Pro některé europoslance moc přísný, pro některé naopak málo. Pakt o migraci a azylu ale nakonec prošel a přinese vůbec první ucelená migrační a azylová pravidla EU. Jejich plné převedení do praxe bude několik let trvat.Vyjednavači Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady se na finální podobě Paktu o migraci a azylu
dohodli už v prosinci, středeční hlasování europoslanců tak mělo být jen formalitou. Nakonec ale nastalo drama a do poslední chvíle nebylo jasné, jestli balíček, který má zefektivnit azylovou a migrační politiku EU, skutečně projde.
Některým europoslancům se zdály reformy příliš tvrdé vůči migrantům, některým naopak málo. Svou roli určitě sehrála také předvolební kampaň, kde je migrace jedním z hlavních témat.
Všech deset legislativních návrhů, většinou nařízení, ale nakonec europarlamentem těsně prošlo.
„Jde o velký politický úspěch, neboť o reformu azylu se Unie snaží již od roku 2016. Fakt, že některé země (například Česko) nakonec nehlasovaly o některých součástech azylového a migračního balíku, či hlasovaly proti některým prvkům, nesnižuje hodnotu tohoto úspěchu,“ zhodnotil význam paktu odborník na migraci
Vít Novotný z bruselského Martensova centra. Narážel tak na to, že balík neměl úplně hladkou cestu ani v Radě EU.
Česko se zdrží při hlasování o paktu o migraci a azylu EU
Pevnější hranice a rychlejší deportace
Pakt přináší řadu novinek, kromě úpravy azylové procedury jde například o povinné prověrky (screeningy) neregulérních migrantů, kteří přijdou na vnější hranici EU. Balík opatření totiž vznikl jako reakce na uprchlickou krizi v roce 2015 a od té doby EU kladla velký důraz právě na zpřísnění vnějších hraničních kontrol.
To ale nestačí. Podle odborné asistentky z Vysoké školy ekonomické
Markéty Votoupalové opatření na vnějších hranicích sama o sobě nelegální migraci nezabrání, „protože naprostá většina nelegálních migrantů už na území EU pobývá“. S rostoucím počtem žadatelů o azyl podle ní narůstaly i počty neúspěšných žadatelů, kteří však odmítali návrat do země původu. EU se proto začala soustředit právě na ně a začala hledat mechanismy, jak jejich návraty (deportace) usnadnit a zefektivnit. I této oblasti se týká jedno nařízení, vznikne dokonce pozice „návratového koordinátora“.
„V tomto kontextu dává smysl, že většina nástrojů paktu se věnuje právě žadatelům o azyl a detekci a řešení nelegální migrace – zavádí se např. nový mechanismus, kdy by se o žádostech o azyl v určitých případech rozhodovalo zrychleně již na vnějších hranicích EU,“ doplnila Votoupalová.
Tentokrát bez kvót
Nejkontroverznější a nejpropíranější zůstává téma „sdílení odpovědnosti“, pokud se nějaká země, typicky jihoevropská, ocitne pod migračním tlakem.
„Další zásadní (nikoli ale zcela nový) princip je zásada dobrovolné solidarity, která se vypořádává s negativním přijetím kvót či relokačního mechanismu zavedeného v letech 2015-17. Princip povinného přerozdělování žadatelů o azyl zůstává, ale doplňují ho jiné způsoby vyjádření solidarity, od finanční spoluúčasti po poskytnutí personálu,“ popsala Votoupalová.
Systém je podle Víta Novotného velmi složitý a kvůli nedostatku shody mezi členy dává velký prostor Evropské komisi k tomu, aby v jednotlivých případech určila, zda daná země EU pod migračním tlakem je nebo ne.
„Systém však dává členům míru svobody v tom, jakou solidaritu poskytnout zemím pod migračním tlakem. Povinná solidarita má zvýšit ochotu hraničních zemí k tomu, aby chránily vnější hranici schengenského prostoru,“ dodal expert. Zkrátka jde o pokus „sdílet břemeno“ napříč celou Evropskou unií.
Evropa přitvrdila
Zdaleka už neplatí, že (skutečná nebo domnělá) nebezpečí spojená s migrací zmiňují jen extrémní a populistické strany, podobné narativy přebírají i ty mainstreamové. Důkazem toho je francouzský prezident
Emmanuel Macron, jehož koalice v předvolební kampani zdůrazňuje bezpečnost proto, aby v konkurenci krajní pravice měla vůbec šanci na úspěch.
Navrhované nástroje týkající se zrychleného azylového řízení, posílení kontrol na vnějších hranicích i funkce návratového koordinátora jsou podle Markéty Votoupalové kritizované za to, že jsou příliš orientované na bezpečnost EU, národní zájmy členských států a opomíjejí práva žadatelů o azyl či přicházejících migrantů a uprchlíků. Kritika hlavně neziskových organizací míří na to, že se z Evropy buduje „pevnost“.
Podcast: EU buduje ‚pevnost Evropa‘. Nic na tom nezměnili ani ukrajinští uprchlíci
„To je ovšem dle mého to, co většina potenciálních voličů očekává, proto zde předpokládám shodu napříč členskými státy i politickými stranami. Důrazem na práva žadatelů o azyl zřejmě nikdo volby nevyhraje. Také nahrazení relokací principem dobrovolné solidarity je nutný kompromis, jelikož ,kvóty‘ jsou pro řadu států a stran jednoznačné tabu,“ připomněla odbornice.
Co bude dál?
Dnešním hlasováním se uzavřela jedna kapitola, další se ale teprve otevírá, a to je zavádění nových pravidel do praxe.
Implementace by podle Markéty Votoupalové neměla být problematická, protože řada nástrojů jen detailněji definuje to, co se už v praxi děje, jen těmto aktivitám dává právní rámec. „Nemyslím si, že by noví europoslanci či nové vedení EU implementaci protahovali nebo komplikovali, jelikož na směřování k restriktivní a sekuritizované azylové politice je široká shoda,“ odhadla.
I tak ale bude trvat řadu let, než se novinky projeví v praxi. Sama implementační legislativa podle Víta Novotného nebude platit okamžitě, ale dá členským zemím možná až dva roky na to, aby si vybudovaly kapacity.
„Možná další dva roky bude pak trvat, než členové legislativu uplatní v praxi. Je tedy možné, že plné dopady nového Paktu budou opravdu znát v letech 2028-29. Následující čtyři léta budou tedy dobou experimentování. Ano, EU v otázkách, které jsou předmětem sporu, rozhoduje velmi pomalu,“ připomněl Novotný.
Pokud dojde při zavádění nových pravidel k nějakému zádrhelu, podle Votoupalové se tak pravděpodobně stane u zmíněného nařízení o solidaritě. Jde totiž o rozložení zodpovědnosti, proti se tak mohou postavit státy, kterých by se nová povinnost pomáhat zemím pod tlakem týkala.
„Zde se i čeští představitelé vymezovali, že vzhledem k počtu ukrajinských uprchlíků pobývajících v ČR pod dočasnou ochranou už by Česko nemělo více pomáhat, neboť dělá dostatek. A právě tato subjektivní interpretace toho, kdo dělá dost a kdo ne, může být kamenem úrazu,“ myslí si expertka.
Řešení neregulérní migrace? Více legálních cest do Evropy, říká expertka Macková
