají budovat partnerství mezi firmami na kontinentu a v Česku. „Ať už se jedná o letecký průmysl, dopravní inženýrství, zemědělskou mechanizaci, přesné strojírenství, výrobu zdravotnických pomůcek a techniky, bezpečnost, hydrogeologii nebo firmy zabývající se vývojem nových technologií, nebo čistou a udržitelnou energií,“ jmenuje Drake. https://update-eu.cz/rusko-zvysuje-svuj-vliv-v-africe-diky-investicim-a-propagande-eu-vymysli-co-s-tim/ Několik konkrétních čísel upřesnila mluvčí vlády Ješátková. „Kupříkladu jen pár týdnů po návštěvě Pobřeží slonoviny byla uzavřena dohoda o dodávce 410 autobusů Iveco vyrobených v Česku do ivorijské metropole Abidžanu a další kontrakty v dalších zemích jsou nadále rozjednány. Zakázky, které čeští podnikatelé uzavírají v těchto zemích, znamenají více pracovních míst pro naše občany, ale i příjmy do státního rozpočtu a možnosti rozšíření spolupráce do dalších odvětví,“ vyjmenovává. Loňský rok se nesl také v rozvíjení diplomatických vztahů mezi Českem a zeměmi subsaharské Afriky, což je zajímavé i v kontextu kroků Francie, která naopak své diplomaty ze Sahelu spíše stahovala. „Vazby budeme přednostně rozvíjet samozřejmě v zemích, kde máme zastupitelský úřad (Senegal, Ghana, Nigérie, Konžská demokratická republika, Zambie, Jihoafrická republika, Keňa, Etiopie). Existuje však širší okruh zemí, kde vnímáme rovněž velký potenciál pro rozvoj spolupráce, jako jsou například zmíněná Angola, Pobřeží slonoviny či také Rwanda,“ popisuje Drake.

The Capitals: Němci se snaží získat Afriku na evropskou stranu, plánují investice

Česká politika vůči Africe nemusí být udržitelná

Sečteno, podtrženo – Česko chce v horizontu příštích let více spolupracovat se zeměmi subsaharské Afriky. A chce to dělat prostřednictvím větší přítomnosti na kontinentu skrz byznysové a diplomatické aktivity. Politický geograf z Institutu politologických studií Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy Bohumil Doboš si myslí, že návštěvy vrcholných politiků Česka v subsaharské Africe jsou důležité a mohou položit základ pro dobrou spolupráci. „V Česku vidíme snahu se na kontinent vrátit jak ve zvýšené aktivitě zastupitelských úřadů, tak i formou návštěv vrcholných politiků. Tyto cesty snad budou pokračovat, a to i na nejvyšší, prezidentské úrovni. Bez těchto návštěv budou mít firmy a další entity, které chtějí v Africe působit složitější pozici. Věřím, že evropští státníci tak od těchto návštěv neupustí,“ popisuje Doboš. Samo o sobě však tyto návštěvy nebudou stačit. „Ty návštěvy jsou klíčové. V Africe jsou osobní dohody a návštěvy základem jakéhokoliv partnerství či dohody. Jsem pevně přesvědčen, že si to administrativy uvědomují a politici v těchto návštěvách budou pokračovat,“ uvádí politický geograf. Obratem však dodává, že je důležité, aby tyto návštěvy doprovázely i smysluplné a konkrétní aktivity. „A aby tyto aktivity reflektovaly vnímané potřeby jednotlivých států. To vyžaduje určitou míru plánování a nějakou dlouhodobější vizi, která se do afrických politik ne vždy propisuje. Toto se často nedělo, a i to vedlo k neúspěchům evropských politik. Je potřeba kontinent a politické aktéry na něm brát vážně,“ upozorňuje odborník na dění na africkém kontinentu Doboš. Podobně k česko-africkým vztahům přistupuje i Horký-Hlucháň. „Dát v našem politickém uvažování Africe místo, které si svojí politickou, ekonomickou a bezpečnostní důležitostí zaslouží, je rozhodně dobrý trend,“ říká Horký-Hlucháň. Podle něj však přinesl změnu v českém přístupu k Africe až vpád Ruska na Ukrajinu a následná rozštěpená reakce řady afrických zemí. „Klade se proto otázka, jak tento politický zájem vydrží: postavit politiku vůči celému kontinentu na tom, že v Africe budeme zadržovat Rusko, vůči kterému jsou po negativních zkušenostech v Sahelu africké vlády velmi opatrné, a k tomu přihodíme export, není zcela udržitelná,“ komentuje výzkumník. Horký-Hlucháň pak upozorňuje i na snižování dotační podpory určené právě pro africké země. „Vláda škrtá prostředky na rozvojovou spolupráci, a zvláště pak zrušila financování specifického programu pro Afriku. Program záruk na půjčky s rozvojovým charakterem je v plenkách, a proto se obávám, že Česko může nabídnout pouze spolupráci s čistě komerčním charakterem, což ho oproti dalším evropským zemím znevýhodňuje,“ upřesňuje expert. Výzkumník z Ústavu mezinárodních studií také dodává, že Afrika by Česko měla zajímat i z jiných důvodů, než jen kvůli spolupráci. Zmiňuje hlavně perspektivu ozbrojeného konfliktu v Súdánu, který je podle něj humanitární katastrofou srovnatelnou s Ukrajinou, ale ovlivňuje i Blízký Východ, protože způsobuje další tlak na Egypt.